Cesta k nové koaliční vládě je klopotnější, nežli se dalo při vyhlášení výsledků voleb do sněmovny před pěti týdny očekávat. Ihned po volbách však následovala čtrnáctidenní burleska, v níž vedoucí osobnosti sociální demokracie změnily běžný politický souboj o moc v absolutní vítězství jedné politické frakce této strany.

Ta frakce teď při rozdílení poměrně hubené povolební kořisti zabere vše, co bude moci. Její straničtí oponenti tudíž, vcelku bez odpovědnosti za vládu, se jistě nezapomenou rychle a důrazně distancovat v případě jakékoliv chyby vlády anebo v případě chyby premiéra. V krátké době budou v sobě a povedou zničující bratrovražedný konflikt.

Hnutí ANO není zatím ničím více nežli kádrovou stranou, tak jak takové partaje existovaly v počátcích politického stranictví na přelomu 19. a 20. století. Výběr kádrů, nominace do stranických a veřejných funkcí neprobíhá v takové quasistraně obvyklými nástroji demokratického politického boje, tedy především volbami. V ANO není třeba takových formalit, o všem rozhoduje jedna osoba – šéf a generální donátor hnutí A. Babiš. Prostě se maká. Hnutí je názorově heterogenní a je teprve na počátku svého přerodu ve strukturovanou a hierarchizovanou politickou stranu. Jeho programem je zatím především A. Babiš sám.

A. Babiš fortifikuje svou politickou pozici do budoucna akvizicí dalších a dalších médií. Po nákupu MF Dnes (a mimořádně vlivného serveru iDnes) a LN pokračuje koupí velmi vlivného rádia Impuls a zcela nepochybně se pokusí o nákup jedné vlivné televize. A v Babišově hledáčku tak bude televize Nova či televize Prima. TV Barrandov by byla pouze cenou útěchy, pokud se A. Babišovi nepodaří akvizice Novy či Primy. Šéf hnutí ANO tak jen kopíruje koncept, který po rozpadu starých politických stran v Itálii před 20 lety úspěšně uplatnil S. Berlusconi. A pak připomeňme, že byl Berlusconi celých dvacet let dominantní figurou celé italské politiky. Zejména v prvních letech svého angažmá v politice Il Cavaliere konsolidoval italskou pravici, přitáhl ke svému hnutí významnou část italských společenských elit. Dokázal být rovnocenným protihráčem vynikajících osobností italské levice, jakými byli univerzitní profesoři R. Prodi a M. d´Alema. A. Babiš, pravda, proti sobě tak těžké soupeře nemá. Se svými partnery v jednání si zatím hraje jako kočka s myší. Nevím jen, k čemu to bude dobré, když si vynutí v příští vládní administrativě silnější pozice, nežli mu podle výsledku voleb přísluší. Stane-li se ministrem financí, bude to skandální čin mnoha rozměrů. Jako majitel obřího firemního impéria pak bude A. Babiš v jasném a mnohonásobném konfliktu zájmů. Rozsáhlé mediální impérium si tento muž jistě nebuduje proto, aby adorovalo jeho politické oponenty. Babišovým lustračním osvědčením nemá smysl se nyní zabývat, spíš tím, jak to před třiceti lety bylo. Jak má být nositelem společenské změny člověk, který se v jisté části svého života zachoval nemorálně. Ostatně autor tohoto článku – a jistě nebyl hrdinou z Kennedyho "Profilů odvahy" – ve svých šestadvaceti letech odmítl nabídku spolupráce s StB. A také to přežil. Lustrační zákon jsem vždy považoval v podstatě za nechutný, ale plně jsem jej respektoval. Celkový kvalitativní přínos nominantů ANO na ministry vidím jako velmi, velmi problematický. Jsou tak na úrovni nominantů TOP 09 v Nečasově vládě.

Nejzajímavěji ze všech stran postupují ve vyjednávání o nové vládě lidovci. Přiznám se, že jejich předsedu Bělobrádka jsem měl, díky jakémusi jeho mírně vulgárnímu výroku o sviních, za trubku. Mýlil jsem se. Výborně argumentuje. I mě přesvědčil o tom, že mu jde na prvém místě o věc, o program. Tento dojem mám i přesto, že se mi pochopitelně nezamlouvá jeho názor na církevní restituce. Ale i v tomto případě mě Bělobrádek překvapil argumentačně: pokud si soc. dem. změny dohodne s církvemi, budou je lidovci akceptovat. Takže záleží – a to je logické – na vyjednávacím umu B. Sobotky.

Uvidíme, jaký bude Bělobrádkův první zástupce Jurečka. Po dva týdny povede jednání se Sobotkou a Babišem, neboť předseda lidovců bude na „školení“ v USA. Skoro si přeji, aby to bylo v případě Jurečky stejně osvěžující angažmá v té neslýchané funkcionářské šedi a nudě, jako v případě předsedy lidovců. Budoucí vládě, ale lidovci velkou kvalitu také asi přinést nemohou. Ale možná, že se opět mýlím.

Podle toho, co zatím vidíme z jednání o vznikající vládě, mnoho optimismu do budoucna nevzbuzuje. Z hlediska kvality jejího složení, stability a nejspíše ani programu. A kdy vláda vznikne? Nejspíše si nová vláda nechá (úmyslně) ujít potěšení, aby předkládala státní rozpočet na rok 2014 do poslanecké sněmovny. Proč vlastně být spojován se špatným státním rozpočtem, že je to produkt práce Rusnokovy a Nečasovy vládní administrativy. A těch slabých míst, politicky citlivých faktorů v rozpočtu státu je celá řada.

A nová vláda již tak ponese odpovědnost za něco, za co vůbec nemůže. Podivné rozhodnutí ČNB, v důsledku kterého došlo de facto k devalvaci koruny zatím o 5%, v krátké perspektivě až o 10%, povede k růstu cen potravin, pohonných hmot, v dopravě atd.

Od nové vlády budou lidé čekat rychlé řešení své situace. To ovšem nepřijde, zklamání lidí však ano.