Čeští manažeři jsou nejpesimističtější z celé střední Evropy a vidí vyhlídky nejbližšího období pesimističtěji, nežli je v EU běžné. Ukazují to červencové výsledky konjunkturálního průzkumu Českého statistického úřadu. Celková důvěra v domácí ekonomiku se v červenci oproti předchozímu měsíci opět snížila.
Předseda vlády Nečas se před pár dny ve sněmovně holedbal zprávou ratingové agentury Moody’s o kvalitě závazků ČR na úrovni A1 se stabilním výhledem. Pan ministr financí se tak mohl vzápětí prsit výsledkem aukce českého státního dluhu, který na desetileté splatnosti dosáhl historicky nejnižší úrovně 2,48% p. a. a český stát si tak půjčuje pouze o 1,25% p.a. dráž, nežli dlužník „premiant“ Německo. Levněji než Rakousko či Francie.
Dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, ve svém improvizovaném úvodu bych chtěl učinit několik poznámek. Především bych chtěl říci, že hlasování o důvěře nebo o nedůvěře, v tomto případě platí to druhé, v zahraničí se tomu říká confidence vote, je jedním z nejdůležitějších dnů v životě každé vlády. Ze zkušenosti víme, že tato hlasování, tato politická představení, sledují naši spoluobčané v řádech desítek tisíc, možná spíše sto tisíc lidí. Z členů vlády jsou v tuhle chvíli tady přítomni tři, to je řekněme pětina. To je jasné pohrdání Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že je potřeba, aby to lidé věděli. A hlavně tady chybí ty klíčové osobnosti vlády - předseda vlády, ministr financí, ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády. To chci připomenout úvodem.
Sedí takhle bankéři nad sklenkou tisícileté whisky a oslavují další příděl záchranných balíčků. Jeden těm dalším vypráví: „Kolegové, ty naše ztrátičky, to je srandička proti bance, kterou řídí jakýsi galaktický ministr financí. Představte si - sedm z devíti kontrolovaných úvěrových případů je default, to je, jářku, nějakých 77%, když v národní bance v té zemi vykazuje úvěry v selhání vůči podnikům na osmi procentech. Tomu říkám rekord!“ „Kecáš, ta banka by byla u nás dávno mrtvá!“ „Pozor, já neskončil,“ pokračuje vypravěč, „ta banka pouštěla čerpání úvěrů, když jí chyběla taková drobnost jako zajištění. Nebo uvolnila čerpání, ze kterého si dlužník stáhl zpět tu částku, kterou měl hradit jako vlastní kapitál!“ „Není možné, to by u nás dávno seděli jak ti úvěráři, tak hlavně ten dlužník!“ „No a největší prča - ta banka měla půjčovat exportérům a půjčila třeba na akvizici firem samotnému vlastníkovi těch firem, aby si je od sebe sám koupil! Tomu říkám tunel pod La Manchem!“. Kolegům spadla čelist. „Ty jo, to jsme břídilové!“
Hospodaření Nečasovy a Kalouskovy vlády je čím dál horší. Hospodářství klesá, státní dluh roste. Hlavní příčiny jsou přitom jasně domácího charakteru. Je otázka, jak dlouho to bude veřejnost tolerovat.
Před několika dny proběhla médii studie CERGE-EI strašící doslova raketovým propadem důchodů, který postihne současné třicátníky. V roce 2050 prý budou brát důchod ve výši zhruba 6 500 korun. Samozřejmě za předpokladu, že nevstoupí svým vkladem do privátních penzijních fondů. Takže už na první pohled se jedná o marketingový tah. Pokud však bude zachován současný vládní trend, spočívající ve snižování reálné výše důchodů, mohla by mít zmíněná studie snad i pravdu.