Dokonce i V. Klaus se ve svém projevu k 28. říjnu vyjádřil, že věci u nás v zemi jaksi nejsou v pořádku a nejdou správným směrem. Vlastně můžeme říci, že i podle V. Klause jede všechno špatně.

Důvěra v Nečasovu vládu je u české veřejnosti abnormálně nízká. Důvěra v politiku a v politickou třídu země jako celek, včetně politických stran trvale klesá.

Obě dvě hlavní vládní strany – ODS a TOP 09 – na svém sněmování o minulém víkendu ukázaly minimum programové vize. Vyjádřily spokojenost jen s tím, jak jim jdou tzv. reformy. Systémy veřejných služeb se vlivem bezhlavých vládních škrtů rozkládají.

Meziroční pokles mezd ve veřejné správě, u veřejných zaměstnanců, o 15 – 18 %, je fatálním demoralizačním prvkem. Ale to ještě nestačí, v příštím roce se již mluví o dalším poklesu mezd. Ministr Kubice to již říká zcela otevřeně, zmizí tisíc policistů ve velitelských funkcích a ušetří se pár set milionů korun. Tedy ne boj proti kriminalitě, ale šetření snižováním počtu policistů v řídících funkcích. Pro zločince, ty „inteligentní“ a organizované, je to úžasná zpráva…

Zdravotnictví zdá se, je na hranici vzpoury. Člen vlády (ministr zdravotnictví) podepsal memorandum o nárůstu mezd ve veřejných zdravotnických zařízeních, aby se po třičtvrtě roce zjistilo, že na to nejspíše nebudou peníze. Můžeme jen cvičit fantazii, jak budou protesty lékařů vypadat.

Ministr financí po jistém váhání těsně před projednáváním státního rozpočtu na příští rok v I. čtení přiznal to, co ví každý ekonom nepostrádající kritického ducha. Tedy, že příjmy rozpočtu roku 2012 jsou nadhodnocené. Namísto 2,5% růstu HDP je možné očekávat růst sotva 1%. V důsledku toho se sníží rozpočtové příjmy o 15 – 20 miliard. Zkrátka, přestává to být legrace.

Ale proč by vlastně růst HDP měl být větší? Spotřeba obyvatelstva klesá, veřejná spotřeba rovněž klesá, soukromé investice skomírají. Zdá se, že je to jenom export, co drží hospodářství země (ale pohříchu pouze export osobních aut) velmi mírně nad vodou.

Politická elita země, ta její vládní část, není schopna změny. Pracuje bez reflexe, zatím kryta většinou médií. Korupční skandály se neřeší, ze zásadních chyb se nevyvozují závěry. Ministři, kteří jsou vyměňováni, jsou nahrazováni ještě horšími. Vulgarita a facky produkované ministry jsou považovány médii za osvěžující jev.

Soc. dem. opozice je rozdělena do dvou nesmiřitelných skupin, bez invence a bez zásadovosti. Typické je pro ni navržení čtyř mimořádných schůzí sněmovny, u nichž s největší pravděpodobností nehrozí, že je vládní většina schválí. Výsledkem bude, že před neschválením takové mimořádné schůze sněmovny budou exhibovat v dolní parlamentní komoře dva představitelé soc. dem. s přednostním právem. A ostatní budou jen přihlížet.

Průběh akce lze již teď dost dobře předvídat. Soc. dem. řečníci něco řeknou, vládní činitelé je polijí ještě většími škopíky špíny. Jediný komunistický spíkr s přednostním právem mluvit se pak bude nad průběhem debaty pohoršovat. Pak se bude hlasovat s výsledkem obvyklým. Je-li ta situace politicky tak vážná, jak i soc. dem. lídři o tom mluví, bylo by logickým krokem spíše hlasování o nedůvěře vládě než tahle stínohra na opoziční téma. V diskuzi před hlasováním o nedůvěře by se vládě dalo sečíst mnohem více nežli čtyři témata, o nichž mají být mimořádné schůze sněmovny.

Před hlasováním o nedůvěře vládě je možné ve sněmovně využít celou škálu argumentů a připoutat pozornost veřejnosti.