Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové,
letošní debata ke státnímu rozpočtu na rok 2009 nabývá surrealistických rozměrů. Poprvé v dějinách České republiky máme tak nerealistický rozpočet, že ani vláda, která ho předkládá není schopna předstírat, že věří vlastnímu návrhu. Ne že by v historii České republiky nebyly napjaté rozpočty, ne že by v nich občas nebyly nějaké dílčí více či méně skryté rezervy či „vaty“ v řádu miliard korun na straně výdajové. Ne že by občas některá z vlád tu a tam nebyla v pokušení přihodit na příjmové straně miliardu, aby rozpočet tzv. vyšel. Nikdy však nebyl státní rozpočet tak „mimo mísu“, jako letos. Topolánkova vláda běžnou praxi „nějaké té miliardy sem a tam“ zvedla o řád na desítky miliard českých korun! Můžeme bez uzardění říci, že Topolánkova vláda postavená na politické korupci je naprosto avanturistická a nezodpovědná!
Cena ropy spadla na třetinu letní špičky, ale cena české energie má dále růst. Jak je to možné? Vypadá to jako záhada, ale záhada to není. Při jejím rozplétání zároveň uvažujme o tom, jak věci změnit.
Provládní publicisté se měsíc po volbách zvolna vzpamatovávají z těžkého šoku. Když moudrý člověk prožije zdrcující prohru, a tou zcela určitě špatný úsudek velké části novinářů - pokud jde o momentální nálady lidí - byl, zastaví se a přemýšlí, jak se příště nezesměšnit.