Naštěstí ale jen někteří. Mezi těmi, kdo mají s malou politickou násobilkou velké potíže, vévodí kandidát na místopředsedu ČSSD, hejtman Netolický. Ten se již po několik týdnů vymezuje proti současné hlavě státu, kterou ovšem v předchozích pěti letech bezvýhradně podporoval. A to tak, že při výjezdech M. Zemana do Pardubického kraje působil jako jeho snaživý pobočník nebo chcete-li spíše „přidržtaška“. K takovémuto typu rektálního alpinismu jsem měl vždy odpor, ať se týkal kohokoli. Já jsem naopak dlouhá léta Miloše Zemana otevřeně kritizoval, bylo-li to potřeba (koneckonců i v posledních pěti letech). Naopak, když si to M. Zeman zasloužil, tak jsem vystupoval v jeho prospěch. Když jsem vedl sociální demokracii, pak převážnou většinu tohoto období byl Miloš Zeman politickým soupeřem, ba můžeme říci přímo politickým nepřítelem této strany.

V závěru roku 2009, po skandálním rozhodnutí Rychetského Ústavního soudu, které de facto zrušilo termín říjnových mimořádných voleb do sněmovny určený ústavním zákonem, ustavil M. Zeman s pomocí M. Šloufa stranu SPOZ. Věděl jsem tehdy, že tato strana hraje důležitou roli v rozhodování stratégů pravice, aby odčerpala potřebné hlasy ve sněmovních volbách právě sociální demokracii. To se také skutečně stalo a přesně podle představ stratégů pravice se SPOZ nedostala do sněmovny. ČSSD pod mým vedením sice tehdy zvítězila, ale ne tak, aby mohla vládnout se seriozním koaličním partnerem. Věci veřejné jsem s rozkoší ponechal jako koaličního partnera české pravici, a to ODS a TOP 09 na čas anebo možná navždy (v případě TOP09) politicky zničilo.

Politik se však nemůže dívat stále jen do minulosti a hledat příležitosti k vendetě, když se nabízejí. Jde zde přeci v prvé řadě o zájem země, který je třeba respektovat.
Z Netolického vyjádření jednoznačně čiší „sobotkovská“ zloba vůči Zemanovi. Ale on to přeci nebyl Miloš Zeman, kdo zničil ve volbách sociální demokracii. Byli to Sobotkové, Zaorálkové, ale také Bisoni, Tvrdík, Radek Pokorný a jejich servilní publikum, k němuž Netolický nepochybně patřil. Ani slovem pan hejtman nikdy v nedávné minulosti nenaznačil, že by měl výhrady k Sobotkově politické linii či stylu práce, která zavedla sociální demokracii do propasti. Sobotkova skupina lidí, včetně Netolického a dalších podobných lidí jako je Štěch,není schopna racionálně a bez emocí politicky uvažovat.

Miloš Zeman jako prezident bude po svém znovuzvolení hledat politickou rovnováhu. V politickém spektru země není nikdo jiný než právě ČSSD, s kým by prezident Zeman mohl do budoucna hledat, byť třeba jen účelově, politické spojenectví. M. Zeman je zkušený politik. Ví, že se nemůže jednostranně orientovat jen na hnutí ANO a A.Babiše. Takže jen stabilní, stabilizovaná a rozvíjející se sociální demokracie, vracející se postupně do ztracených politických pozic a posilující svůj vliv ve společnosti, je něco, co Miloše Zemana bude po dobu výkonu jeho druhého mandátu zajímat.

Sobotkovci by měli zapomenout na staré křivdy. Jak to vyjádřil v přípitku na banketu k prvnímu výročí konce jakobínské diktatury v červenci 1795 jeden z vůdců thermidoriánů: „Na úplné zapomenutí.“ Obávám se, že toho ovšem Sobotkovci nebudou schopni a budou se snažit dále za pomoci kmotrů ovládat sociální demokracii, aby ji přivedli na podzim v komunálních a senátních volbách k ještě strašlivější volební potupě, než byla ta v říjnu 2017.

Co může vlastně čekat sociální demokracie, bude-li zvolen Jiří Drahoš?

Nic. ČSSD pak bude jen jednou z osmi politických stran zastoupených ve sněmovně, které se seřadily v pelotonu za vítězným hnutím ANO. Velmi pravděpodobným výsledkem tohoto přístupu „prezidenta Drahoše“ indiferentního k politickým stranám nebude vládní účast sociální demokracie, ale jen jakási politická stínohra na opozici v Poslanecké sněmovně a vytvoření pravicové vládní koalice hnutí ANO s ODS.
ČSSD v Poslanecké sněmovně nemá šanci se s řečnickým vybavením a erudicí naprosté většiny svých patnácti poslanců stát lídrem opozice. Vždy a v každém případě budou hlučnější Okamurovci a Piráti.
Případné nezvolení Miloše Zemana prezidentem tak bude jen dalším krokem k sebedestrukci sociální demokracie.


Jiří Paroubek