Post mortem
Již ve svém, necelý týden starém článku, jsem upozorňoval na měnící se trendy ve veřejném mínění. Na to, že Češi, jako snad jediný z národů demokratického světa, neprovádějí změny vlády po ose levice – pravice, ale jinak. Se zapojením spasitelských stran nového typu, respektive již v minulých volbách osvědčených Věcí veřejných (koneckonců, podobnou roli hrála zčásti TOP 09).
Pravý vítěz voleb
Co do počtu odevzdaných hlasů (18,65%) a získaných mandátů (47) skončilo hnutí ANO 2011 miliardáře A. Babiše sice ve volbách na druhém místě, ale dosáhnout za dva a půl měsíce z 1-2% preferencí téměř na pětinu voličů je obdivuhodné. To, že s tím jsou spojena obrovská rizika pro republiku a její příští vládu, musí být každému jasné. Hnutí nemá jasno v mnoha otázkách, včetně základních programových postupů. Program hnutí byl a je jakýmsi vedlejším produktem. Role ANO 2011 je, podle dosažených volebních výsledků, v budoucím politickém uspořádání zcela klíčová. Buď udělá vládu s ČSSD – za podmínek, které hnutí budou plně vyhovovat – anebo s tradiční pravicí (TOP 09, ODS a lidovci). A. Babiš je jediný – kromě T. Okamury – kdo není z politických lídrů z volebního výsledku ve zjevném šoku. A to také bude jeho výhoda v povolebním vyjednávání. Je politicky v nejkomfortnější situaci ze všech. Získá nejvíce. Sobotka s Haškem musí udělat koalici doslova za každou cenu. Babiš nikoliv.
První poražený voleb
Tím je nesporně s výsledkem 20,45% a padesáti mandáty sociální demokracie. Když jsem vedl tuto stranu v posledních sněmovních volbách, dosáhla s 22,08% hlasů volebního vítězství. Já jsem bezprostředně poté z funkce předsedy ČSSD odešel. Sobotka s Haškem v sobě tuto morální sílu nenašli. Je to zbabělé a v relativně krátké perspektivě pro stranu zničující.
Nechci být příliš jízlivý, ale vzpomínám si na ohromné kecy, které jsem byl nucen za poslední tři roky vyslechnout postupně vlastně od celé špičky sociální demokracie (čest výjimkám). Vzpomínám si, jak jeden můj starý „přítel“ srdceryvně sděloval veřejnosti, že jsem ČSSD připravil o 10% hlasů. Dobrá, teď je to už 12%. Kdo je vlastně viníkem této situace? Já už to být nemůžu...
Jak řekl včera odpoledne v televizi správně M. Štěch: „Paroubek už ani není ve straně.“ A vedení ČSSD je teď prý kolektivní. Z toho, jak se tento panák vyjádřil, logicky vyplývá, že odpovědnost vedení za výsledek je kolektivní. Zdá se ale, že se ke kolektivní sebevraždě nechystají.
Proti mně a mé rodině vystrojila snaživá média před minulými volbami přímo ohňostroj nenávisti. Různí ti Bakalové a „protagonisté“ americké radarové základny tento ohňostroj inspirovali i platili. Z tohoto hlediska měli nyní oba nelídři sociální demokracie situaci zcela komfortní. Nejen Právo, ale dokonce i Bakalův Respekt je dokonce podpořily… Upřímně, parlamentní volby nelze rozhodným způsobem vyhrát bez úsilí, jen čekáním a se svěšenýma rukama. Bez invence, originálního programu (za čtyři roky toho hoši mnoho nového nevymysleli), bez nových zajímavých personáží a s řadou korupčních kauz na krku.
Zkrátka političtí Einsteni v ČSSD, pokud byli schováni za mými širokými zády, anebo se na mě mohli vymlouvat, mohli dělat chytré. Teď jsou na hromadě a to i kdyby sestavili vládu s Babišem a lidovci. Bude to jen Nečasova vláda II. a podobně také dopadne.
Hlavní poražený voleb
Je jím, kdo jiný nežli prezident M. Zeman. Jeho privátní strana SPOZ investovala do voleb desítky milionů, podpořil ji v kampani masivně sám prezident. M. Zeman vlastně vedl osobní volební kampaň pro SPOZ. Zřejmě ale jako jediný člen této strany. Zbytek strany se hádal a vzájemně vylučoval. Programem se pánové nezabývali vůbec.
Prezident ztratil strategickou iniciativu, kterou si výtečně udržoval po řadu týdnů, na své cestě do Izraele. Aféra jeho dcery jej silně osobně zasáhla a změnila jeho trvalou iniciativu v pasivitu a zmar. Proto ostatně tato aféra také byla vyvolána. M. Zeman tedy přišel o cenný vehikl SPOZ a zanedlouho bude rozehnána i vláda jeho přátel a obdivovatelů.
M. Zeman vždy kašlal na zájmy levice
Po dlouhá léta M. Zeman naprosto promyšleně poškozoval ČSSD. Věděl, že pokud tato strana bude silná, nestane se prezidentem.
Díky superctižádostivému a neodpovědnému J. Dienstbierovi se prezidentským kandidátem ČSSD loni na jaře nestal J. Švejnar – který jediný byl schopen porazit J. Fischera, K. Schwarzenberga i M. Zemana – ale Dienstbier sám. Pak už bylo vítězství M. Zemana v prezidentské volbě neodvratné.
Pokud by se M. Zeman spokojil s pozicí ústavního prezidenta, žádné drama by se ani tak nekonalo. M. Zeman ale chce být ve svých téměř sedmdesáti letech hlavních hybatelem dění v zemi. Chce přetvořit systém parlamentní v poloprezidentský systém.
Pro tento účel si ovšem potřebuje ochočit ČSSD. M. Hašek s ním tuto hru v posledních měsících vděčně a hloupě hrál, protože s M. Zemanem spojoval svůj další kariérní postup. Výsledek voleb však politické lásce M. Zemana a M. Haška nepřeje. Myslím, že M. Hašek z toho pro sebe vyvodí rychlé závěry.
Sociální demokracie má teď šanci se M. Zemanovi ubránit. Pokud se jí to nepodaří, zničí jí to.
Debakl staré pravice
ODS zažila trapnou, potupnou, ale očekávatelnou porážku. Upřímně, může být po všech těch svých děsivých aférách a kolosální neschopnosti, kterou projevila ve vládě, ještě spokojena. Pokud ODS po očekávatelné „noci dlouhých nožů“ ve svém vedení do čela strany namísto druhořadých lídrů postaví lídry třetiřadé, nikdy se z nastalé situace již nevymaní. A bude ztrácet, až se ztratí úplně.
Strana TOP 09 může být se svým výsledkem za dané situace spokojena. Ztratila oproti minulým volbám do sněmovny citelně, ale není to taková katastrofa. K. Schwarzenberg už byl v této volební kampani jen maskotem této své strany. Už naposledy… Věk prostě nelze zastavit.
KSČM podle očekávání
Výsledek dosáhla KSČM lepší nežli minule a to je tak asi vše, co se o ní dá pozitivního říci. Čistě levicová vláda už s jistotou nevznikne. Vliv KSČM v české politice zůstane dále marginální.
Nové koně: lidovci a Úsvit
Vcelku podle očekávání budou v nové sněmovně zastoupeni lidovci i Úsvit. Lidovci mohou sehrát ještě velkou roli při sestavě nové vlády.
Úsvit bez politického klauna Bárty, kterého lidé překroužkovali z prvního místa plzeňské kandidátky, bude zajisté naplňovat v nové sněmovně očekávanou roli. Budou veřejnosti sloužit k obecnému obveselení. A dříve nebo později i voličům této strany.
Závěr
Volby do sněmovny skončily zdrcujícím úderem vůči zavedeným parlamentním politickým stranám, s výjimkou KSČM. Ta ovšem bude hrát v povolebním uspořádání zcela marginální roli.
Sociální demokracie je smutným vítězem voleb. Pokud udělá vládní koalici s A. Babišem, ponese všechny politické náklady této spolupráce. A pokud ve vhodném okamžiku A. Babiš usoudí, že jeho hnutí má dostatečnou podporu, aby dosáhlo volebního vítězství, vykročí k předčasným volbám.
Vedení sociální demokracie má „špidlovskou“ mentalitu, není v něm nikdo, kdo by zavelel v nastalé situaci k obratu. Z trvalého poklesu podpory občanů k obnově pozic z let 2006 – 2008. Pokud ČSSD půjde do koalice s ANO 2011 a lidovci, může tato strana již v evropských volbách být na polovině své současné voličské podpory.
Pravý vítěz voleb
Co do počtu odevzdaných hlasů (18,65%) a získaných mandátů (47) skončilo hnutí ANO 2011 miliardáře A. Babiše sice ve volbách na druhém místě, ale dosáhnout za dva a půl měsíce z 1-2% preferencí téměř na pětinu voličů je obdivuhodné. To, že s tím jsou spojena obrovská rizika pro republiku a její příští vládu, musí být každému jasné. Hnutí nemá jasno v mnoha otázkách, včetně základních programových postupů. Program hnutí byl a je jakýmsi vedlejším produktem. Role ANO 2011 je, podle dosažených volebních výsledků, v budoucím politickém uspořádání zcela klíčová. Buď udělá vládu s ČSSD – za podmínek, které hnutí budou plně vyhovovat – anebo s tradiční pravicí (TOP 09, ODS a lidovci). A. Babiš je jediný – kromě T. Okamury – kdo není z politických lídrů z volebního výsledku ve zjevném šoku. A to také bude jeho výhoda v povolebním vyjednávání. Je politicky v nejkomfortnější situaci ze všech. Získá nejvíce. Sobotka s Haškem musí udělat koalici doslova za každou cenu. Babiš nikoliv.
První poražený voleb
Tím je nesporně s výsledkem 20,45% a padesáti mandáty sociální demokracie. Když jsem vedl tuto stranu v posledních sněmovních volbách, dosáhla s 22,08% hlasů volebního vítězství. Já jsem bezprostředně poté z funkce předsedy ČSSD odešel. Sobotka s Haškem v sobě tuto morální sílu nenašli. Je to zbabělé a v relativně krátké perspektivě pro stranu zničující.
Nechci být příliš jízlivý, ale vzpomínám si na ohromné kecy, které jsem byl nucen za poslední tři roky vyslechnout postupně vlastně od celé špičky sociální demokracie (čest výjimkám). Vzpomínám si, jak jeden můj starý „přítel“ srdceryvně sděloval veřejnosti, že jsem ČSSD připravil o 10% hlasů. Dobrá, teď je to už 12%. Kdo je vlastně viníkem této situace? Já už to být nemůžu...
Jak řekl včera odpoledne v televizi správně M. Štěch: „Paroubek už ani není ve straně.“ A vedení ČSSD je teď prý kolektivní. Z toho, jak se tento panák vyjádřil, logicky vyplývá, že odpovědnost vedení za výsledek je kolektivní. Zdá se ale, že se ke kolektivní sebevraždě nechystají.
Proti mně a mé rodině vystrojila snaživá média před minulými volbami přímo ohňostroj nenávisti. Různí ti Bakalové a „protagonisté“ americké radarové základny tento ohňostroj inspirovali i platili. Z tohoto hlediska měli nyní oba nelídři sociální demokracie situaci zcela komfortní. Nejen Právo, ale dokonce i Bakalův Respekt je dokonce podpořily… Upřímně, parlamentní volby nelze rozhodným způsobem vyhrát bez úsilí, jen čekáním a se svěšenýma rukama. Bez invence, originálního programu (za čtyři roky toho hoši mnoho nového nevymysleli), bez nových zajímavých personáží a s řadou korupčních kauz na krku.
Zkrátka političtí Einsteni v ČSSD, pokud byli schováni za mými širokými zády, anebo se na mě mohli vymlouvat, mohli dělat chytré. Teď jsou na hromadě a to i kdyby sestavili vládu s Babišem a lidovci. Bude to jen Nečasova vláda II. a podobně také dopadne.
Hlavní poražený voleb
Je jím, kdo jiný nežli prezident M. Zeman. Jeho privátní strana SPOZ investovala do voleb desítky milionů, podpořil ji v kampani masivně sám prezident. M. Zeman vlastně vedl osobní volební kampaň pro SPOZ. Zřejmě ale jako jediný člen této strany. Zbytek strany se hádal a vzájemně vylučoval. Programem se pánové nezabývali vůbec.
Prezident ztratil strategickou iniciativu, kterou si výtečně udržoval po řadu týdnů, na své cestě do Izraele. Aféra jeho dcery jej silně osobně zasáhla a změnila jeho trvalou iniciativu v pasivitu a zmar. Proto ostatně tato aféra také byla vyvolána. M. Zeman tedy přišel o cenný vehikl SPOZ a zanedlouho bude rozehnána i vláda jeho přátel a obdivovatelů.
M. Zeman vždy kašlal na zájmy levice
Po dlouhá léta M. Zeman naprosto promyšleně poškozoval ČSSD. Věděl, že pokud tato strana bude silná, nestane se prezidentem.
Díky superctižádostivému a neodpovědnému J. Dienstbierovi se prezidentským kandidátem ČSSD loni na jaře nestal J. Švejnar – který jediný byl schopen porazit J. Fischera, K. Schwarzenberga i M. Zemana – ale Dienstbier sám. Pak už bylo vítězství M. Zemana v prezidentské volbě neodvratné.
Pokud by se M. Zeman spokojil s pozicí ústavního prezidenta, žádné drama by se ani tak nekonalo. M. Zeman ale chce být ve svých téměř sedmdesáti letech hlavních hybatelem dění v zemi. Chce přetvořit systém parlamentní v poloprezidentský systém.
Pro tento účel si ovšem potřebuje ochočit ČSSD. M. Hašek s ním tuto hru v posledních měsících vděčně a hloupě hrál, protože s M. Zemanem spojoval svůj další kariérní postup. Výsledek voleb však politické lásce M. Zemana a M. Haška nepřeje. Myslím, že M. Hašek z toho pro sebe vyvodí rychlé závěry.
Sociální demokracie má teď šanci se M. Zemanovi ubránit. Pokud se jí to nepodaří, zničí jí to.
Debakl staré pravice
ODS zažila trapnou, potupnou, ale očekávatelnou porážku. Upřímně, může být po všech těch svých děsivých aférách a kolosální neschopnosti, kterou projevila ve vládě, ještě spokojena. Pokud ODS po očekávatelné „noci dlouhých nožů“ ve svém vedení do čela strany namísto druhořadých lídrů postaví lídry třetiřadé, nikdy se z nastalé situace již nevymaní. A bude ztrácet, až se ztratí úplně.
Strana TOP 09 může být se svým výsledkem za dané situace spokojena. Ztratila oproti minulým volbám do sněmovny citelně, ale není to taková katastrofa. K. Schwarzenberg už byl v této volební kampani jen maskotem této své strany. Už naposledy… Věk prostě nelze zastavit.
KSČM podle očekávání
Výsledek dosáhla KSČM lepší nežli minule a to je tak asi vše, co se o ní dá pozitivního říci. Čistě levicová vláda už s jistotou nevznikne. Vliv KSČM v české politice zůstane dále marginální.
Nové koně: lidovci a Úsvit
Vcelku podle očekávání budou v nové sněmovně zastoupeni lidovci i Úsvit. Lidovci mohou sehrát ještě velkou roli při sestavě nové vlády.
Úsvit bez politického klauna Bárty, kterého lidé překroužkovali z prvního místa plzeňské kandidátky, bude zajisté naplňovat v nové sněmovně očekávanou roli. Budou veřejnosti sloužit k obecnému obveselení. A dříve nebo později i voličům této strany.
Závěr
Volby do sněmovny skončily zdrcujícím úderem vůči zavedeným parlamentním politickým stranám, s výjimkou KSČM. Ta ovšem bude hrát v povolebním uspořádání zcela marginální roli.
Sociální demokracie je smutným vítězem voleb. Pokud udělá vládní koalici s A. Babišem, ponese všechny politické náklady této spolupráce. A pokud ve vhodném okamžiku A. Babiš usoudí, že jeho hnutí má dostatečnou podporu, aby dosáhlo volebního vítězství, vykročí k předčasným volbám.
Vedení sociální demokracie má „špidlovskou“ mentalitu, není v něm nikdo, kdo by zavelel v nastalé situaci k obratu. Z trvalého poklesu podpory občanů k obnově pozic z let 2006 – 2008. Pokud ČSSD půjde do koalice s ANO 2011 a lidovci, může tato strana již v evropských volbách být na polovině své současné voličské podpory.