Včera oznámil ministr financí téměř slavnostně, že pokud má být dodržen letošní schodek státního rozpočtu (pro zapomětlivé uvádím, že se jedná o 163 miliard korun), je potřeba snížit výdaje státního rozpočtu o 38 (slovy třicet osm) miliard korun. Pan ministr, za uctivého mlčení všech ekonomických analytiků a (investigativních) novinářů, tedy poprvé veřejně přiznal, že se schodek státního rozpočtu k roku 2010 může vyšplhat nad 200 miliard korun (163 + 38 = 201).
Ještě, než se stihne rozběhnout další z nenávistných kampaní časopisu Reflex, a možná i mnohých dalších médií vůči mně a mé ženě Petře (pevně doufám, že média tentokrát vynechají naší dceru Margaritu), rád bych předešel novináře a na rovinu řekl pár slov k Petřinu vyjádření na adresu nejmenovaných nových političek vládní koalice, o kterých se Petra zmínila ve své SMS zprávě pro časopis Reflex.
Dost dobře jsem nechápal důvody, které vedly některé lidi, které posléze soud oficiálně potvrdil jako tzv. Justiční mafii, k tomu, že žalovali bývalou nejvyšší státní zástupkyni a stínovou ministryni spravedlnosti Marii Benešovou pro její výrok o mafii v justici. Platí staré anglické přísloví, že vypadá-li něco jako kachna a vydává to zvuky jako kachna, tak to asi bude kachna.
V české politice se jak v médiích, tak mezi tzv. píáristy, pohybuje zvláštní typ lidí, kteří se vyznačují tím, že provozují jakýsi druh raketeeringu: způsobí problém a pak nabídnou jeho řešení. Vzpomněl jsem si na to při čtení dnešního článku MF Dnes, která píše o tom, že jsem údajně „zhrzený“, že jsem nedostal žádnou funkci a proto se teď vyjadřuji kriticky na adresu politiky vedení ČSSD. Že prý „zemanovatím“.
V rámci převýchovné kampaně „odparoubkování“ vedené již od voleb Právem se objevují zajímavé články s opravdu neotřelými názory. I článek L. Jelínka (Právo 7. 7.) obsahuje do značné míry revoluční myšlenku, popírající některé základní politologické poučky. Ve vyspělých západoevropských demokraciích totiž ve zdrcující většině případů vzniká po parlamentních volbách vláda buď pravicová anebo levicová. Přesněji vláda, jejíž hlavní stranou je buď nejsilnější strana pravice anebo naopak nejsilnější strana levice. Tento předpoklad vychází z toho, že síly levice a pravice v každé zemi jsou dlouhodobě v zásadě v rovnováze a posílení či zeslabení jejich váhy je v demokraciích běžné a v zásadě periodicky se opakující. Není nikdy definitivní.
Budoucí ministr vnitra, který si plete trestní řád a trestní zákon a který ve firmě Romana Janouška ORA Print stál za pro stát nevýhodnými projekty, ačkoliv podobné jednání v pořadu Na vlastní oči odsuzoval, definoval v rozhovoru pro Právo vznikající vládu Petra Nečase asi nejlépe: jako vládu podnikatelů. „Konečně se nemusí podnikatelé skrývat a mohou být v politice přímo“, prohlásil.