Záměrně jsem se svým stanoviskem k mediálním interpretacím depeší velvyslanectví USA v Praze vyčkal až do doby, než jsem měl čas prostudovat si všechny články, které o tom byly zveřejněny. Bohužel, stále platí to, co jsem na podzim 2006 řekl na schůzce velvyslanci USA Richardu Graberovi: „The media have done all they can to destroy me. There is nothing more they could do.“ Předně je zvláštní, že ačkoliv všechna média provádí interpretaci či spíše dezinterpretaci obsahu zmíněných depeší, na mé stanovisko se zeptala pouze Česká televize a server Aktualne.cz.

Velmi dobře je také vidět stálá neobjektivita médií třeba na jejich odlišném přístupu vůči mně a Karlu Schwarzenbergovi. Média například zcela pomíjí povzdechy amerických diplomatů na jeho adresu, kdy nechápou jeho neochotu se zapojit do úsilí tehdejší Topolánkovy vlády obhajovat na veřejnosti projekt radarové základny v ČR. Přitom je zřejmé, že se Schwarzenberg v této věci choval stejně, jako v případě odmítnutí umístění uranu z Iráku v ČR, kdy argumentoval stejně jako já politickými důvody, tedy postojem a názorem jeho strany.

Jsem rád, že konečně už mají média jasno v tom, jak to bylo s informacemi o projektu radarové základny, kdy z depeší jasně vyplývá, že mne – ačkoliv jsem byl premiérem země – informovali američtí diplomaté o projektu až po volbách v roce 2006. Bylo to jejich politické a poměrně skandální rozhodnutí, které bylo pravděpodobně vedeno očekáváním ustavení pravicové vlády bez účasti ČSSD. Vlády, v níž by zasedali jejich blízcí spojenci v čele s Alexandrem Vondrou, pro něhož mají v depeších krycí jméno SASHA a kterým poskytovali o základně více informací než české veřejnosti či tehdejšímu premiérovi země. Fakt, že američtí diplomaté dělali s radarem politiku, navíc velmi podivnou politiku, potvrzuje i to, že akceptovali požadavek někdejšího ministra obrany za ODS ve vládě Jana Fischera Martina Bartáka, aby oznámení rozhodnutí o radaru odložili až po volbách, které byly plánovány na říjen 2009. Je zřejmé, že i tato politika americké administrativy vedla k odporu velké části společnosti vůči tomuto projektu.

Jsem rád, že se také rozptýlily pochybnosti o mém postoji k dodržování případných smluv ratifikovaných parlamentem. Americkým diplomatům jsem sdělil to stejné, co veřejnosti: pokud by taková smlouva byla ratifikována legitimní parlamentní většinou, nikoliv přeběhlickou většinou, případná vláda ČSSD by takovou dohodu nevypověděla.

Zásadně odmítám přetrvávající dezinterpretace obsahu depeší v tom smyslu, že bych přislíbil jakoukoliv pomoc americkým diplomatům při prosazování projektu radaru v ČR. Vyčítat mi, že jsem byl vstřícný diskusi a změně negativního názoru ČSSD, a že jsem trpělivě popisoval příčiny takového postoje a okolnosti, kdy by se negativní postoj mohl změnit, to může jen naprostý ignorant.

Co mne na zveřejněných depeších ovšem velmi zaráží je spíše to, co v nich není. Ptám se proto, proč někdejší velvyslanec Cabaniss neinformoval své nadřízené o svém lobbingu za nákup obrněnců Pandur a jak konkrétně naložila americká administrativa se svědectvími o korupci Topolánkovy vlády okolo tohoto projektu?

Takový pokus o dezinterpretaci depeší českými médii, kdy se pomíjí zcela zásadní otázka korupce v tehdejší Topolánkově vládě, respektive otázka proč americká ambasáda v této věci včas nejednala, a místo toho se problematizuje můj postoj k radaru, který jsem nikdy netajil a neskrýval, ve mně budí podezření o snaze zakrýt mnohem hlubší problém. Mnozí tehdejší vládní politici jsou totiž vysokými ústavními činiteli a ministry vlády současné. Kdyby totiž bylo zásadní svědectví o korupci známo příslušným orgánům již na začátku roku 2008, je zřejmé, že by se vývoj v naší zemi ubíral jiným směrem.