Vláda P. Nečase dokázala za několik málo měsíců své existence, že je patrně nejslabší vládou, kterou jsme po listopadu 1989 zažili. Proč?

1. Vláda sice disponuje zcela bezpečnou většinou 118 mandátů ve dvousetčlenné sněmovně, ale počty nejsou v politice všechno. Ministerský předseda je ze strany, která volebním výsledkem není výrazně silnější nežli další dvě koaliční strany, jako tomu bylo u všech předchozích polistopadových koaličních vlád. Premiér tak nemá vliv na nejsilnější ministerstva – financí, zahraničí a vnitra – která zůstala v rukou koaličních partnerů. Je samozřejmě otázkou, co by právě on, slabý a nerozhodný premiér se svým vlivem dělal.

Ve vládě jsou vedle několika rutinérů typu Kalouska a Vondry ministři neviditelní, ztrácející se v šedi či evidentně slabí, většinou naprostí diletanti v oborech svého působení a také manažersky nedostateční (Fuksa, Besser, Dobeš a patřil k nim i exministr Drobil atd.). Vláda je tak personálně velmi slabá a nevyvážená.

2. Premiér Nečas nemá předpoklady pro výkon své funkce, chybí mu schopnost vést. Je ideologicky předpojatý, nepružný, neschopný kompromisů, které koaliční spolupráce vyžaduje. Nemá jedinou vynikající vlastnost, kterou by překryl své vlastnosti slabší a slabé. První vážnou krizi v kauze Drobil nezvládl ani profesionálně, ani lidsky. V naší zemi neexistuje pluralita médií, proto je marketingově možné docílit téměř všeho. I např. udělat prvotřídního politika z necharismatického člověka bez výraznější schopnosti vést. To ovšem může vydržet jen pár týdnů, do první reálné krize či krizičky. A tak je to i s Petrem Nečasem. Marketingové kouzlo prostě přestalo působit.

3. Vláda svým programem nesmyslných škrtů proti sobě již nevratně postavila nízkopříjmové vrstvy a pracuje neúnavně na tom (zatím se jedná spíše o její záměry) , aby vytvořila velmi širokou frontu odporu sama proti sobě, sestávající především z členitých středních vrstev.
Odpor proti vládě tak bude postaven nejen na emocích, ale také na zhoršení ekonomické situace velmi početných, silně převažujících vrstev obyvatelstva. V jarních měsících to začnou lidé pociťovat a pak se odpor vůči vládě bude ještě zvyšovat.

4. Vládě se podařilo již v průběhu podzimu svou nesmyslnou politikou konfrontace bez schopnosti projevit chuť ke kompromisu upevnit pozici odborů a odborářských předáků ve společnosti. Pokud se tak odbory v příštích měsících rozhodnou pro ostré mimoparlamentní střety, jakousi dlouhodobou protivládní guerillu, vláda nutně změkne v kolenou. A první začne měknout její nejslabší politický článek: Věci veřejné. Ve volbách Věci veřejné (VV) získávaly díky svému šikovně napsanému programu, ještě lépe formulovaným heslům a také díky Radku Johnovi hlasy zprava i zleva. Teď především levicové hlasy ztrácejí a tento proces bude akcelerovat v příštích měsících. Kde zůstaly požadavky progresivního zdanění či zrušení poplatků ve zdravotnictví a další typicky levicové cíle Věcí veřejných? Byly samozřejmě míněny jen jako předvolební návnada. Jakmile se voličské preference VV propadnou pod pět procent (a průzkumy vlastně tento jev již avizovaly) začnou jejich lídři odvolávat, co dříve řekli, a říkat, co již kdysi odvolali anebo, co by je ještě nedávno samotné překvapilo. Tím ovšem od sebe odtlačí i pravicové voliče. Na jaře už z VV může zbýt jen slupka, ovšem s početnou kohortou poslanců ve sněmovně, kteří budou dříve či později hledat svůj nový politický domov. Napravo i nalevo, podle svých ambicí a naturelu. VV – tato marketingová bublina – nemají kromě právně nevymahatelného prohlášení v šupleti Víta Bárty nic, čím by v případě šoku v podobě svého propadu do bermudského trojúhelníku nevolitelnosti udržely klub poslanců pohromadě. Ideje to v jejich případě určitě nejsou.

5. Nečasova vláda vznikla na základě bezprecedentního tlaku silných finančních a podnikatelských skupin v zákulisí, který se před volbami projevil především v médiích bezprecedentní podporou pravice. Teď si tyto skupiny chtějí vybrat svou libru masa. O co a o koho se konkrétně jedná? Nečasova vláda má umožnit obří zisky:

- z megaekotendru, jehož se zúčastní společnost již dohodnutých firem

- farmaceutických firem (pryč s nebezpečnými nápady typu aukcí léků, což by mohlo výrazně snížit náklady na léky v řádech miliard či dokonce desítek miliard)

- firem a dalších subjektů zainteresovaných na restitucích církevního majetku tak, jak zákon připravila Topolánkova vláda a nepřipustila většina bývalé sněmovny

- soukromým penzijním fondům privatizací části financí na důchodovém účtu státu a jejich převedením právě do správy privátních penzijních fondů atd.

Samozřejmě, zapomenout nelze ani obří zakázky vyplývající z dostavby Temelína.


Je nesporné, že V. Klaus zachránil, alespoň přechodně, před Vánocemi Nečasovu vládu před pádem. Pro V. Klause je příznačné, že z korupce brutálně připravované okolím ministra Drobila a s vědomím tohoto ministra, z tunelu na státní kasu v rozsahu 500 milionů korun, se mu nedělá špatně. Má dobrý žaludek ještě z doby své vlády, kdy se vesele kradlo tak, jak se v této zemi nekradlo od Bílé hory. Říkali jsme tomu velká privatizace.

Je zřejmé, že V. Klaus zastoupil neschopného premiéra. Pánové z koalice spolu s V. Klausem uklohnili kuhandl na bázi tajné dohody. A v této dohodě V. Klaus funguje jako jakýsi garant, protektor a arbitr. Vše v jedné osobě. Je toho trochu příliš za jeden, byť prezidentský plat. Byť to teď V. Klaus komicky a hlavně nedůstojně popírá.

Věci veřejné, tedy strana, která od předvolebního času pořádá estrády na téma transparentnosti v politice, na „to“ s klidem šla. Asi aby se občanům z uzavřené dohody neudělalo špatně, aby měli klid na práci. Zvláště smutná je nynější role českých médií. Snaží se, aby občané rychle zapomněli megaskandál ministra Drobila a celé vlády a úslužně jim servírují jako lék na zapomenutí pseudoskandál Zemanovy vlády a ČNB z roku 2000, kdy tyto dvě instituce přikročily k rychlému a nezbytnému řešení bankrotující IPB. Tak tedy: „na úplné zapomenutí“, pánové z médií.

V. Klaus tak chtě nechtě převzal odpovědnost nejen za existenci této vlády, ale také za její běžný chod. Za ožebračování lidí, korupci, tunely. Za vše negativní, co přijde. Myslím, že už na jaře přijde ještě vážnější krize pravicové vlády a pak bude muset V. Klaus a nikdo jiný najít jejího nového šéfa. Nečas už nebude k použití. Odhodí tak závaží, vládní vzducholoď se zase na chvíli vznese… Ale dříve nebo později vládní vzducholodi opět začne ucházet vzduch.

Protektorství V. Klause není všelékem na všechny chyby vlády, které přijdou. Na hloupost, neschopnost, korupci, předpojatost…

Zkrátka, republiku a obyčejné občany nečeká v novém roce 2011 nic dobrého.