V části českého tisku jsem se dozvěděl, že delegace „modernizátorů ČSSD“ v čele se mnou, přijela do Číny vlastně upevňovat komunistický režim. Rádoby ironický podtext však není v této souvislosti vůbec na místě. Před krátkou dobou byla v Číně na státní návštěvě německá kancléřka Angela Merkelová. Nevšimnul jsem si, že by se sešla s někým jiným, nežli s představiteli KS Číny, kteří mají také státní funkce.

Ostatně pošklebování není na místě, ani v tom směru, že snad toto je má první zahraniční cesta coby předsedy ČSSD. Nedávno média zveřejnila mou fotografii z bruselského letiště s Petrou Kováčovou. Nebyli jsme na výletě. Zúčastnil jsem se pravidelného setkání lídrů Strany evropských socialistů. Toto setkání se uskutečňuje vždy před setkáními Evropské rady. Tedy většinou jednou za čtvrt roku. Navštívil jsem v posledním roce také dvakrát Rakousko a setkal jsem se s rakouským kancléřem Gusenbauerem i se starostou Vídně Häuplem, jedním z nejvlivnějších rakouských politiků. Stejně tak se setkávám na pravidelných osobních schůzkách se slovenským premiérem Ficem. Delší dobu jsme v české sociální demokracii připravovali dohodu o strategické spolupráci s německou sociální demokracií. Tedy s jednou z nejzkušenějších a nejmodernějších stran Socialistické internacionály. S německou SPD chceme koordinovat postupy v oblasti zahraniční, zejména evropské politiky. Chceme vytvářet s jejich pomocí a radou vnitrostranický vzdělávací systém české sociální demokracie. Dodávám, že na podzim pojedu do Německa několikrát nejen já, ale v prosinci se setkají v Berlíně vedení obou těchto stran. Připravuji také privátní návštěvu bývalého kancléře Německa Gerharda Schrödera v Praze. Jsme osobní přátelé a určitě se budeme při našem setkání věnovat i politice a spolupráci obou sociálně demokratických stran – české a německé.

V minulém týdnu se v Praze sešli lídři středoevropských sociálně demokratických stran. Věnovali se přípravě společných stanovisek k problematice protiraketového systému USA ve střední Evropě, k možnostem modernizace sociálního státu, k energetické politice a také k integraci Evropy. O tom, že setkání soc. dem. lídrů v Praze, včetně několika premiérů, bylo velkým politickým úspěchem ČSSD, může pochybovat jen zcela proti sociální demokracii zaujatý člověk.

Po cestě z Číny se krátce zastavím na kongresu britské Labour party a předpokládám, že se setkám s premiérem Gordonem Brownem. A v polovině listopadu navštívím Spojené státy. Budu jednat v Pentagonu, se členy amerického Kongresu i s představiteli Demokratické strany USA. Jde nám o to, navázat neformální vztahy s touto velkou politickou stranou. Myslím, že zahraniční vztahy ČSSD jsou velmi vyvážené i členité. ČSSD dává svou zahraniční politikou najevo dostatečný odstup od politicky vládní koalice. A současně ukazuje vlastní alternativu řešení v této oblasti.

A nyní zpět k Číně. Někteří naši novináři vidí za každým rohem komunisty. Čínští komunisté otevírají svou zemi světu. Nemusí mi být sympatický jejich způsob řízení společnosti. Nicméně Čína dosáhla pozoruhodného hospodářského rozvoje, který je doprovázen nezpochybnitelných růstem životní úrovně širokých čínských vrstev. To je v Číně viditelné na první pohled. Stejně tak jako např. problémy v oblasti životního prostředí. Nikdo z čínských představitelů, se kterými jsem měl možnost hovořit, např. nezpochybňuje globální oteplování. Tedy, na rozdíl od některých významných českých politiků.

V Číně je vedoucí silou komunistická strana. Chceme – li s Čínou hovořit, a já myslím, že je to užitečné, musíme jednat s jejími představiteli. A těmi jsou komunisté. A proč vlastně jednat? Třeba proto, abychom snížili vysoké záporné saldo, které máme v obchodě s touto zemí. Ale je samozřejmě možné Čínu ignorovat. Jen to není praktické. Při své cestě jsem navštívil také provincie Sčchuan. Poslední českou delegaci před mou návštěvou vedl do této provincie letos v dubnu středočeský hejtman Petr Bendl. A jeho cesta měla konkrétní výsledky. A já to vítám. Titíž pravicoví novináři, kteří mě napadají, že jedu do Číny jistě pochválí pana Bendla za politické mistrovství. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž. Myslím, že nezavírat oči před skutečností je normální metodou práce, byť je pro někoho nepříjemná. Jde totiž o to hledat v rámci národního zájmu co nejlepší řešení a nikoliv nepřátele.