Vláda a soudy jedno jsou. Vláda požádala soud o zákaz pondělní stávky a ten jí promptně vyhověl. Nemám pro to jiný výraz, jinou charakteristiku, nežli třídní spravedlnost. Kdo se ale čemu vlastně v téhle zemi ještě diví. Když pravici před předpokládanými mimořádnými sněmovními volbami na podzim 2009 teklo do bot, nerozpakoval se Ústavní soud dokonce zrušit protiústavně ústavní zákon a tímto aktem znemožnil konání sněmovních voleb v půli října 2009.

Během následujících osmi měsíců po protiústavním rozhodnutí Ústavního soudu v kampani plné vymývání mozků o řecké lži, o údajně hrozícím státním bankrotu, o dinosaurech a štvaní médií proti levici, se podařilo docílit zvratu ve veřejném mínění. Zejména Věci veřejné a ODS však před volbami bezuzdně lhaly občanům. A po volbách dělají naprostý opak toho, co před volbami říkaly. Nikdo z dnešních vládních stran nehovořil například v souvislosti s důchodovou reformou o navýšení DPH a z toho plynoucím růstu drahoty. Nikdo nehovořil o třídním rozlišení zdravotní péče, o ekonomickém ničení zdravotně postižených a jejich rodin, o snížení práv zaměstnanců, o nehumánním navyšováním věku odchodu do důchodu atd.

Vláda za necelý rok své činnosti má za sebou tolik skandálů, korupčních i jiných, jako snad všechny polistopadové vlády dohromady. To, co dnes vláda předvedla, je nástroj z arzenálu diktátorských režimů. Nejlepším řešením, jak se zdá, bude okamžitý odchod této vlády nekončících skandálů, korupce, neslýchaných ostud a diktátorských metod.

Nemyslím, že metody zastrašování použité touto vládou jsou správným nástrojem pro uklidnění rozjitřených nálad ve společnosti. Spíše rozdmýchají v české společnosti z jiskřičky požár, který zachvátí její velkou část. Lidé mají platit účty za špatné hospodaření neschopné vlády a ještě by ani neměli mít možnost řici hlasitě, co si o ní myslí. To je už příliš.

V pondělí budu na straně zaměstnanců, obyčejných lidí a sociální spravedlnosti. Pryč s diktátorskou vládou!