Nečasova vláda nám pod Klausovou taktovkou opět udělala kontinentální ostudu. Tentokrát je ale Česko za evropského kašpara v míře dosud nevídané. A počínání obou nejspíš na samé hranici trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Klaus i Nečas si totiž evidentně pletou zájmy svoje a „svých“ podnikatelů se zájmy celospolečenskými. Pokračovat v tunelování Česka pod záminkou tzv. reforem je oběma zřejmě nade vše. Proto se tentokrát pokoušejí udělat jakýsi tunel dokonce na celou Evropu. S odvoláním na zlou „EU“ chtějí dosáhnout, aby naše země zůstala co nejvíce stranou evropského vlivu a evropských institucí. To jim, jejich vládě „boje proti korupci“ a jejich lidem umožní zemi nadále rozkrádat.

Rozhodnutí Evropské komise k využívání evropských fondů ve školství je jasným signálem, že Nečas a jeho vláda by při prohloubení integrace EU dále takhle hloupě krást nemohli. A že Klausův chráněnec Dobeš by všude jinde v Evropě už byl v teplácích. Partu českých tunelářů k smrti vyděsilo, že smlouva počítala s větším dohledem nad financemi členských zemí.

Při zřetelném ideovém vedení svého hradního guru Nečas prakticky znemožnil vstup naší země do eurozóny. I to má svůj důvod: nebude nutné převádět na eura ty stamilióny či miliardy českých korun uložených v krabicích po garážích a jiných „bankách“. A tedy vysvětlovat, jak k nim dotyční přišli. Přitom zavedení eura je naším právním závazkem z přístupové smlouvy. Když ale má Nečas společně s dalším tunelářem těžkého kalibru - ministrem ProMoPro - co nejdéle nechat v Afghánistánu naše vojáky, je dodržování našich závazků - i když nikdo neví jakých - biblí svatou, argumentem všech argumentů.

Nečas navíc odmítl smlouvu navrženou jeho pravicovými spřízněnci z Německa a Francie. V té smlouvě není nic levicového, ani středolevého. Ani nemůže být, protože ze 27 členských zemí EU jsou dnes jen v šesti z nich středolevé vlády. Spojil se s britským premiérem, jehož země je napůl v EU a napůl není. Tedy v postavení, v němž Británie nebude moci být trvale. Vybrat si za patrona britského premiéra (protože polský „spojenec“ v závěru z Nečasova pohledu selhal) ukazuje na Nečasovu nebezpečnou politickou naivitu. Spoléhá tedy na Cameronovu podporu a ochranu. Viditelně neví, že Cameronův předchůdce Palmerstone už zhruba před stopadesáti lety upozornil, že Británie v Evropě nemá přátele, ale jen zájmy. Opravdu už Nečas zapomněl, jak jiný Cameronův předchůdce, konzervativec Neville Chamberlain, vysvětloval v Dolní Sněmovně důvody přijetí Mnichovské dohody? Cameronův ochranný deštník nad Nečasem je stejně spolehlivý jako ten pověstný deštník Nevilla Chamberlaina.

Nečasovy argumenty o složitosti ratifikace smlouvy u nás jsou směšné. S překvapující otevřeností nám vlastně řekl, že on ratifikaci prosadit nedokáže. Jenže je především jeho politickou odpovědností ji zajistit. Tedy vyvinout na prezidenta trvalý a všestranný nátlak. Tak jak to - a úspěšně - předvedla ČSSD před více než dvěma lety při ratifikaci Lisabonské smlouvy. Přes všechny vytáčky Hrad musel tehdy kapitulovat. A kapituloval by i tentokrát, kdyby ovšem vláda chtěla. Takhle je to ono české „já na bráchu, brácha na mně".

Dále, proč by země eurozóny měly dávat možnost pravidelně se zúčastňovat jejích jednání Nečasově vládě, jejíž evropská bilance je následující:

- odmítání Lisabonské smlouvy

- uplatňování žádosti o výjimku z Charty základních práv a svobod po schválení Lisabonské smlouvy českým parlamentem bez jakékoli výjimky (ta situace je vůbec téma pro Ústavní soud)

- nejdříve souhlas se smlouvou o fiskální unii a poté nesouhlas s vyjádřením, že „třeba v březnu"

- nejdříve odmítání půjčky MMF a nakonec dát o polovinu méně, tedy 38 mld. Kč

- solidaritu v rámci EU chápat výrazně „česky“ jako „EU - dojná kráva“ a my nic.

Dobře se též v EU ví, že česká pravice trpí jistým protiněmeckým syndromem. Protiatlantická, protievropská a zejména protiněmecká provokace s Bushovým radarem na českém území je stále ještě v živé paměti. A tento protiněmecký mindrák je velmi patrný u ODS i teď.

Vše výše uvedené ovšem neznamená, že smlouva o fiskální disciplíně je bezchybná. Není. Vůbec ne. Je prostě jen taková, jakou si ji evropská pravice mezi sebou vyjednala. A zdůrazňuji - za trvalé účasti Nečasovy vlády a s právem hlasu. Je nabíledni, že vyjednávací schopnosti Nečasovy vlády jsou rovny nule. Jsou tak nízké, že ohrožují české národní zájmy. Právě tahle negociační neschopnost ukazuje, k čemu by asi tak byla účast Nečasovy vlády jako pozorovatele, tedy bez práva hlasu, na schůzkách eurozóny. K ničemu. Když Nečasova vláda dopadne jako sedláci u Chlumce při prosazování vlastních cílů v plném účastnickém statutu, co by chtěla předvádět na jednáních eurozóny jako pozorovatel? Takže argument o „nedostatečné přítomnosti“ k odmítnutí smlouvy je nejen nedostatečný, ale i lživý.

A mimochodem - nějak nebylo v negociačním procesu nikde vidět „proevropského“ žolíka Nečasovy vlády, předsedu TOP 09 Schwarzenberga. Nebo se tou „proevropskou orientací“ myslí jeho operetní „hrozba“ demise pokud vláda nedá MMF půjčku? Uvidíme, zda tu demisi podá pan Schwarzenberg nyní. Nebo je snad půjčka MMF důležitější než odmítnutí smlouvy? I když chápu, že hrozba ztráty části majetku je pro něj mnohem důležitější. Majetek u něj vždy stál až na prvním místě, před čímkoli jiným. Takže jakápak Evropa.

Ta smlouva přitom z mého pohledu měla vypadat úplně jinak. Neměla se orientovat jen na otázky fiskální, na rozpočtovou disciplínu apod. To je nejen málo, ale hlavně se to v zásadě týká pouze zájmů finančních kruhů. Smlouva petrifikuje mánii „šetřit“ a k tomu koncipovaných „reforem“. Tím současně podvazuje hospodářský růst naší země.

Obyčejný člověk a jeho osud v té smlouvě nemají větší místo. Smlouva nesměřuje k oživení ekonomiky, k vytváření nových pracovních míst, ku prospěchu mladé generace. Ani k udržení, neřkuli posílení mezigenerační solidarity. Vytvoření jakéhosi nového fondu pro mladé je pokusem léčit rakovinu náplastí. Ve skutečnosti smlouva potichu a implicitně zakotvuje např. další oslabování veřejných služeb. Smlouva - paradoxně, aniž to chtěla - vrací do veřejné debaty Karla Marxe. I jeho kritiku finančního kapitálu. V naší době mimořádně zdegenerovaného a vyhraněně antisociálního finančního kapitálu.

Krátce řečeno - smlouva měla vytvořit obrysy ekonomicko-sociální unie. Místo toho jsme se dočkali základů unie fiskální. V dnešní Evropě s dominancí pravice nešlo nic jiného ani očekávat. Politické kyvadlo na kontinentě se ale vrátí dříve či později nalevo od středu. Pak se dá mnohé napravit. I když asi ne vše.

Při všech zásadních výhradách ke smlouvě ale není možné ji nepodepsat. Vyřadit se vlastním rozhodnutím ze soustavy evropských koordinátů, byť se mně osobně ty koordináty hodně nelíbí, není východisko. Navíc opakuji - ty koordináty jsou pravicové, nikoli levicové.

Poté co ho chytili, řekl Jánošík svým pronásledovatelům: „Když jste si mě upekli, tak si mně i snězte“. Takže pane Nečasi, když jste si tu smlouvu upekl, tak si ji určitě i snězte.