Zdá se, že věci hrají vládě do karet. Zatím neprovedla potřebné zásadní změny v hospodářské politice státu a již je tady slušný růst HDP, za I. čtvrtletí 2,5% (jedná se ale především o vliv masivního prodeje osobních aut do zahraničí i na českém trhu). Zdá se, že česká ekonomika těží ze své silné vazby na německé hospodářství a to roste. Bilance českého zahraničního obchodu dynamicky vzrůstá, byť se do značné míry jedná o zmíněný dopad nárůstu exportu osobních aut (uvidíme, zda bude trvat i v dalších čtvrtletích).

V politice je zdání často víc než skutečnost. Po děsivých letech Nečasovy vlády charakteristických marasmem, nekončícími korupčními i jinými skandály, neschopností řídit a vést stát, to vše vrcholící propadem ekonomiky a poklesem životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva, přináší Sobotkova vláda psychologickou změnu. Prostě pravicová vláda Nečase, Kalouska a Bárty, jako produkt olbřímí akce politického marketingu před volbami do sněmovny v roce 2010, nebyla schopna vytvořit atmosféru pozitivního očekávání. Její původní a umělá podpora tála rychle jako sníh na slunci.

Sobotkova a Babišova vláda dokázala tedy za pár měsíců změnit společenskou atmosféru v zemi. A to je velmi pozitivní. Vláda, resp. její členové, na svém kontě zatím nemá žádné podstatné skandály. Samozřejmě i to působí na společnost uklidňujícím dojmem. Je otázka, co se stane, až se nějaké vážnější skandály objeví. Prostě Sobotkova vláda je oproti té Nečasově v očích české veřejnosti změnou k lepšímu. To berme jako fakt.

Volby do Evropského parlamentu, resp. neuvěřitelná neúčast téměř 82 % voličů v nich, naznačily, že lidé konzumují výhody (mají schopnější vládu), ale aktivně se angažovat – až na zužující se voličská jádra většiny parlamentních stran (vyjma lidovců) – lidé nehodlají. Je to politologicky velmi zajímavá situace.

ANO A. Babiše je šampiónem průzkumů veřejného mínění. Přes miliardy, které šéf hnutí investoval do dvou volebních kampaní a souvisejících akvizic (nákup vydavatelství MAFRA; serveru Aktuálně.cz; rádia Impuls ad.), získalo jeho hnutí ve volbách do EP upocených 16,1 % hlasů. V průzkumech před volbami do EP získávalo Babišovo hnutí 22 – 37 % podpory. Těch 16,1 % volebního výsledku v reálu za předvolebními průzkumy setsakra zaostalo. Čím to asi jen je?

A minulý pátek jsem z průzkumu STEMu zjistil, že A. Babiš sám se těší podpoře 66% respondentů (!). Kladu si otázku, jak je to vůbec možné? Při vysokých volebních preferencích jeho hnutí a skutečně senzační popularitě A. Babiše samotného i nejvýraznějších postav jeho hnutí (Stropnický, Jourová) je pak otázka, proč bylo ve volbách dosaženo jen těch 16,1 %. Nějak mně to hlava nebere… Že by veřejnost vnímala A. Babiše především jako celebritu, něco jako Karla Gotta, ale také jako rytíře bez bázně a hany, a ne jako politika? No, on ve všech rozhovorech stále říká, že není politikem a že nás přesto v krátku přivede do země zaslíbené. Že by tahle fikce opravdu tak skvěle fungovala na veřejnost?

Anebo je to poněkud jinak. Průzkumy se u nás sešmudlávají před volbami, na to jsem si vcelku už zvykl. Ale že by se „někdo“ snažil vytvořit v průzkumech permanentně přímo virtuální politickou realitu? I to je možné. Anebo kombinace obou možností: tedy vnímání A. Babiše jako celebrity a k tomu ještě šmudlání průzkumů veřejného mínění, aby vytvářely určitou atmosféru.
Co je asi pravda? Uvidíme třeba za rok. Co je jisté, zázemí A. Babiše je velmi organizované a profesionální, prostě firemní. Firemní na úrovni prvotřídní firmy.

A co sociální demokraté? Je zábavné po ztrátě třech mandátů v Evropském parlamentu ze sedmi mluvit o volebním úspěchu. B. Sobotka to ale jinak nevidí a ještě hovoří o podzimním vítězství ČSSD v doplňovacích senátních a komunálních volbách. Úspěch v komunálních volbách je totiž těžko měřitelný, to on se svou zkušeností dobře ví, proto může takhle mluvit. ČSSD silně oslabí v Moravskoslezském kraji, ve své tradiční doméně, kde se její funkcionáři zejména v Ostravě a Opavě opravdu činili, aby dělali nesmyslná a sebepoškozující rozhodnutí. A v Ústeckém kraji se její pozice dlouhodobě hroutí. Nevidím tudíž, kde by se to vítězství v obecních volbách dalo uskutečnit. V Brně, v Praze? I tam ČSSD ztratí. A o výsledku voleb do senátu raději někdy jindy, aby těch špatných zpráv nebylo tolik. Zábavné jsou v této souvislosti politické vývody komentátorů Práva. Ztrátu tří mandátů ze sedmi při volbách do EP bagatelizují s tím, že nebýt J. Kellera, mohlo to být ještě horší… Ale se stejnou logikou mohou napsat, že to mohlo být také lepší. Že je něco v ČSSD v nepořádku, ale pochopili i oni. Sestupná trajektorie volebních výsledků soc. dem. musí znepokojit i je. A tak fantazírují o modernizaci ČSSD, co všechno přinese… Fantazírují o tom, jak ČSSD chybí nejmladší voliči do 30 let a také voliči s vysokoškolským vzděláním a že je to nutné zvrátit.
V krajských a senátních volbách v roce 2008 se ale podařilo získat také podporu těchto skupin voličů. Proč? Nedávno jsem na stránkách serveru Vaše Věc zdokumentoval, co všechno se z projektu modernizace ČSSD před volbami na podzim 2008 udělalo. Prostě jasná politická koncepce a intenzivní práce přinesla ve volbách na podzim 2008 zasloužené plody. Nebyly to tedy jen marketingové tahy, i když bez dobrého marketingu to v pluralitní demokracii nejde.

Po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD v červnu 2010 Sobotkovo vedení ovšem s chutí převzalo základní tézi pravicového tisku a české pravice, že za nízkou volební výhru ve sněmovních volbách mohu já osobně. A že jedině já jsem tou překážkou modernizace ČSSD. Zkrátka, že mým odchodem se tato strana jaksi zmodernizuje sama. A více už nebude potřeba. A podle toho také politicky postupovali. Čekali proto na výsledek ve sněmovních volbách doslova – jak Jiří Horák říkal – se svěšenýma rukama.
Nedělali nic ke změně obsahu a formy působení své strany.

Příští měsíc tuto stranu čeká vnitrostranické referendum o řadě závažných otázek. Jedna věc je ovšem mediálně líbivé věci navrhnout a pěkně odhlasovat, jiná věc je, aby byly prosazeny do života. Dám v tomto směru jeden příklad, podle mého názoru, zcela kruciální povahy. Před ledy jsem na sjezdu ČSSD (2007) prosadil do stanov této strany princip presumpce viny. No jo, ale v ČSSD se dnes tento princip v praxi naprosto neuplatňuje. Při sdělených obviněních nebylo žádnému významnému činiteli ČSSD pozastaveno členství ve straně, jak by být podle stanov mělo. A pak se čeká dlouho předlouho, jak se věc vyčábří, jak to dopadne… A další potenciálně obvinění korupčníci ve straně si říkají, že také oni „to“ nějak olišačí. Tedy v případě, že dojde k jejich obvinění. Že to stojí za to riziko. Preventivní účinek principu presumpce viny se jaksi ztratil. A veřejnost to nepochybně vnímá. V čem se pak ČSSD liší od stran pravice? No, nebyla sedm let ve vládě, zato v krajích vládne šest let naplno. Je tedy, stejně jako pravice i komunisté, součástí politického establishmentu.

A co chtějí dnes v ČSSD změnit? Všechno zůstane jako u té presumpce viny, tedy jen na papíře. Celá modernizace bude jen papírová. A to je celý problém současného vedení ČSSD. Neschopnost dělat věci doopravdy, jinak než jen jako… Nejtypičtěji to lídři ČSSD prokázali na problému církevních restitucí. Jednali s katolickou církví o změně zákona tak dlouho, až věc skončila ve slepé uličce. Bez náznaku toho, že by se např. premiér Sobotka obrátil jako předseda ČSSD na papeže Františka anebo aby se obrátil s výzvou k podpoře na českou veřejnost.

Proto budou sociální demokraté dále ztrácet a ztrácet volební podporu. Tento vývoj politické podpory soc. dem. je zřejmě nezadržitelný.

Jiří Paroubek