Cena ropy spadla na třetinu letní špičky, ale cena české energie má dále růst. Jak je to možné? Vypadá to jako záhada, ale záhada to není. Při jejím rozplétání zároveň uvažujme o tom, jak věci změnit.

Nejméně záhadný je pokles kurzu koruny, který nám něco ukousl z poklesu cen ropy. Koruna oslabila za půl roku vůči dolaru o polovinu. To ukazuje, že náš korunový ostrůvek uprostřed společné evropské měny zdaleka není tak bezpečný. Euro oslabilo také, ale podstatně méně. Dříve vadily výkyvy kurzu hlavně podnikatelům, ale to byla zřejmě pro některé strany příliš malá hrstka voličů, která nestojí za pozornost. Teď to tedy začíná doléhat i na běžné spotřebitele, a těch je podstatně víc. Euro je tedy všeobecně žádoucí cíl a je třeba za ním vyrazit co nejdřív.

Nicméně ropa, která víceméně určuje světové ceny všech energií, je teď i při slabší koruně za polovinu letní ceny, ale ČEZ a E.on chtějí v příštím roce ceny elektřiny zvyšovat. Proč? Nejspíš si myslí, že si to mohou dovolit.
Rekordní ceny ČEZ provázejí rekordní zisky.

Přestože výroba elektřiny v ČEZ (společnost s vysokou majetkovou účastí státu) meziročně mírně poklesla, čistý zisk za první tři čtvrtletí vzrostl o 40 procent (téměř o 12 miliard korun) na 53 miliard. V loňském roce dokonce vzrostl o celou polovinu! Která jiná společnost pracuje s takovými maržemi?

Ze zprávy ČEZ z 11. listopadu vyplývá, že provozní hospodářský výsledek před zdaněním vzrostl především důsledkem nárůstu velkoobchodních cen v ČR (a dočasného zvýšení podílu jaderné energie na úkor uhlí).
ČEZ má za to, že tak je to v pořádku. Odpovídá to jeho koncepci podnikatelské činnosti, zaměřené na dlouhodobý přiměřený zisk pro akcionáře.

Řeklo by se, nedělá nic jiného než kterákoliv obchodní společnost – vznikla pro to, aby vydělávala. To je však jen část pravdy. Stačí se rozhlédnout po Evropě a vidíme, že velké národní energetické firmy i přes všechny úvahy o liberalizaci energetického trhu zůstávají pod státní kontrolou. Mají pro své vlády větší hodnotu než zdroj zisku. Jsou nezbytnou součástí celkových podmínek, které rozhodují o přežití národní ekonomiky.

Představa, že energetická firma vydělá na úkor všech ostatních hospodářských subjektů v zemi, patří jen do kategorie zlých snů.

Také v manifestu Evropské strany socialistů (PES), která sdružuje sociálnědemokratické strany v Evropském parlamentu, najdeme v sadě opatření proti krizi jak zvýšení energetické účinnosti, tak spolupráci mezi EU, vládami, regionálními a lokálními úřady „při odpovědném stanovování cen energie“. Řada členských stran PES je stranami vládními, není to tedy odtržené od reality.

I my máme tu výhodu, že většinovým vlastníkem ČEZ je stát. Může si rozhodnout, co od ČEZ chce.

Jistě, předseda vlády Mirek Topolánek nemůže generálnímu řediteli Martinu Romanovi nařídit, za kolik bude prodávat. Dosáhl by jen toho, že vedle rozčilených spotřebitelů má na krku konflikt s menšinovými akcionáři. Může však Martinu Romanovi říci, že se musí víc snažit, aby cena elektřiny zbytečně nerostla. Jinak by ho mohl (prostřednictvím většinových zástupců státu) odvolat.

Vedení ČEZ se nejspíš bude vymlouvat. Platí tam zvrácený systém pobídek. Právě zvyšování cen elektřiny vynáší řídícím manažerům stamiliony korun. Jsou hodnoceni podle vývoje kurzu akcií, ty teď padají, tak je má oživit další prudké zvýšení cen.

Stát však není tak bezmocný, jak se tváří. Může svou většinovou účastí ve společnosti prosadit takovou koncepci podnikatelské činnosti, která respektuje potřeby republiky jak v oblasti energetických úspor, tak v oblasti odpovědně stanovovaných cen.

Trvalý růst spotřeby elektřiny ukazuje, že u nás žádná úsporná opatření dosud nenastala. A k té odpovědnosti najdeme klíč ve finanční zprávě ČEZ na konci 3. čtvrtletí. Zatímco ropa strmě padá dolů, předpovědní model ČEZ vychází z toho, že ceny komodit jsou jen velice proměnlivé („volatilní“). Vedení ČEZ by mělo najít řešení, jak prospět českým spotřebitelům i průmyslu.

A co by udělali menšinoví akcionáři, kdyby stát prosadil koncepci, která jim nevyhovuje? Někteří by prodali své akcie. Tak už to na akciovém trhu chodí. Jiní by je koupili. I bez růstu cen by ČEZ vydělával dost.


(článek vyšel v Právu dne 10. 12. 2008)