Kdybych byl v tuto chvíli předsedou české vlády, letěli by z ní rychlostí Sputniku anebo Saturnu dva její členové.
V první řadě by to byla ministryně zbrojení, Černochová, která rozhoduje o zadlužení České republiky bez uzardění na nějaké tři až čtyři volební období příštích vlád.
Politologa samozřejmě v uvozovkách. Při svém pobytu v Číně se mi dostal k rukám nebo spíše k očím článek J. Šídla, v jakémsi newsletteru Šťastný oběžník.
Bohatství a bída národů, je zásadní socio-ekonomická otázka, se kterou si lámou hlavy nejchytřejší vědci světa. Navíc nejde o situaci neměnnou, ale v čase proměnlivou.
Prezident Pavel není žádný politický Einstein. Jeho kroky řídí lidé v pozadí, jako např. bývalý diplomat, známý rusožrout a sinožrout, Kolář.
A jak probíhající šachová partie skončí?
Americký sen si chce splnit každý Američan i Evropan. Je to pojem, který se přetváří ve víru. Ve víru v to, že každý, kdo tvrdě pracuje, je dost chytrý, anebo má dobré nápady a umí je dobře prodat, zbohatne a může se stát milionářem.
Tak nějak by se dal charakterizovat celkem nechutný nátlak předsedy Strany evropských socialistů (PES), který se dožaduje, aby předseda strany SMER - sociálná demokracia a celá tato strana, změnily svou pozici ve vztahu k ukrajinské válce.
Tři a půl roku trápila čaputovsko-matovičovská vládní koalice Slovensko chaosem a vzájemnými rozpory. Tu a tam své chaotické počínání proložila kriminalizováním politického soupeře, strany SMER, jehož věrohodnosti dnes důvěřují snad jen skalní stoupenci slovenské pravice.