Je čím dál zřejmější, že nám pražská vrchní státní zástupkyně Bradáčová něco tají. To něco jsou její prezidentské ambice.

Z té plejády různých pravicových, liberálních a pražskokavárenských kandidátů, kteří se řadí pomalu do pelotonu příští prezidentské volby, má jedině ona jakýsi predikát na to, být českých Catanim. Tedy, neohroženou bojovnicí proti zločinu ať to stojí, co to stojí. Jak je zřejmé, zejména díky vedení  České televize má prakticky kdykoliv přístup do tohoto média. Je otázkou, zda je vhodné, aby si představitel státní správy, soudní moci, vyměňoval své názory s nadřízeným ministrem spravedlnosti na televizní obrazovce. Podobným nešvarem ostatně trpí také předseda Ústavního soudu Rychetský.  Nevšiml jsem si, že by například ve vyspělých západních demokraciích vystupovali předsedové nejvyšších soudních institucí, srovnatelných s českým Ústavním soudem, veřejně  tak jako to činí Rychetský. Myslím, že na to správně nedávno upozornil také prezident Zeman.

 Předseda Rychetský také již zřejmě zapomněl na svůj někdejší slib, učiněný před začátkem druhého funkčního období, že v průběhu devíti let tohoto období pomůže vyhledat svého nástupce a odejde do důchodu. Teď chce sloužit až do roztrhání těla, i když popravdě je dnes spíše mediální hvězdou, než výkonným údem Ústavního soudu. Měl by udělat vše pro to, aby se Ústavní soud již do budoucna vyznačoval snížením délky čekání na svá rozhodnutí.

Ale zpět ke kandidátce na prezidenta Bradáčové. Ministryně Benešová správně upozornila a řekla to Bradáčové v televizi přímo do očí, že vrchní státní zástupkyně selhala při dozorování kauzy Čapí hnízdo. Šarádu, kterou poté mohl předvést nejvyšší státní zástupce Zeman, jíž  jen pomohl zhruba na čtrnáct dnů zvýšit politické tenze v zemi, bychom si pak mohli ušetřit. Bradáčová je v určitém směru, byť to zatím málokdo tuší, ve velmi nepříjemné situaci. Po politickém tlaku, do něhož se zbytečně zapojil také prezident Zeman, došlo k revizi rozsudku vrchního soudu v kauze Davida Ratha, který de facto zrušil rozsudek soudu nižšího stupně s tím, že použití odposlechů, jako důkazního materiálu bylo nezákonné. Rozsudek, podle kterého byl David Rath poslán v dalším soudním jednání do vězení na sedm let, vrchní soud trval na svém předchozím rozhodnutí, že odposlechy nejsou použitelným důkazním materiálem. Neakceptoval čtyři státním zastupitelstvím dokládané trestné činy, ale přesto sáhl po sedmiletém trestu. Pro mě poněkud nepochopitelně, pokud nemá žádné hmatatelné důkazy. Prostě soud došel k názoru. Teď se David Rath bude dovolávat u soudu vyšších stupňů. Předpokládám, že tyto soudy také pod společenským tlakem a na základě „společenské objednávky“ se budou se současným rozsudkem v podstatě solidarizovat. A tak přijde David Rath k Evropskému soudu pro lidská práva, který bude postupovat skutečně nezávisle. A který slabiny práce státního zastupitelství a tedy jmenovitě Bradáčové jistě dobře postřehne. Bude to pro republiku velmi nepříjemné. Velké rozčarování také  pro část veřejného mínění a publicistů, kteří dělají z Ratha zločince, a pro Bradáčovou to bude stopka do prezidentské kampaně. Bradáčová to ví, a proto se snaží… prostě se snaží to Rathovi, jak to říci, pěkně osolit. A tak ve věznici byla Rathovi po návštěvě jí vyslaných prokurátorů  odebrána zdravotní matrace, kterou – i když na to má Rath potvrzení od odborného specialisty – prý používá nezákonně. Vedení teplické věznice se prý mohlo dopustit tímto skutkem trestného činu. Pokud toto říká Bradáčová veřejně, nestoudně manipuluje s veřejným míněním a snaží se zastrašovat pracovníky vězeňské služby.

Trest vězení přeci není msta společnosti nebo dokonce jedné, byť významné, prokurátorky. Jen tak, mimochodem se hodně šušká o návaznosti Bradáčové a nejvyššího prokurátora Zemana na lidi spojené s Bakalou. Ale možná, že to bude jen sprostá pomluva.

Jako prostředek nátlaku na D. Ratha má posloužit i druhý proces, který státní zastupitelství připravilo. V něm má být David Rath souzen vlastně za totéž, za co byl odsouzen v prvním procesu. Všechny tyto skutečnosti jistě budou velmi zajímavé pro Evropský soud pro lidská práva, který určitě také „ocení“ délku soudního procesu s Davidem Rathem. Připomeňme, že od okamžiku zatčení do chvíle závěrečného soudního verdiktu uplynulo sedm dlouhých let...

 
Jiří Paroubek