Vlastně to byla zajímavá zkušenost, navštívit na několik dní Británii krátce před volbami do britské Dolní sněmovny, které proběhnou 7. května. Přiznám se, že jsem čekal divočejší volební kampaň „našeho“ stylu, se spoustou billboardů a plakátů na každém sloupu a sem tam nějakou velkou špinavostí v médiích.

V centru Londýna, kde jsem se několik dní pohyboval, jsem mnoho plakátů neviděl. Billboardy vlastně žádné. Zato v průběhu celé kampaně proběhlo několik televizních debat lídrů a média jsou prosycena programovými sděleními politických stran. Strany a jejich kandidáti – s ohledem na britský většinový volební systém, který vychází z jednomandátových volebních obvodů, v nichž vítězí kandidáti, kteří dostali největší počet hlasů (nemusí přitom získat absolutní většinu) – pracují v kontaktní kampani s voliči dosti decentralizovaně. A to pro ně není nic nového, na to jsou po generace vzniklí.

Ve volbách se přirozeně jedná o to, kdo získá většinu v Dolní sněmovně. Tyto volby ovšem neproběhnou binárním způsobem, jako většina britských voleb po II. světové válce, po ose „červení“ vs. „modří“, tedy labouristé vs. konzervativci. Při konečném sčítání hlasů bude tentokrát nutné pracovat s celým kaleidoskopem barev. Skotská národní strana (SNP) ještě dodá žlutou, liberální demokraté (LD) oranžovou a budou zde zastoupeni i zelení. Jak se ukazuje, většinový volení systém nemusí být zdaleka zárukou jasných a jednobarevných parlamentních většin.

Voleno bude celkem 650 poslanců. Absolutní většina ve sněmovně je tedy 326, ale s nejtěsnější většinou se nedá dlouho vládnout. Ta se rychle rozplyne v následujících doplňovacích volbách, Zdá se, že obě největší politické strany v Británii se ve volbách mohou pohybovat kolem 33 – 34 % hlasů, 13 % hlasů může získat SNP, devět procent můžou získat liberální demokraté a 5 % zelení.

V britských médiích jsou zveřejňovány odhady počtu mandátů. Podle nich se nejsilnější stranou stanou konzervativci s až 290 mandáty. Premiérem se ale podle většiny současných odhadů může stát, pokud jeho strana nebude v počtu mandátů příliš zaostávat za konzervativci, lídr labouristů Ed Milliband. Zdá se totiž, že SNP vyhraje zdrcujícím způsobem ve Skotsku (získá vesměs bývalé volební obvody labouristů), kde může získat až přes 50 mandátů. Pak může vzniknout buď vláda Eda MIllibanda s podporou SNP v Dolní sněmovně, anebo dokonce přímá koalice Labour party a SNP. SNP ovšem bude chtít více pravomocí pro Skotsko a jeho vládu. Toryi a konzervativním tiskem je proto předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová označována za „nejnebezpečnější ženu v Británii“.

Liberální demokraté odmítli účast ve vládní koalici s konfigurací labouristé + SNP s tím, že taková labouristická administrativa bude slabá. Ze svého současného zastoupení (57 poslanců získaných ve volbách v roce 2010) LD ovšem při nadcházejících volbách nejspíš ztratí zhruba polovinu. A tak, i když obě strany dosavadní vládní koalice – Toryové (a ulsterští unionisté) i LD – získají absolutní většinu mandátů ve sněmovně, bude to většina velmi těsná. I v takovém případě však bude konzervativní vládní administrativa slabá.

Strany se necelé dva týdny před volbami ještě předhánějí s programovými sděleními. Kampaň je ovšem vcelku klidná, bez velkých špinavostí. Pokud se nestane nic překvapivého, můžeme tedy mít v čele Británie nového premiéra – Eda Millibanda. Ten si ovšem jistě od počátku existence své vlády bude dobře vědom – pokud volební výsledky skutečně dopadnou tak těsně, jak naznačují volební průzkumy – že za rok, nejpozději za dva tu máme nové parlamentní volby. A bude hledat vhodný termín pro další parlanentní volby. A totéž platí i pro variantu, kdy zůstane premiérem Cameron.

Uvidíme, co se změní za osm dní, které ještě zbývají do voleb. Pro české politické analytiky, jsou-li ještě nějací, bude jistě zajímavé vyhodnotit, jak se například ve volební kampani labouristů projevily zkušenosti z volebních kampaní amerických demokratů z éry B. Obamy a B. Clintona. Labouristé vliv řady expertů z USA na svou kampaň připouštějí. Některé Millibandovy plakáty jsou skoro kopií Obamových předvolebních plakátů, a to včetně modrého pozadí.

Pokud po volbách vznikne vláda labouristů a SNP, nutně to bude znamenat větší orientaci takové levicové vlády na řešení vnitřních, britských problémů. Případná levicová vláda se SNP, která je víceméně pacifisticky založená, by skončila úzkou atlantickou spolupráci s USA na řešení globálních problémů z časů T. Blaira, pokračující i za konzervativců. To by nezůstalo bez vlivu na zahraniční politiku EU jako celku, ale také na zahraniční politiku dalších zemí EU – Německa i Francie. Vedlo by to k větší emancipaci evropských velmocí a EU na politice Spojených států.

Jiří Paroubek