Česká sociální demokracie, její poslanecký klub a vedení strany, se rozhodly opět vyjádřit vládě Mirka Topolánka nedůvěru. Takto zněla řada novinových titulků poté, co jsme náš záměr zveřejnili. Prakticky vzápětí začaly znít z úst vládních politiků a mnohých novinářů komentáře typu: „Zase komedie pro média“ nebo „Proč to ČSSD pořád zkouší, když to nemohou vyhrát“. Zaslechl jsem nebo si přečetl řadu podobných vyjádření. Že prý „si udělám ostudu“ (P. Bém). A co Kubiceho zpráva a okolnosti vzniku Topolánkovy vlády, to bylo podle něj zřejmě důvodem k ocenění.

Je zřejmé, proč takto hovoří představitelé vlády Mirka Topolánka nebo členové vládních stran. Stejně tak je logické, když je doplní ideologickým chvalozpěvem na tuto vládu. Je také pochopitelná taková reakce komentátorů různých deníků a časopisů, pokud s naším záměrem nesouhlasí. Překvapilo mne ale, když jsem ve stejných či jiných médiích nenalezl článek či reportáž, která by říkala – „Tato vláda si důvěru zaslouží, protože udělala dobře to a to“ nebo „Mirek Topolánek je schopný premiér a v jeho týmu je řada kvalitních ministrů“.
Přestože se ČSSD dostalo negativních reakcí, nedostalo se vládě jasně vyjádřené důvěry a podpory, a to ani od těch, kteří náš záměr odsuzují. Jak to?
Zdánlivě nelogická situace má možná jednoduché vysvětlení. Je možné, že se vládě Mirka Topolánka sice nepodařilo přesvědčit veřejnost o svých kvalitách, ale přesvědčili jí alespoň o tom, že toto volební období dotáhnou do konce, děj se co děj. Přesvědčili jí, že její většina založená na politické korupci dvou přeběhlíků a touze po moci, ustojí souboj s opozicí a přečká všechna hlasování o nedůvěře. Proto možná někteří snižují a devalvují náš pokus to změnit, ale zároveň mlčí pokud jde o obhajobu vlády.
Samozřejmě, že je možné, že náš pokus svrhnout tuto vládu nevyjde a tým Mirka Topolánka tento volební cyklus dotáhne až do konce, a záměrně neříkám úspěšně dotáhne. Dokonce je to v tuto chvíli i pravděpodobné, protože síly, které drží pohromadě většinu 102 hlasů jsou podporovány chamtivostí, pýchou, ješitností a touhou po moci.
Má nás to ale odradit od toho, abychom tuto vládu kritizovali a snažili se její vládnutí plné chyb zkrátit na minimum? Máme snad mlčet, když vláda děsí občany informacemi o děsivém a nebezpečném schodku veřejných financí, na základě kterého vytváří nebezpečné experimenty a následně se ukáže, že stav těchto rozpočtů vůbec není tak špatný? Máme snad mlčet, když je ohrožen základní nárok občanů na bezpečnost jen kvůli tomu, že ministr vnitra vyhazuje schopné policisty? Když policii pro nekoncepčnost a špatné pracovní podmínky opouští tisícovky zkušených odborníků a nikdo je nenahrazuje? Či máme mlčet, když Mirek Topolánek povyšuje aroganci, sprostotu a politickou korupci nad demokracii a dialog? Nebo máme rezignovat na protesty proti vybírání poplatků ve zdravotnictví, když je dle našeho názoru Ústavou zaručené jako bezplatné? Máme se stejně jako ti komentátoři skrýt jen za posměšné „stejně vám to nevyjde“? Máme jen rezignovat na současnost a pasivně čekat na budoucnost?
Zapomínáme, že vláda vznikla na základě složitých povolebních vyjednávání, po volbách, které neskončily volebním vítězstvím současné koalice, ale volebním „patem“! Její současné činy se dost podstatně rozcházejí s předvolebními sliby všech koaličních stran, zejména pak ODS.
Vláda Mirka Topolánka není dobrá vláda a naší zemi spravuje špatně. Není vládou všech občanů, ale pouze vyvolené skupiny bohatých. Není vládou té většiny, která ze svých kapes zaplatí daňovou reformu výhodnou pro nejbohatší. Není vládou té většiny, které bude po privatizaci pojišťoven a fakultních nemocnic snížena dostupnost zdravotní péče. Není vládou té většiny, jejíž právo na důstojné a zajištěné stáří bude ohroženo Nečasovou důchodovou reformou a již vůbec není vládou té většiny, která nechce na našem území radarovou základnu. A i jménem této většiny se Česká strana sociálně demokratická snaží zbavit zemi vlády Mirka Topolánka.
Proč opakovaně? Kroky, které tato vláda zvažuje, jsou v mnoha ohledech nevratné. Prodejem nemocnic, zdravotních pojišťoven či privatizací důchodového systému do soukromých rukou bude velmi oslaben vliv státu na zajišťování základních práv občanů České republiky. Uvědomujeme si, že soukromé vlastnictví, které bylo získáno legálním způsobem, je nedotknutelné. Chceme proto vládě zabránit rozprodat tento majetek a neumožnit jeho převod do soukromých rukou. Cítíme to jako nebezpečí a je naší povinností občany nejenom varovat, ale snažit se to také změnit. Pevně věřím, že i mezi poslanci vládnoucí koalice se najdou tací, kteří naší aktivitu podpoří a kteří v rozhodující chvíli řeknou: „Pane Topolánku, mou důvěru již nemáte.“ Pokud ne, budu nucen konstatovat, že řada z nich – přes závažné výhrady (radar, církevní restituce, tzv. reforma ve zdravotnictví atd.) – dává přednost jistotě svého materiálního zabezpečení.

(text vyšel ve zkrácené podobě v deníku Právo z 30.4.2008)