Strana Zelených má šest poslanců a jednoho senátora. Přesto má ve vládě nadstandardní zastoupení – vicepremiérský post a s ním i ministra životního prostředí, zahraničí, školství a ministryni bez portefeuille. Otázkou ovšem je, zda počet křesel vyváží to, co Zelení ztratili. Jak se ukazuje na příkladu Dany Kuchtové a výběru jejího nástupce, jedná se především o faktickou samostatnost Zelených jako strany.

Už jsem napsal v jednom svém blogu, že nechápu proč vlastně musela Dana Kuchtová odejít. Ukázalo se totiž, že důvody, pro které měla z vlády odejít platí podle pravidla padni komu padni stejně tak na Jiřího Čunka jako na Martina Bursíka. Pod jejich vedením jím svěřená ministerstva jsou s přípravou na čerpání fondů EU snad v ještě horší situaci, než ministerstvo školství pod vedením Dany Kuchtové.
Ta alespoň měla snahu chyby řešit, její problém byl ovšem jiný. A možná ani ne tak věcný, jako spíše politický či dost možná vnitrostranický. Ukazuje se to na kauze Jiřího Čunka, který ve vládě setrval i přes pochybnosti okolo jeho korupční kauzy, ačkoliv Zelení každý den vyhlašovali svá „nepřekročitelná ultimáta“. Čunek zůstal, Topolánek i KDU se za něj postavili. Celé to „bububu“ Zelených okolo Jiřího Čunka se tak jeví jako dobře sehrané divadlo pro voliče, limitované obavou z rozpadu koalice a opuštění tolik vytoužených vládních křesel.
Kauza „Čunek“ a „Kuchtová“ tak Zeleným sebrala aureolu politické alternativy. Prokázali totiž, že sice umí za skly svých sekretariátů předvést veřejnosti efektní hru na politiku, ale pokud jde o dodržování zásad a principů, nemají si s lidovci co vyčítat. Úsměvně pak působí Bursíkova omluva za slova, která právě na adresu lidovců vážně pronesl mezi svými, kdy lidovce obvinil, že jediným jejich cílem je získat v politice moc a pašalíky. Morální postoje je přeci takový, že buď si za svými slovy stojím, anebo to není pravda a dopustil jsem se lži. Martin Bursík ale lež nepřiznal, prostě si to o lidovcích myslí dál, ale aby byl klid v koalici, rád se Jiřímu Čunkovi omluví. Co je na tom morálního a vznešeného, kde je v tomto gestu ona „alternativa“, to snad ví jen Martin Bursík sám. Možná tak nechtěně sám potvrzuje svá slova o tom, že „Zelení ´jsou v tomto horší než lidovci“…
Nyní se premiér Topolánek vyjádřil, že mu není po chuti ani nástupce Dany Kuchtové, kterého si Zelení vybrali. Nezdá se, že by Martin Bursík, kterému již od počátku Dušan Lužný nevyhovoval, se za tohoto kandidáta jako předseda strany nějak výrazně bral. Dá se očekávat, že spíše vyhoví Topolánkovi a sehraje další divadlo pro voliče a la Čunek či Kuchtová. Prostě a jednoduše, Zelení sice jsou plnohodnotnou a silnou součástí koalice, ale jen do té doby, mají-li se postavit tváří v tvář byť jen náznaku rizika jejího rozpadu.
Svého času koloval o lidovcích slogan „je to jasné, nepřekročitelné, lidovecké možná“. U Zelených reálně hrozí, že by se časem mohlo v jejich souvislosti začít říkat, že je to takové „jasné, nepřekročitelné, zelené jistě, pan premiére“.