Pro každého, kdo se zabývá jen trochu hlouběji politikou, muselo být včerejší vystoupení izraelského premiéra Netanjahua před členy amerického Kongresu v mnohém překvapivé.

Jestliže dnes česká média ostře kritizují prezidenta Zemana za jeho vystoupení mimo hlavní proud zahraniční politiky české vlády, včera si musel každý, kdo sledoval jednání Kongresu USA, říci, že republikány ovládaný Kongres vlastně ničí zahraničně-politickou linii amerického prezidenta ve vztahu k Blízkému východu a oblasti Perského zálivu. Zdá se, jakoby americkým zákonodárcům vůbec nevadilo, že politiku USA vůči Íránu a nepřímo tedy i vůči Iráku a Sýrii určuje pro nejbližší léta nikoliv řádně zvolený americký prezident, jehož ústavní doménou zahraniční politika je, ale izraelský premiér. A to nikoliv konsenzuální politik typu J. Rabina, E. Baraka, Š. Pereze či M. Begina, ale politik, který neposunul mírový proces s Palestinci v posledních letech ani o milimetr. Politik ignorující postoje většiny světového společenství pokud jde např. o budování izraelských osad na okupovaných arabských územích. A také politik, který Izrael přivedl svou politikou do tíživé mezinárodní izolace.


Ve své včerejší velké řeči v Kongresu Netanjahu zopakoval řadu standardních argumentů, obsahujících tradiční klišé militantních izraelských politiků ve vztahu k Íránu, líčících tuto zemi jako stát s potenciálem balistických raket a atomových zbraní. Netanjahu přitom nepředložil ani nezvratné důkazy pro svá tvrzení, ale zejména neukázal východisko z takové situace.

Obama a Kerry zcela správně míní, že je třeba se pokusit o „kissingerovský“ průlom ve vztazích mezi USA a Íránem. Netanjahu jako jedinou alternativu, pomineme-li mezinárodní sankce, nabídl konfrontaci s Íránem. Přitom i jemu musí být jasné, že vojenská konfrontace USA (či Západu) s Íránem je nejen nemožná, ale nemohla by skončit pro USA a Západ úspěchem. To je cesta do slepé uličky.

Zdá se, že Netanjahu v tuto chvíli bojuje především o své politické přežití. Za dva týdny jej čekají parlamentní volby a v průzkumech veřejného mínění si vůbec nestojí špatně jeho političtí oponenti v čele s šéfem Strany práce I. Herzogem

Izrael by v čele své exekutivy potřeboval v příštích letech houževnatého, pragmatického a mírotvorného lídra, který bude schopen nastoupit jinou, realističtější cestu nežli jak to dosud dělal Netanjahu.

Jiří Paroubek