Prezidentská volba čeří v těchto týdnech vodu ve stojatých vodách českého rybníku. Jan Švejnar získal jako společný prezidentský kandidát několika politických subjektů již před Vánocemi strategickou iniciativu, což z něj v očích nadpoloviční většiny občanů udělalo zcela rovnocennou alternativu Václava Klause v prezidentské volbě. Voliči vlastně všech politických stran – s pochopitelnou výjimkou elektorátu ODS – preferují Jana Švejnara před Václavem Klausem, pokud by došlo na přímou volbu prezidenta. A to je faktor, na který musí brát ohled vedení všech českých politických stran.

Řekněme si otevřeně, že před dvěma měsíci by jen málokdo podobnou situaci předpokládal. Přiznám se, že jsem vyrovnání podpory obou politiků ve veřejném mínění očekával, ale až někdy na přelomu ledna a února. Takže se začalo schylovat k dramatickému rozuzlení. Proklausovské deníky (a to jsou prakticky všechny), které donedávna hovořily ironicky o Antiklausovi, znervózněly. Vlastně je přešel smích.

Politické strany jsou dnes na rozcestí. ODS ví, že pokud Václav Klaus nebude zvolen znovu prezidentem, bude to znamenat vytvoření obrovské tenze uvnitř ODS. Srovnatelné snad jen s tím, co se stalo před pěti lety s ČSSD. Sociální demokracie se stala po debaklu svých kandidátů v prezidentské volbě před pěti lety na dlouhou dobu stranou, ze které se linuly disonantní tóny do celé české politiky.

Výzvy dnešní situace:

Jan Švejnar má ve svých rukou stále strategickou iniciativu. Lidově řečeno, je
„v laufu“. Je schopen prezidentskou volbu vyhrát, a tak ODS spolu se svými tradičními přáteli v médiích, se snaží situaci zlomit. Proto ty „zaručené“ informace v médiích zpochybňující pozici J. Švejnara a jeho politické zázemí (ČSSD prý současně jedná také s Pavlem Rychetským, či s Dientsbierem). Pochopitelně, že s nikým, s žádným potenciálním kandidátem v současné době nejednáme.

V. Klaus je k poražení více nežli kdykoliv předtím. To je pro mě poselstvím těchto dnů. Lidé totiž chtějí změnu.

Rizika volby:

Chování lidoveckých a zejména komunistických volitelů přináší sociální demokracii značné politické riziko. KDU-ČSL je rozpolcena. A otázkou je, kolik ten který z prezidentských kandidátů získá podpory od zákonodárců této strany. Řekl bych, že to bude tak půl na půl.

Od dubna 2005, kdy jsem se stal premiérem, a poté v květnu 2006 předsedou ČSSD, nevystupovali komunisté nikdy tak samostatně na ČSSD, jako právě nyní před prezidentskou volbou. A musím také říci, že postupovali prakticky vždy seriózně. Neměli totiž k samostatnému postupu potřebné počty zákonodárců ve sněmovně. Kde se nabralo to náhlé sebevědomí a samostatnost v jindy tak „klidných“ komunistech. Vycítili svou příležitost. A k čemu? Těžko říci. To, že by je pravicové strany shledaly za politicky salonnfähig, tak s tím snad u komunistů neuvažuje nikdo. Proč by to vládní strany vlastně dělaly? Aby komunisty legitimizovaly? Bylo by to pro komunisty krásné, ale věřit tomu by bylo naivní. A předáci komunistů naivní vůbec nejsou. A proč vlastně komunisté tak silně bazírují na tajnosti prezidentské volby? A současně i oni občas – v tom si notují se starostlivým pravicovým tiskem - mluví o tom, že v parlamentních klubech soc. dem. existuje jakýsi bojovný oddíl M. Zemana, který je připraven volit V. Klause.

Někteří sociální demokraté – a nejsou to nějací nevyléčitelní komunistožrouti – mě upozorňují na zvláštnost tohoto postoje. Komunisté prý chtějí odevzdat hlasy v tajné volbě Václavu Klausovi v takovém počtu, jaký bude potřeba a svést to na „nejednotnou“ ČSSD. Vždyť přece – a to budou prý komunisté i pravicový tisk svorně tvrdit – Šlouf a Zeman mají v ČSSD „své“ věrné poslance, kteří si tak chtějí vyřídit účty s Paroubkem. Prý proto tak silně komunisté plédují pro tajnou volbu. Pokud by tomu tak bylo, bylo by samozřejmě prakticky nemožné zjistit, že to tak komunisté opravdu provedli. Podezření prý zvyšuje také to, že komunisté podle svých slov podpoří prof. Švejnara jen v prvním kole první volby. To opravdu politicky nedává smysl. Sociální demokracie musí chránit sebe samu. Proto prosazuje veřejnou volbu prezidenta.

Poučení z prezidentské volby minulé i této je pro mě ovšem především v tom, že mnohem reprezentativnější, zcela transparentní, bez zbytečných tahanic, politických kšeftů a politikaření je jen přímá volba prezidenta. Tedy volba českého prezidenta všemi občany. Naprostá většina českých občanů, alespoň podle průzkumů veřejného mínění, ji chce. V sousedních zemích Slovensku, Polsku a Rakousku přímé volby prezidenta probíhají. A občané těchto zemí si už vůbec neumí představit něco jiného.

Před několika týdny poslanci ČSSD předložili ve sněmovně návrh legislativní změny, která má umožnit přímou volbu prezidenta. Vládní strany si svým rezervovaným postojem k tomuto soc. dem. návrhu vynutily posunutí termínu projednávání přímé volby prezidenta ve sněmovně o zhruba půl roku. Sociální demokracie chce také v této věci respektovat vůli a zájem občanů. Věřím, že příští volba českého prezidenta již bude všemi občany.