Miloš Zeman obhájil pozici prezidenta republiky. Celkem podle očekávání. Vítězství však bylo těsnější, než by se očekávalo, s ohledem na jeho dobrý výkon v průběhu pětiletého mandátu.

51,3% voličů, kteří jej volili, je méně, než by se dalo čekat u obhajujícího prezidenta. Do volebního výsledku se však promítly některé chyby, které v průběhu funkčního období prezident udělal. Byly to chyby, ale i pseudochyby, které byly pouhými mediálními konstrukcemi.

Při známé osobní skromnosti prezidenta Zemana pokud jde o materiální statky se nepřátelská média zaměřovala na jeho bezprostřední okolí. Tam byly vyráběny kauzy, kterými byla dlouhodobě česká veřejnost krmena. M. Zeman se ale zbytečně pouštěl do vulgárních excesů, kterých sice nebylo mnoho, ale negativně naladěná media je neustále opakovala a připomínala. Vulgarity týkající se skupiny Pussy Riot byly opravdu extrémní a hlavně zbytečné. Řekl bych ale, že to prezident chápe a nyní, nezatížen představou další obhajoby prezidentství, se může soustředit na politiku, která je mu vlastní. Myslím, že je to politika proevropská, prozápadní, ale respektující také ekonomické zájmy především českých podnikatelů (a tedy i jejich zaměstnanců), kteří mají interes o rozvoj hospodářských vztahů s východními mocnostmi, Čínou a Ruskem. V prvním období po proběhlých prezidentských volbách bude muset znovuzvolený prezident ztlumit emoce a přirozenou potřebu vracet údery, které dostal od svých politických nepřátel, zejména v konečné fázi volební kampaně.

Vykreslovat prezidenta Zemana jako jakési monstrum, které táhne republiku východním směrem, jak to činí přátelé pražské kavárny a část zahraničních médií, není ani pravdivé a už vůbec není v zájmu země. Pokud bude nesena odveta pražské kavárny v duchu toho, jak o tom dnes hovořil ve svém rozhovoru pro E15 Petr Pithart, poškodí to především republiku a budoucím občanským kandidátům ani občanským (tedy pravicovým) stranám v nejrůznějších typech voleb to vůbec nepomůže.

Jaké jsou příčiny Zemanova vítězství?
Zeman pracoval usilovně po celých pět let, jezdil vytrvale mezi občany, stýkal se s nimi a ukazoval, co je klasická kontaktní kampaň. Nepolevil, i přes stále se zvětšující zdravotní handicap, který omezoval jeho přímý fyzický kontakt s lidmi. M. Zeman, a to často i na úkor vlastních názorů, říkal lidem to, co chtějli slyšet, o imigraci, o euru, o EU a dalších otázkách. Také jeho spojenectví s Andrejem Babišem je zcela nepochybně účelové a nic víc. Ale bez tohoto spojenectví by A. Babiš nebyl tam kde je a M. Zeman by nejspíš nebyl zvolen prezidentem. M. Zeman pro své znovuzvolení plně využil veškerého potenciálu levice, včetně těch voličů, kteří při sněmovních volbách volili nejen ČSSD s KSČM, ale také ANO či Okamurovu SPD, anebo kteří zůstali doma. Po prvním kole prezidentské volby správně vsadil na svou účast v televizních debatách.

Účast ve čtyřech předvolebních debatách v týdnu před 2.kolem mu umožnila získat strategickou iniciativu, z čehož vyplynuly především dvě věci:
1. M. Zeman dokázal galvanizovat občany, kteří zůstali v prvním kole prezidentské volby doma, k účasti a převážně ke své volbě.
2. M. Zeman dokázal v těchto debatách získat na svou stranu větší část voličů v 1.kole neúspěšných kandidátů Horáčka a Hilšera, než-li tomu mohlo být, kdyby J. Drahoš zvolil v závěrečných čtrnácti dnech (tedy mezi první a druhou volbou) jinou taktiku.

M. Zemana volila především Morava a podle očekávání lidé v menších obcích, lidé v průměru s nižším vzděláním a lidé z problémových regionů, kterých je ve státě stále ještě většina.

A kdo byl poražen? Jiří Drahoš dosáhl maxima možného. Nebyl to vůbec špatný volební výsledek. Kdyby měl kolem sebe lepší tým poradců, mohl i zvítězit.
Byla poražena celá nenávistná česká pravice Kalousků, Schwarzenbergů, Halíků, Fialů. Ale také ti, kteří se vydávají za obhájce levicových názorů, jako například A. Mitrofanov. Poraženi byli také „Zemanofobové“ v sociální demokracii. Například pro pražskou ČSSD je to po uzavření Libeňského mostu další srovnatelný úder na plexus solaris, který negativně ovlivní její výsledek v podzimních komunálních volbách. Vydat se na sobotkovské vlně na jednoznačnou podporu J. Drahoše v hlavním městě, kde se bojovalo o každý hlas voličů, je politická neprozíravost a ukázka toho, že lidé kteří fakticky vedou pražskou organizaci ČSSD, se povezou na negativní emoci (a je jedno zda je proti Zemanovi nebo třeba proti mé osobě) třeba i za cenu svého vlastního sebezničení.
V Praze M. Zeman získal přes 31% hlasů. To je zřejmě veškerý voličský potenciál klasické levice a „národoveckých sil“, které v Praze jsou. ČSSD v tuto chvíli má v Praze mezi 3-4% voličů a upřímně, její potenciál je 7-8 x menší než-li voličský potenciál M. Zemana. A po deklaraci podpory výrazně pravicového kandidáta podpořeného občanskou pravicí si dovolím tvrdit, že je to další negativní signál pro levicové voliče v Praze před podzimními volbami.

Stejně tak by se měli nad svým postojem před prezidentskou volbou zamyslet někteří hejtmani za ČSSD v čele s Netolickým. Nevím, zda tito lidé dost dobře chápou, kdo je vlastně volí, jaký typ voličů je může volit. Jedna věc je, co by oni rádi viděli, druhá věc je, co je realita. V každém případě se sociální demokracie nachází v nejsložitějším okamžiku svých 140letých dějin. Přispělo k tomu také stanovisko části vedoucích osobností ČSSD podpořit v prezidentské volbě miláčka české pravice J.Drahoše.
Jiří Paroubek