V pondělí jsem si se zájmem přečetl v jednom tištěném médiu rozhovor s lídrem kandidátky jeho vlastní regionální strany pro volby do pražského zastupitelstva Z. Passerem, toho času starostou menší pražské městské části Koloděje.

Nevycházel jsem při čtení rozhovoru z údivu. Spíše bych měl říci z úděsu. Toto malé pražské ANO je projektem, který ani nepředstírá, že je klientelistický. Bude financován rodinou Passerových, resp. miliardářem R. Passerem. A zřejmě jen zájmům „rodiny“ má také sloužit.

A další cíle? Změnit kompetence mezi městem (pražskou radnicí) a městskými částmi, a to ve prospěch městských částí. Sněm (pražských) starostů se pak stane jakousi druhou komorou pražského zastupitelstva, v případě potřeby blokující rozpočtová rozhodnutí učiněná radou a zastupitelstvem Prahy. Jako jeden z příkladů Passer uvádí „miliardové projekty…jako nákup tramvají. Mezi starosty by na sněmu neměl šanci takový návrh zastupitelů projít.“ Úžasný závěr. Na co v Praze tramvaje, že?
Chápu starostu malé městské části. Tolik by chtěl stavět školky, modernizovat školy, sem tam postavit nějaký domov důchodců. A také opravovat silnice v jeho městské části ad. To se dá pochopit. Hlavně by ale chtěl mít rozhodující vliv na různé developerské projekty na „svém“ území. Z Passera tato touha přímo čiší.
Je pravda, že bémovské a pobémovské vedení Prahy počínaje rokem 2006 utrácelo obrovské peníze neúčelně a v zájmu určitých lidí a zájmových skupin. Opencard je toho korupčním symbolem na věčné časy. Ale takových kauz – i když v jednotlivém případě ne za 1,2 mld. Kč jako u Opencard – jsou desítky. Díky tomu se hospodaření Prahy a také např. pražského Dopravního podniku ponořilo do neslýchaných problémů.

Ale představa, že starostové 57 pražských městských částí budou určovat, co je a co není rozvojem města a v jeho zájmu, je hloupá. Oni z podstaty věci musí vnímat obří investice nezbytné k rozvoji Prahy (výstavba metra, nové tramvaje, autobusy, vnitřní okruh atd.) jako něco, co snižuje možnosti „vlastních“ investic v jejich městské části na dvě až tři malé investice za jedno čtyřleté volební období.

Podobná hloupost jako změna kompetencí je také Passerův návrh na vznik nové městské a městem vlastněné banky. To je nápad z dílny Jaroslava Haška. Převzal jsem počátkem roku 1999, jako náměstek pražského primátora pro finance, řešení vytunelované První městské banky. Tahle prťavá bančička měla za léta 1995–1998 za více než 2,1 mld. Kč toxických aktiv. (!) Jediný úvěr z desítek či stovek úvěrů, které poskytla, nebyl v pořádku. Více než dva roky mi trvalo, nežli jsme s týmem výtečných spolupracovníků dokázali banku vyčistit od toxických úvěrů a připravit ji k touženému prodeji. A pan Passer dnes chce otočit kolo dějin zpět. Prý je lepší strčit peníze města a městských částí do vlastní městské banky. Ta prý zhodnotí peníze města lépe nežli zlopověstný Key Investements. Upřímně, to dnes dokáže kde kdo. Tedy jakákoliv existující česká banka.

V mých časech na pražské radnici stačilo praktické rozhodnutí, že město své peníze bude nechávat zhodnocovat jen bankám s ratingem alespoň na úrovni města Prahy. Jinak řečeno, u nichž je málo pravděpodobné, že by město o své peníze přišlo. Passerem připomínaný Key Investments, jako de facto kriminální projekt, neměl peníze pražských městských částí vůbec dostat.
Posunutí těžiště rozhodování z pražské radnice na městské části, jak o tom fantazíruje Passer, by jistě prospělo právě jeho „rodině“. Promiňte, jeho bratrovi, jenž je významným pražským developerem. Ale pro budoucnost Prahy by to mělo fatální důsledky. Neznám světové velkoměsto, kde by to takhle (a dobře) fungovalo.
Passer má pravdu, při hodnocení strašlivé manažerské a odborné úrovně radničních kádrů TOP 09. Představa, že příští vedení Prahy nebo jeho osu vytvoří koalice neumětelů z TOP 09 a klientelistů z Passerova hnutí, na mě jdou mrákoty. Chce to se porozhlédnout po nějakém hezkém místě exilu v zahraničí. Snad by stačila Vídeň či Berlín.

Hnutí A. Babiše a Z. Passera mají něco společného. Důraz na politický marketing a potlačování programové stránky. Ostatně, za pár měsíců před volbami, bez dlouholeté kontinuity ve znalostech a rozhodování na určité úrovni se ani nedá kvalitní program zpracovat.
J. Kasl by určitě nebyl ideálním primátorem, ale alespoň něco ví o potřebách města, o strategii jeho rozvoje. Teď už je ale mimo hru. Pražští lídři TOP 09, Z. Passer, oslabená ODS s komunálními politiky třetí a čtvrté kategorie, o tom nemají vůbec šajn. ANO v Praze bez Kasla už snad nebude mít ani tu marketingovou hodnotu, kterou dosud mělo.

Dovoluji si předvídat, že kvalita řízení města se oproti současnosti plné strašlivých a drahých přehmatů (superpředražený tunel Blanka, Opencard, „řecké“ hospodaření Dopravního podniku, podivný prodej a nyní zpětný nákup minoritního majetkového podílu v Pražských službách atd.) může ještě zhoršit. Obávám se ale, že toto varování je hlasem volajícího na poušti. Až po čtyřech letech dalšího sešupu Prahy dojdou snad lidé k rozumu…
A. Babiš se v současné době utápí v řešení personálních zápletek, které si svou živelnou akviziční činností sám způsobil. Strana – hnutí bez ideového programu – nemůže skončit jinak než v osobních sporech a kotrmelcích. Dříve či později.
Stát či obec ovšem potřebují kvalitní správu a politik je odbornost jako jakákoliv jiná. Rychlokvašky, byť jsou miliardáři, nemusí být pro stát ani pro obec přínosem.

Jiří Paroubek