O tomto víkendu se sešlo kongresové jednání nejsilnější vládní strany a schůze širšího vedení nejsilnější opoziční strany. Obě jednání, první svého druhu po říjnových krajských a senátních volbách, měla něco společného: ani jedna z těchto stran – nikdo z jejich lídrů a chytrých hlav – se nepokusil pojmenovat hlubinné trendy, které se kromě jiných faktorů podepisují na dramatickém poklesu politické síly ODS i ČSSD. Po sněmovních volbách se to projevilo u obou stran také v krajských volbách.

Prázdný a dunivý kongres ODS

Přes víkend jsem sledoval vrcholné jednání ODS v Brně. Kongres nebyl programový a i proto nepřinesl vlastně žádné významné nové myšlenky. Projevy předsedy ODS, jeho místopředsedů dosavadních (Vondra a Drobil již nekandidovali) i nově zvolených byly standardní. Nebyly špatné, ale ani vynikající. Zajímavý byl určitě zj. „místopředsednický“ projev J. Pospíšila. Ten se vlastně nabídnul – v případě pádu vlády P. Nečase v příštím týdnu – jako budoucí hlavní lídr své strany. A s tím pádem vlády, to není vůbec nereálné. „Rebelové“ z ODS těžko vzdají svůj boj proti P. Nečasovi na základě výzev kongresu. A tak se máme v příštích dnech a týdnech na co těšit.

„Rebelové“ z ODS nutně museli dojít k závěru, že se opírají o ne nepodstatnou část ODS. Prostě, ODS se nejspíše vydala na cestu ke svému sebezničení a s ní i pravicová vláda. Zaplať Pánbůh!

V. Komárek a spol. připravili ČSSD v krajských volbách o 12%

Když V. Komárek, dnešní čestný předseda ČSSD, na konci června 2010 vyslovil tézi (vlastně to byl axiom, o němž se jíž nemělo příliš debatovat), že jsem způsobil ztrátu 10% hlasů odevzdaných ČSSD v zatím posledních a (a vítězných) volbách do sněmovny v květnu 2010, pobavilo mě to. O žádnou sociologickou či logickou analýzu se neopíral. Jistým novinářům i politikům v ČSSD se jeho „prognostická“ úvaha ale náramně hodila.

V. Komárek, dnes čestný předseda ČSSD, se přitom opíral jen a jen o svůj zvláštní životní instinkt. Vždy se dokázal – při změnách ve vedení čehokoliv (vlády či strany, jíž byl členem) – v pravém okamžiku a důrazně oddělit tu od stalinistů, pak od dubčekovců, poté od Jakeše. Vždy to udělal velmi přesvědčivě a nikdo nikdy mu nepřipomínal ani stalinistickou minulost, ani reformistickou minulost v normalizačních časech, ani normalizační po sametové revoluci.

Ostatní lidé v současném vedení ČSSD rozvíjeli ovšem Komárkovu etudu více nebo méně na stejné téma. Odvaha a blbost byly nakažlivé.

V krajských volbách před třemi týdny obdržela ČSSD něco přes 23% hlasů. Byl to prakticky stejný výsledek voleb, jakého před čtyřmi lety v krajských volbách získala ODS. Tehdy ovšem 0DS svůj výsledek považovala za nebetyčnou volební tragédii. Já jsem z předsednictví ČSSD odešel poté, co ČSSD ve vítězných volbách do sněmovny v květnu 2010 získala něco přes 22% hlasů. Dnešní vedení ČSSD výsledek 23% oslavovalo šampaňským. Dosáhlo 23% hlasů ve volbách po více než dvou letech působení chaotické, asociální a krajně nepopulární Nečasovy vlády. V krajských volbách v roce 2008 ČSSD ovšem dosáhla přes 35% hlasů. To tedy znamená, že ČSSD ztratila procentuálně třetinu svého volebního výsledku (absolutně se jedná o 422 tisíc hlasů). Jaké poučení z toho tato strana vyvodila, není známo.

Východiska z politické krize

To, že by Nečasova vláda změnila svůj politický postup a začala pracovat efektivně, nepovažuji za možné. I kdyby aktuální politickou krizi přežila, za pár týdnů bude následovat krize další, která může být útesem, o nějž se loď Nečasovy vlády konečně rozbije. A na tom nic nezmění ani články, velebící údajné politické mistrovství P. Nečase, objevující se v posledních dnech ve všech pravicových médiích (MFD, LN ad.).

ODS je strana s výjimečně vyvinutým mocenským smyslem. V osobách J. Pospíšila a M. Kuby má i legitimní presumptivní premiéry. A ti už „to“ mohou s vládou dopatlat, jeden či druhý, až do konce řádného volebního období. Tedy pokud se dohodnou s „rebely“, kteří už se jinak na žádné kandidátce ODS pro mimořádné sněmovní volby neobjeví.

Co dodat? Kdyby přece jen ODS a (její) vláda složily v nejbližších dnech zbraně a otevřely cestu k mimořádným volbám do sněmovny, odpovědná opozice by neměla předčasně ukončit funkční období této sněmovny předtím, nežli bude schválen státní rozpočet. Senát tuto roli sněmovny, podle české ústavy, sehrát nemůže. Většina sněmovny by měla schválit v listopadu a prosinci návrh zákona o státním rozpočtu. A že to nebude snadné rozhodnutí, to musí být každému jasné. Na nejbližší mimořádné schůzi vlády má ministr financí předložit státní rozpočet, který oproti tomu původnímu projde škrtací redukční kůrou 40 miliard. Tím se rozpočet posouvá do roviny ekonomické báchorky. A pak, po schválení rozpočtu, se – začátkem příštího roku – může rozpustit. Aby nová vláda, předpokládám, že levicová, začínala svou činnosti po volbách řešením důsledků rozpočtového provizoria a přijímáním nového státního rozpočtu, to by nebylo vůbec šťastné. Ono je ale možné, že pro nový Kalouskův rozpočet už nebudou hlasy ani na půdorysy současné koalice.