Olomouckému hejtmanovi Jiřímu Rozbořilovi došla trpělivost a obrátil se se stížností na Ústavní soud. V každé zemi se zavedeným právním řádem a s fungující soudní soustavou, k takovým zemím ovšem ČR již dlouhá léta nepatří, by musel hejtman Rozbořil se svou stížností uspět.

Policie jej obvinila spolu se třemi dalšími lidmi, včetně známého spolupracovníka někdejšího ministra vnitra za ODS Langera a dvou policistů, z korupčního jednání. Ale nepředložila žádné bytelné důkazy, a to ani přímé, ani nepřímé, o tom, že by byl hejtman Rozbořil korupčníkem. „Obvyklá“ praxe policejních složek je v našem státě taková, že pokud existují nahrávky, které dokládají korupci nějaké osoby, jsou tyto krátkou cestou předány médiím a média je s láskou zveřejňují. Takováto praxe v žádné zemi s fungujícím právním řádem a systémem není možná.

Na hejtmana Rozbořila však žádné odposlechy, a dokonce s kompromitujícím obsahem, nebyly zveřejněny. Hejtmanu Rozbořilovi nebyla při zatýkací razii, která proběhla v Olomouci před tím, než došlo k zatčení několika údajných korupčníků, ani provedena domovní prohlídka. Zřejmě ani policie si od začátku příliš nepřipouštěla, že by měla na olomouckého hejtmana nabito. Nicméně ke stažení obvinění hejtmana Rozbořila nedošlo a nejspíš nedojde, pokud hejtman sám nebude v tomto směru činit praktické korky. Podání stížnosti k Ústavnímu soudu, který by měl být hlídačem ústavních práv občanů, je takovým krokem.

Je samozřejmé, že pro policii bude případné akceptování stížnosti ústavním soudem nepříjemným zklamáním, ale zdá se, že jiná možnost jak policii dostat na uzdu nežli přes korigování její činnosti soudními orgány prostě není.

Za necelého tři čtvrtě roku se uskuteční krajské volby a Olomoucký kraj, kde je ČSSD tradičně silná, samozřejmě takováto kauza nutně ovlivňuje…