Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, je to již druhý státní rozpočet, který bude projednávat tato poslanecká sněmovna. Nebudu v úvodu svého vystoupení unavovat příliš mnoha čísly, ale některá zmínit musím.

Od ledna 2007, tedy za necelých pět let, kdy česká pravice nese v plném rozsahu (v různých vládních sestavách a v různých stranách, ale se stejnými nejvýznamnějšími protagonisty – pp. Nečasem, Kalouskem, Schwarzenbergem, Vondrou a Pospíšilem) odpovědnost za vývoj státních financí, se zvýšil deficit státu o cca 500 mld. Kč a dalších více než 150 miliard bylo spáleno v posledních necelých pěti letech z rozpočtových rezerv vytvořených předchozí vládní sestavou především v letech 2005 až 2006. Celkem se tedy za posledních necelých pět let státní dluh zvýšil de facto o cca 650 miliard (a to už je pěkná porce z celkového deficitu českého státu ve výši 1,4 bilionu, tak jak byl vytvořen od 1. 1. 1993).

Ty rozpočtové schodky státu jsou v posledních letech vskutku obří. Jen se sám sebe ptám, jakým zázrakem se mohlo této vládě (resp. jejím třem koaličním stranám) podařit přesvědčit před loňskými volbami české občany, že právě ona (ony) je zachrání před dluhovou pastí řeckého typu. Řecká past u nás, v naší zemi, a to chci dodat velmi vážně, nehrozila ani před rokem a půl před volbami a nehrozí pravděpodobně ani dnes, i když se vláda v tomto směru – jak ukazují čísla, o nichž jsem hovořil - velmi snaží… Ostatně 105 mld. schodku státního rozpočtu na příští rok je také pěkná porce u vlády tzv. rozpočtové odpovědnosti.

Dámy a pánové, z vyjádření předních vládních činitelů (pp. Nečas, Kalousek) jsme se dozvídali ještě počátkem roku, že po navýšení sazby DPH, pokud se snížená sazba zvýší k 1. 1. 2012 z 10% na 14%, bude takto získaný příjem státu použit na důchodovou reformu. Tedy, na výdaje s ní související v příštích letech. Kdeže ten sníh z počátku letoška jen je, rozplynul se dávno, dávno tomu. Na důchody se tedy spořit nebude, budou se zalepovat rozpočtové díry. Navýšení cen zj. léků, všech základních druhů služeb, potravin totiž následně vyvolá zvýšení výdajů veřejných rozpočtů ve zdravotnictví, školství, kultuře a v jiných oblastech veřejných rozpočtů v řádech miliard.

Stát si navýší v roce 2012 příjmy o 20 miliard (při sazbě 14%) a současně navýší v této souvislosti své výdaje o 5 miliard. Už pro rok 2013 se ale můžeme připravit na další navýšení sazby DPH z 14% na 17,5% a informované zdroje z okolí vedení MF ČR hovoří až o 19% či 20% sazby DPH. Pochopitelně by se pak v roce 2013 jednalo o jednotnou sazbu v této výši (už by tedy neexistovala snížená sazba).

Dovolte mi, abych ještě poznamenal, že žádná ze tří koaličních stran neměla tento „slib“ o navýšení DPH – a tedy navýšení základních druhů zboží a služeb - před volbami ve svém programovém repertoáru. Naopak, všechny tyto strany před volbami zdůrazňovaly, že daně zvyšovat nebudou. Vláda a vládní strany tak bez jakýchkoli rozpaků akceptovaly nestoudný požadavek lobbistů z penzijních fondů – členů tzv. Bezděkovy komise (tedy jejich převážné většiny).

Nikdo za to vládu a politické strany, které ji tvoří, nevede k odpovědnosti. Myslím tím česká média, která mají ještě kratší paměť nežli politická třída země. Osobně nevidím žádný přínos opt-outu uplatněného v penzijním systému pro spořící občany z vrstev s nižšími příjmy i pro nejpodstatnější část střední třídy. Nemyslím si ani, že je to nástroj zásadně řešící fiskální problémy státu a většiny jeho občanů ve stáří. Připomínám, že ta původní motivace a argumentace pravicových ekonomů k provedení důchodové reformy postavené na bázi opt – outu byla, že je to cesta k záchraně veřejných financí a udržitelnosti důchodů.

Připomenu, že daňový systém země je již deformován tzv. daňovou reformou uplatněnou k 1. 1. 2008. Je oprávněná obava, že navýšení DPH a tedy růst cen v příštím roce (a zejména v roce 2013) pohltí většinu úspor, které lidé ze střední třídy a z příjmově nižších vrstev získali při nižším přímém zdanění (pokud k němu vůbec došlo) v předchozích letech. Topolánkova a Kalouskova daňová reforma v roce 2008 vedla v tomto a v každém následujícím roce k tomu, že se vybírá v rozpočtových příjmech o 80 miliard Kč méně, nežli tomu bylo do roku 2007.

Vláda P. Nečase si libuje, že snižuje v příštím roce složenou daňovou kvótu na 33,3%, meziročně tedy o 0,6%. Těch 0,6% představuje jako v Bermudském trojúhelníku zmizelé finanční zdroje v rozsahu cca 24 miliard. V EU je přitom průměrná hodnota složené daňové kvóty dlouhodobě 39%. V ČR máme jednu z nejnižších daňových kvót, extrémně nízkou v evropském měřítku.

A teď tytéž politické síly a na ně napojené zájmové podnikatelské skupiny, které vyvolaly v posledních letech daňové závody, chtějí, aby tyto finanční experimenty zaplatili ve vyšších cenách základních druhů zboží a služeb všichni - i ti, kteří na rovné dani a snížení daňové zátěže evidentně prodělali – důchodci, mladé rodiny s dětmi, veřejní zaměstnanci (ti také z důvodu poklesu jejich reálného příjmu). O daňové progresi přitom dnes z úst ministra financí či některého člena vlády nepadá ani slovo, jak jinak. Je to něco, co je této vládní koalici zcela cizí, tedy filozofií, ze které tato daňová politika ve všech vyspělých státech Západu vychází.

Návrh státního rozpočtu na příští rok tak, jak jej vnímám, připravuje podmínky pro zásadní privatizaci veřejných služeb a sociálních transferů v blízké budoucnosti. Zejména zdravotnictví – VZP, většina nemocnic – se rychle dostává do schodkového hospodaření, a z této deficitní pasti nemá šanci se dostat.

Rozpočtový problém se tak ze státu dostává do jiných, navazujících veřejných rozpočtů. A vláda, která se o negativní výsledek hospodaření ve zdravotnictví tak přičinila, bude hledat lék - jak jinak – v jeho privatizaci. Podobně jako tomu bylo před lety, tedy před rokem 2008, ve Středočeském kraji.

Podobně u úřadů práce, donedávna dobře fungujícího systému, došlo jeho rychlou destrukcí k vytvoření podmínek pro dražší outsourcing části těchto služeb. Pochopitelně za větší peníze. Na občanech, jak se zdá, stát důsledně šetří, spřáteleným firmám přisátým na penězovod veřejných financí naopak dopřává.

Představitelé vlády v předchozích měsících rádi tvrdili, že ten příští státní rozpočet (tedy ten na rok 2012) už bude nikoliv škrtací, ale reformní. Proč tomu tak není? Protože příjmy ze zvýšené DPH nepůjdou na „důchodovou reformu“, ale budou zkonzumovány (jedná se o cca 20 mld.) na běžné výdaje rozpočtu. A po uplatnění opt-outové reformy penzí o rok později, k 1. 1. 2013, těch 20 miliard bude v roce 2013 ve státním rozpočtu zase chybět. A protože je nevygeneruje očekávatelný titěrný hospodářský růst, bude vláda opět a jak jinak, škrtat.

Svou řeč ke státnímu rozpočtu jsem připravil již před týdnem a v té týden staré verzi jsem zpochybňoval ministerstvem financí a vládou predikovaný růst HDP 2,5%. Pan ministr pod přívalem událostí přiznal před pár dny růst na úrovni pouhého procenta. Na můj předpoklad tedy došlo. Dnes si ale myslím, že růst nebude ani takový.

Zdá se však, že si vláda vůbec nepřipouští, že můžeme být v současné době na pokraji recidivy recese. Vláda přistupuje k rozpočtu státu na rok 2012 v zásadě tak, jak to ministr Kalousek udělal s rozpočtem na rok 2009 (výsledkem byl ohromný rozpočtový deficit v jednom jediném roce 2009 ve výši 224 miliard Kč). Dnes se nikdo neodvažuje tvrdit, že takováto či podobná recidiva rozpočtového propadu již vůbec nehrozí.

Vláda nedělá pro příští rok nic, aby podnítila spotřebu obyvatelstva (pracuje v rozpočtu se snižováním objemů mezd především z titulu poklesu počtů zaměstnanců v rozpočtech ministerstev), produktivní spotřebu státu (mám na mysli investice), ani zahraniční investice. Nedělá nic pro dynamičtější čerpání evropských peněz. Tam je velmi vážná situace (vyčerpání cca 114 mld. Kč ze 763 mld. Kč).

A tak jediná naděje pro hospodářský růst státu v příštím roce je v exportu, a jak se zdá pouze a jedině v exportu aut. Uvidíme, jak bude v příštím roce vypadat německý hospodářský růst. A zda nedojde k silnému zhodnocení české koruny ve vztahu k euru. Nevíme, jak bude vypadat import českého zboží také na Slovensku a v Polsku, tedy v zemích, kam jde vedle Německa podstatná část českého vývozu.

Nezbývá, než konstatovat, že vlastně titíž ministři v dresech různých politických stran dělají od roku 2007 po pět let stále reformy a stále je ještě nemají. Teď už ale často dělají reformy svých dřívějších reforem.

Očekávat, že rok 2012 bude v rozpočtovém hospodaření státu rokem obratu k lepšímu, může tedy jen neinformovaný optimista. Česká ekonomika nemůže být imunní vůči situaci ve svém okolí i v poměrně vzdálených zemích eurozóny.

I při řízeném bankrotu Řecka dojde ke značnému dopadu do bilancí zejména německých a francouzských bank s pochopitelným dopadem do obchodní a zejména úvěrové politiky největších českých bank. Zahraniční banky budou mít tendenci svá špatná aktiva dát do knih zdejších dceřiných bank a naopak odčerpají si z českých dcer kapitál. Je ČNB na takové vysání českých bank připravena?

Je připravena nekompromisně zasáhnout? Toť otázka. Logickým dopadem odlivu bankovního kapitálu ze země by bylo zmrazení úvěrového trhu, s dalším negativním dopadem do investic soukromého sektoru. Už dnes je stavebnictví v Česku v obrovském propadu, s negativními dopady na HDP státu a zaměstnanost. Rozpočet, o němž jednáme je alibistický, je pouhým aritmetickým cvičením, jaksi dušičkový.

Už dnes víme, že není ani pravdivý a vůbec nemá ambice, ani schopnost predikovat vývoj celé řady neznámých. Zdá se, že filozofie touto vládou dlouhodobě uplatňovaných škrtů nás může vést v příštím roce k dalším vážným problémům v příjmové části rozpočtu. Proto tento rozpočet postavený na nereálných předpokladech prostě nemohu podpořit.

(Projev byl přednesen 2. 11. 2011 při projednávání rozpočtu na rok 2012)