Ještě před pěti týdny v Sýrii to vypadalo jinak. Damašek se během několika týdnů mohl stát předmětem závěrečného tažení Islámského státu a obsazení Damašku by zcela nepochybně zlomilo morálku Asadovy vlády a jeho armády. Američané svými platonickými leteckými útoky dokázali za rok v Sýrii to, že Islámský stát ovládal mnohem větší plochu území než kdy před tím. A neúnavně se tlačil do západní, nejlidnatější, části, kterou zatím držel Asadův režim. Tedy do té části Sýrie, kam se miliony uprchlíků uchýlily pod ochranu Asadovy armády.
Průzkumy veřejného mínění před volbami do vídeňského zastupitelstva – bez výjimky prakticky všechny – naznačovaly, že by mohla padnout jedna z velkých politických jistot Rakouska a celého západního světa. Rudá Vídeň. A že pole ve Vídni ovládnou nacionalističtí populisté.
Vedení ČSSD není schopno dlouhodobě udržovat strategickou iniciativu vlastně v žádné významné otázce. Přes snahu ministra vnitra Chovance sbírají politické body v otázce migrantů, ostatně jak jinak, političtí extremisté. Politické elitě země, včetně sociálních demokratů, se podařilo z (v České republice) prakticky neexistujícího problému uprchlíků vyrobit velké téma. Téma, na němž vláda a největší vládní strana ztrácí body. Premiér není schopen bouchnout do stolu, ukázat svou vůdčí sílu a veřejnosti říci, že se nemá čeho bát, že uprchlíci nejsou žádným nebezpečím. Významnou část společnosti ovšem již strach z neznámého ovládl a dál nahlodává důvěru ve vládu, v systém, v EU.