Když jsem na konci dubna 2005, tehdy poprvé jako nově jmenovaný premiér vlády České republiky, přišel do senátu, viděl jsem, jak se tam v koutku krčí sedm sociálně demokratických senátorů. Již za rok, po velkém  volebním úspěchu ČSSD v červnových volbách do sněmovny v roce 2006 (v dubnu 2005 měla ČSSD jen 10 % volebních preferencí a volební výsledek v červnu 2006 dosahoval téměř 33%) získala ČSSD šest mandátů při doplňovacích podzimních  volbách do senátu. Takže jich najednou na podzim 2006 měla už třináct. V listopadu 2008 získala ve volbách  dalších dvacet tři mandátů a měla jich už  třicet šest. A stala se tak nejsilnější stranou v senátu, a to poprvé v historii. A dosud bezvýznamný senátor Štěch se stal předsedou senátu. Už jednou, před časem  jsem v článku Štěchovi vzkázal, že by mně měl za to projevit svůj  vděk. Byl to výsledek především mé práce a mé politiky po strašlivém propadu podpory veřejnosti, který ČSSD zažila v důsledku neumětelské politiky svého vedení v letech 2003 – 2005.

Štěch byl součástí, a můžeme říci velice hrdou součásti Sobotkova vedení v letech 2010 – 2017. Přispěl svoji politickou neschopností (vzpomeňme si na jeho urážlivé výroky na adresu živnostníků atd.) k fatální volební prohře ČSSD ve volbách do sněmovny v říjnu 2017. Těch 7,3% hlasů voličů představují nejhorší volební výsledek za celých  140 let existence  české sociální demokracie. Nyní Štěch v rámci svého politického neumětelství vymyslel, že je J. Drahoš vlastně nejlepším kandidátem z těch, kteří jsou k dispozici a že je dokonce levicovější než dosavadní prezident M. Zeman. Úžasný objev...
 Za pár desítek hodin už budeme znát výsledek prezidentské volby. M. Zeman je podporován zhruba polovinou českých voličů. To je ovšem  násobek toho, co momentálně podporuje ČSSD, na níž se podepsala politika Sobotky, Štěcha, Zaorálka, Dolínka, Marksové a dalších. Shodou okolností tito političtí neumětelé vesměs podporují ve druhém kole prezidentské volby miláčka české pravice, tedy Kalouska, Schwarzenberga a Fialy, Jiřího Drahoše. Jak si myslí, že to voliči ČSSD, ti bývalí, ti nedávní a snad i budoucí, vstřebají? Z politické zkušenosti bych řekl, že to bude další faktor, který odradí významnou část voličů ČSSD od volby této strany, zejména pokud M. Zeman nebude zvolen prezidentem. ČSSD je momentálně na 5 % volební podpory. To je výsledek povolebního váhání a neschopnosti současného vedeni ČSSD včetně Štěcha, uskutečnit jakoukoliv změnu. Z jeho článku „Zhrzenost Zemana a Paroubka“ kape  nenávist vůči M. Zemanovi. 
Ale Milane, ty volby do sněmovny  (a před tím tři jiné) vám tragicky neprohrál M. Zeman, prohráli jste si je vy sami, svou neschopností. Zejména  tím, že jste stranu v posledních letech vydali kmotrům typu Pokorného, Bisonů a Tvrdíka. Možná, že jsi si toho ani nevšiml, ale třeba kauza lithium, vzešla z takového lobbistického tlaku. Podle všeho za ní stojí R. Pokorný, osobní přítel bývalého premiéra Sobotky. I když to vehementně popírá.

 Pokud jde o M. Zemana, jestliže bude znovu zvolen prezidentem, může ČSSD pomoci, protože bude hledat politickou rovnováhu, neboť nepochybně nebude chtít zůstat v politickém zajeti Andreje Babiše. Sociální demokracie by se měla a mohla stát vládní stranou ve druhé vládě Andreje Babiše. Ale pokud ve svém vládním angažmá nebude vybavena výraznými osobnostmi, schopnými konkurovat Andreji Babišovi, tak pomáhej pánbůh jí i České republice. M Štěch po vzoru špatných propagandistů cituje z „mého programu“, se kterým jsem seznamoval minulou neděli plný kongresový sál hotelu Ambassador v Praze. Z 21 bodů se zabýval pouze  dvěma body, patrně proto, že se domnívá, že prosazovaní uzákonění  eutanázie nebo sňatků homosexuálů je něco, co by mé členité  programové poselství mohlo dehonestovat. I v tom je vidět politická hloupost M Štěcha. Když na jaře v roce 2006 ČSSD pod mým vedením prosadila registrované partnerství homosexuálů, měl tento zákon podporu (aniž jsem to tušil dopředu) 72 % občanů. Sňatky homosexuálů už podle současných  výzkumů veřejného mínění  získávají také většinovou podporu veřejnosti a je jen otázkou času, kdy se dostanou na tříčtvrtinovou podporu veřejnosti, jakou mělo v 2006 registrované partnerství. Pokud jde o uzákonění  eutanazie i tato záležitost má dnes většinovou podporu občanů.

  M. Štěch velmi zlovolně ovšem přehlédl šest velmi významných bodů programu, se kterými se současné vedení ČSSD nijak zvlášť netrápí, a to s jedinou výjimkou. I ono došlo, stejně jako já, k názoru, že je potřeba zajistit vyšší zdanění velkých korporací. Druhý podstatný programový bod je ovšem prosazovaní silné koruny. Sobotkovo vedení včetně M. Štěcha podporovalo Singerovo i Rusnokovo vedeni ČNB v jeho chybně  politice slabé koruny. A to oproti bytostnému zájmu většiny českého obyvatelstva. Já naopak dlouho doporučuji rozejít se s touto politikou a prosazovat politiku silné koruny. K euru je v Česku  možné přistoupit až tehdy, když koruna vůči euru dosáhne hodnoty 18 – 20 Kč za euro. Dnešní kurz 25,40 Kč/1 € jako budoucí konverzní kurz je pro vstup do EMU pro Čechy  nepřijatelný, protože by připravil české obyvatelstvo o cca 30% hodnoty jeho úspor a také by de facto vedl k poklesu reálných mezd o zmíněnou hodnotu.

Jako třetí programové opatření doporučuji vymezit se proti dostavbě nových jaderných bloků v Temelíně a v Dukovanech. Ani Česká republika nemůže opomenout současné hlavní světové trendy v energetice. Proto doporučuji  orientovat se na podporu decentralizované výroby energií z OZE. A samozřejmě na podporu takových výrobců energie, včetně a zejména jednotlivých občanů. Dostavba jaderných elektráren je především byznysem pro betonářskou a průmyslovou lobby.

 Za čtvrté, strana by měla jako jednu ze svých programových priorit trvale prosazovat růst úrovně zdravotní péče. To v první řadě znamená prosazovat zásadní změnu v početních stavech a věkové struktuře našich lékařů a zdravotních sester, a to prakticky ihned. Odchody lékařů ze silných populačních ročníků  50. let do důchodu musí byt nahrazeny příchody nových lékařů a totéž platí i o zdravotních sestrách. 
 
Za páté, důležitým bodem programu ČSSD musí být  realistický přístup k dozbrojování armády ČR a její modernizace. Představa, že rozpočet státu na obranu vzroste během několika nejbližších let z dnešních cca 50 mld. na více než 100 mld., je scestná. Část daňových příjmů získaná vyšším výběrem daní by byla úplně zbytečně vynaložena na zbrojeni, které je v zásadě bezúčelné. Vstup do NATO jsme jako stát  primárně neuskutečnili proto, abychom se po zuby ozbrojovali, ale abychom využili jisté kompatibility zbraňových systémů s našimi spojenci v rámci NATO. Jen evropští členové NATO dávají na obranu každoročně cca 200 mld. eur, tedy násobně více nežli Rusko (odhaduje se, že Rusko dává 60 mld. dolarů ročně). USA dávají na obranu v tomto fiskálním roce dokonce 700 mld. dolarů. 
Za šesté, do programu navrhuji jako jeden z hlavních bodů změny v daňovém zákonodárství - 100% odpis modernizačních investic - tak, aby v republice byla urychlena technologická revoluce a robotizace výrobních kapacit. Je přitom možné určit, ve kterých odvětvích je zejména třeba zavést do praxe nejmodernější technologie, tak aby došlo k rychlému růstu produktivity práce. A také k uvolňování kvalifikované pracovní síly do jiných oblastí. Je třeba dát přednost rychlé modernizaci ekonomiky, spočívající v technologické revoluci spojené s robotizací a digitalizací před dovozem levné a nekvalifikované či méně kvalifikované pracovní síly odjinud. A udržet tak vysoké tempo růstu mezd zaměstnanců. 
 
A z těch dalších programových cílů, kterých je kromě již zmíněné eutanazie a sňatků homosexuálů ještě třináct uvedu alespoň některé.  Např. vyhlášení skutečného boje daňovým rájům ve světě, a především v EU, dále omezení  misí Armády ČR  ve světě. Za další, skutečná ochrana spotřebitele, urychlené dobudovaní kompletní sítě dálnic a silnic 1. třídy po celé republice,  a to například do 10 let. Zahájení celospolečenské diskuze na téma případné nové americké základny na českém území a zastávat přitom  jasné stanovisko proti její výstavbě. Prosazovat rozšiřovaní nástrojů přímé demokracie, včetně celostátního referenda, přímých voleb hejtmanů a starostů atd. Zformulovat systém investičních a dalších  pobídek pro výzkumné instituce, s tím spojit získávání vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníku, tak aby se ČR stala cílovou zemí vědců z celého světa. Důsledně revidovat zákonodárství v oblasti exekucí, tak aby byl pozitivně změněn život statisíců lidi, kteří jsou přehnaně tvrdým způsobem zasahováni platnou legislativou v této oblasti.
Samozřejmě, že  jsem kromě programu ČSSD na programové konferenci, jíž jsem minulý víkend uspořádal, velmi detailně hovořil i o tom, jak je potřeba změnit celkovou politiku ČSSD, tak aby  se tato strana opět stala stranou úspěšnou. Je třeba modernizace  (demokratizace, debyrokratizace a „odkmotrování") ČSSD. Je třeba učinit změny v marketingu strany, ale také vyřešit velmi složitou finanční situaci strany, která může přerůst do úplné  katastrofy. 
Obávám se, že současné vedení strany není vůbec v těchto dimenzích schopno uvažovat. Proto M. Štěch věc zkresluje a bagatelizuje, místo aby začal seriózně debatovat. Okřikovat a nálepkovat, to je metoda práce sobotkovského vedení ČSSD. 
Ale jestli chce sociální demokracie vybřednout ze současného marasmu, musí se s takovou politikou i s takovými lidmi rozejít. Čím dříve to udělá, tím lépe pro ni. 
Chápu, že lidé jako M. Štěch nerozumí tomu, proč vůči M. Zemanovi netrpím nenávistí. Jistě, že se se mnou M. Zeman v minulosti nijak nemazlil a koneckonců ani já jsem se nemazlil s ním. Ale vidím ho stále jako člověka, který může republice ještě  pomoci. To nutně neznamená, že bych musel souhlasit se všemi jeho politickými kroky, které dělal a dělá. Moji mysl ale nikdy neovládala emoce typu nenávisti. Doporučoval bych totéž M. Štěchovi a dalším.
 Jiří Paroubek