Tony, adios…

28. 06. 2007 | 12:07
Přečteno 15193 krát
Když Antony Blair přebíral v roce 1997 vládní odpovědnost a stal se britským ministerským předsedou, Velká Británie po rozpačitém období premiérství konzervativce Johna Majora, ne zcela úspěšného nástupce Margaret Thatcherové, hledala svou ztracenou pozici v novém, rychle se měnícím světě. „Stará dobrá Anglie“ ztratila mnohé ze svých velmocenských pozic a to jak na mezinárodní, tak i na domácí politické scéně. Byl to právě Blair, který dokázal vrátit ostrovnímu království mnohé z jeho předchozího lesku. Už nespoléhal pouze pasivně na odkaz historie, který živil mezinárodní politiku toryovských vlád, ale definoval zcela nové pojetí politiky Velké Británie ve světě. Umně dokázal kombinací starých tradic britské mezinárodní politiky a nových výzev globálního světa definovat zcela novou britskou zahraniční politiku, která především v jeho druhé polovině funkčního období přinesla své pozitivní, ale logicky i negativní plody. Svojí schopností vize i jejího praktického uplatnění především, ale nejen v oblasti zahraniční politiky, bude jeho premiérství přiřazováno k těm nejvýznačnějším kapitolám moderních britských dějin. A on přiřazován k vůdcům jako byli Gladstone, Churchill, či Wallpole.

Mnozí kritici mu vyčítají jeho přimknutí se k agresivní politice USA, které uplatňovaly a nadále uplatňují pod vedením G. Bushe ml. politiku šíření demokracie a lidských práv, které jsou v souladu se zahraničně politickými zájmy USA. S předchůdcem G.Bushe Billem Clintonem měl ovšem nejen srdečný vztah, ale zjevně oba sdíleli stejné politické a filosofické hodnoty. Hlas Blaira byl v této souvislosti nejsilnější, když varoval administrativu USA před omylem, že demokracie se shoduje se zavedením demokratických voleb. Byl to právě Blair, který poukazoval na základní premisu demokracie, která díky historickým zkušenostem evropských států v jeho pojetí získala na významu. To jest, že demokracie jsou především instituce a hodnoty, které je třeba podporovat a volby jsou pak až následně roubem na tomto kmeni, který musí nejdříve řádně zakořenit. Ostatně zvláštní vztahy mezi Velkou Británií a Spojenými státy nevymyslel a nevytvořil až tento britský premiér.

Faktem je, že v době narůstající hrozby terorismu to byl právě Blair, který byl tím nejsilnějším korektivem výstřelků „washingtonských jestřábů“ a jeho zásluhou nedošlo k velké disonanci mezi zájmy evropských států a první světové mocnosti. Za pozici tohoto „mediátora“ zaplatil tu největší cenu, kdy musel čelit hluboké vnitropolitické krizi vyvolané pochybným zdůvodňováním zřejmě nevyhnutelného zásahu proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna. Skutečnost, že tuto krizi přestál a dokázal svým politickým umem přesvědčit tradičně nedůvěřivou britskou veřejnost o potřebě intenzivního boje s mezinárodním terorismem i přes tragické události útoků teroristů, svědčí o jeho politické velikosti a pružnosti.

V evropské politice dokázal Blair změnit původní odtažitý, téměř izolacionistický přístup Velké Británie k myšlence EU na postoj konstruktivní, který na jedné straně zachovává hluboké britské tradice a specifika (především ohromný trh Commonwealthu). A zároveň přináší nový impuls britského pohledu na budoucnost EU. Velká Británie pod jeho předsednictvím nebyla baštou nejtvrdších euroskeptiků, hájících úzký národní zájem, ale stala se zemí, která dokáže EU přinést nové impulsy. Velká Británie se pod jeho vedením stala zemí, která již za každou cenu neblokuje proces evropské integrace, ale přesně podle zásad britské tradice „přibrzďuje“ některé tendence, které svým přirozeným vývojem nedospěly ke své aktuální realizaci. Blair prostě opustil tradiční politiku Velké Británie, spočívající v primární nedůvěře vůči EU, ale s respektem k přirozené britské opatrnosti vůči všemu, co přichází z kontinentu dokázal pomalu, ale jistě obrátit vnímání britské veřejnosti směrem k pochopení EU jako šance, která se nabízí i pro Velkou Británii. V současné době Británie dokáže v zájmu růstu životní úrovně širokých vrstev britských občanů kombinovat výhody plynoucí z členství v EU i v Commonwealthu.

Blair je symbolem modernity evropského sociálně demokratického hnutí. Díky jeho osobnosti a přístupu k politice jako službě veřejnosti v intencích těch nejlepších britských tradic, se podařilo nastartovat modernizační hnutí ve všech stranách, které se nejen v rámci Evropy, ale celého světa k sociálně demokratickému hnutí hlásí. Idea, na které postavil přeměnu tradiční Labour Party, která je postavena na teorii tzv. třetí cesty je inspirací pro všechny lídry sociálně demokratických stran. Bohužel, mnozí novináři, pod vlivem pravicové politiky šíří omyl, že se nejedná o žádný nový ideový proud, ale pouze o jakýsi „blairismus“, tedy především o styl politiky, nikoliv nový ideový obsah, který stojí a padá s osobností jeho představitele. K jejich škodě se hluboce mýlí. Anthony Blair byl díky realitě, kterou před něj postavily neutěšené výsledky vlád jeho předchůdců z řad toryů, postaven před výzvu rychle vyřešit problém strany, dlouho setrvávající v opozici, bez schopnosti reflektovat díky vládní odpovědnosti výzvy nové doby. Anthony Blair si toho byl vědom a proto věnoval této přeměně Labour Party více, než jen osobní charisma. Přinesl především vědecký rozměr do politiky v podobě prací sociologů, politologů, právníků a ekonomů, kteří se soustředili okolo osobnosti rektora London School of Economics Anthony Giddense, který dodal jeho praktické politice teoretický základ v podobě ideje tzv. třetí cesty, která kombinuje evropskou tradici vývoje s novými výzvami, jež globalizace staví před každou zemi Evropy v podobě levné pracovní síly a nulových sociálních nákladů, zejména v Asii a jinde.

Díky jeho politickému úsilí, postavenému na schopnosti přirozeného vůdcovství, schopnosti reagovat na výzvy praktické moderní politiky a vlivu médií pro ovlivňování názoru veřejnosti, se podařilo vygenerovat novou vizi pro všechny z nás, kdo podobnou otázku řešíme tváří v tvář naší národní realitě.

Ať již Antony Blair opustí politiku nadobro, nebo bude jen komentátorem či autorem memoárů, který bude z povzdálí politiku glosovat, anebo přijme nějakou funkci například v rámci EU, OSN, či NATO, zůstane symbolem změny. Změny myšlení, změny postojů, změny přístupu a v neposlední řadě i změny chápání politiky. I proto bude dobře, pokud ve světové politice ještě dlouho zůstane. Thank you and good luck, Thony!

Jiří Paroubek
předseda ČSSD

pozn. komentář bude publikován 4. července 2007 v týdeníku Ekonom

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy