Pražský primátor Hřib je vlastně hlavní tváří Pirátské strany. Zatím jeho nejviditelnějšími politickými činy jsou  zcela nekvalifikované vstupy do zahraniční politiky.

Pracoval jsem na pražské radnici jako zastupitel v letech 1990 – 2005. Jako náměstek primátora pro finance v letech 1998 – 2004. Vím proto, o čem hovořím. Praha měla vždy mnohočetné zahraniční styky s celou řadou metropolitních měst, zejména v Evropě. Začátkem 90. let, myslím, že jsem tehdy byl předsedou zahraničního výboru zastupitelstva, jsem dělal  revizi mnoha smluv o spolupráci s celou řadou světových metropolí. Samozřejmě, že smlouvy o spolupráci,  zejména s městy z bývalého sovětského bloku, byly v zásadě nepoužitelné, protože byly poplatné situaci za bývalého režimu. Musely být všechny  postupně  v průběhu let revidovány. Pro zajímavost uvedu jeden příklad. A to smlouvu o spolupráci s Ulánbátarem, s hlavním městem Mongolska. Jedno z ustanovení této smlouvy spočívalo v tom, že Ulánbátar posílal do Prahy transsibiřskou magistrálou české autobusy k repasi v pražském Dopravním podniku (DP) a DP je posílal po opravě zase zpět do Mongolska. Ale proto, že projížděly ve vlaku celé Rusko, Střední Asii až se po řadě týdnů dostaly do Mongolska, byly po zásazích zlodějů a ničitelů v takovém stavu, že je bylo možné dát buď hned do sběru anebo poslat obratem do Prahy k nové repasi. Taková smlouva v zásadě neměla žádný přínos ani pro Prahu, ani pro Ulánbátar. Praha si postupně vytvořila začátkem 90. let systém bližší politické  spolupráce s asi šesti či sedmi metropolitními  městy, zejména z Evropy, a také s Chicagem. A s těmito městy spolupracovala poměrně pilně. Začátkem 90. let především s Norimberkem a také s Vídní. S Vídní myslím, že velmi úzká spolupráce probíhala nejméně dvě dekády. Prostě proto, že Vídeň je jedno z nejlépe řízených měst v Evropě a že se bylo co učit. Ale Praha nezanedbávala spolupráci ani s jinými městy mimo okruh těch šesti či sedmi měst. Vzpomínám si na své cesty s pražskými primátory například do Moskvy, Petrohradu, Stockholmu, Londýna  atd.. Praha také chtěla hrát velmi aktivní roli v Bruselu, kde zakoupila svůj dům. O těchto aktivitách není dnes vůbec nic slyšet.

Primátor Hřib je zcela nekvalifikovaný k tomu, aby řídil tak složitý mechanismus, jako je hlavní město Praha. Nikdy nepracoval v podniku řízeném městem, ani v zastupitelstvu nějaké městské části. Nikdy neřídil větší kolektiv lidí anebo nějaký podnik. Prostě přišel do funkce primátora před rokem bez jakýchkoliv předchozích zkušeností z komunální politiky. Vůbec nepochopil a není v tom v pražské koalici vůbec sám, roli, kterou by současná městská rada měla při budoucím rozvoji města sehrát. Ta spočívá především v tom, že by měla připravit zatím chybějící projekty, včetně návrhu způsobu jejich financování pro budoucí rozvoj města. V první řadě se jedná o výstavbu trasy D metra. Dále o dokončení vnitřního městského okruhu.

 Když premiér Babiš nabídl Praze za pozemky na severu města k výstavbě vládní čtvrti, že by vláda  kompenzovala Praze tento deal tím, že by zajistila financování dokončení výstavby vnitřního městského okruhu v rámci kapitoly ministerstva dopravy metodou projektu PPP, Hřib to velkopansky odmítl. Hovořil velmi vágně o tom, že Praha pozemky, o něž A. Babiš usiluje, použije někdy v budoucnu na bytovou výstavbu. A já se ptám, kde Hřib sežene 40 či 50 mld. Kč na dokončení výstavby vnitřního městského okruhu, alternativně s řešením, se kterým přišel premiér. Co je ovšem zajímavější, že v médiích se o tom vůbec nepíše.

 Rada města vlastně neví, jak má zajistit co nejracionálnější výstavbu trasy D metra a jak má dokončit a z čeho financovat vnitřní městský okruh. Přišla s kuriózním nápadem, na kterém se ovšem rozhádala, jak začít v Praze dělat výstavbu družstevních bytů. Zatím kde nic tu nic o rekonstrukci řady pražských mostů, které se blíží havarijnímu stavu. Hřib a spol. už nemluví vůbec o výstavbě nového mostu či mostů přes Vltavu. V městské kase je možná 15 či 20 mld. Kč, které by bylo možné použít na nové investice, ale město nemá vesměs projekty na nové investiční akce.

Za to se však Hřib míchá do zahraniční politiky. Republika má již pár let smlouvu o strategické spolupráci s Čínou. Tato smlouva obsahuje určité principy. Jedním z těch principů, axiomů, je, že republika uznává politiku jedné Číny. A pokud někdo z politiků mimo vládu vystupuje s jinými představami, tak pochopitelně komplikuje spolupráci s Čínou. Tak například v současné době mezi Českem a Čínou jsou tři letecká spojení. Z toho jedno do Pekingu a druhé se Šanghají. Všechna metropolitní města ve střední Evropě usilují o to, získat s metropolitními čínskými městy přímá letecká spojení. Je to dobré pro turismus, obchod, kulturní výměnu apod..  Může se stát, že v určitém okamžiku Číňané dojdou k názoru, že stačí třeba jedno přímé spojení s Českem, a to existující spojení Prahy s Čen-tou, hlavním městem provincie S´-čchuan (Sečuán). Je to sice hezké město, ale neoplývá tolik turisty a byznysmeny jako třicetimilionové aglomerace v Pekingu a v Šanghaji. Hřibovo blábolení o tom, že v Praze je hodně turistů a že tedy ti čínští nejsou  potřeba, by mělo být zaznamenáno a rozesláno všem pražským hoteliérům a personálu těchto hotelů. Ostatně Vídeň či Budapešť anebo také Mnichov či Berlín rádi čínské turisty, o které může Praha v budoucnu přijít zrušení dvou přímých linek, přijmou rádi  ve svých hotelech, obchodech a restauracích. Primátor Hřib ani další výtečníci z pražské městské rady, by se měli vrátit do normálního života. Čína je už dnes hospodářsky téměř tak silná, jako Spojené státy. Tím, že tu a tam Číňané  vycení na někoho zuby a zruší například koncerty pražských hudebních těles v Číně, Hřib zdůvodňuje údajnou nespolehlivost a neserióznost čínských partnerů. Ale pane primátore, tyto „sankce“ Číny kvůli hřiboviské politice, jsou jen malým odvárkem proti sankcím, které provádějí například Spojené státy zcela plošně. Tak naposledy proti švýcarské a německým firmám, které staví v Baltském moři plynovod Nord Stream II. Přitom jde jen o to, aby se Američané zbavili konkurence ruských dodavatelů plynu na evropském trhu a mohli tam dodávat velká množství plynu, která produkují. Američané za Trumpa zcela přizpůsobili svou zahraniční politiku svým obchodním zájmům. Ale nevšiml jsem si, že by primátor Hřib označoval Američany za neseriózního partnera. Prostě velmoci mají své zájmy, ať se nám to líbí či nelíbí a bylo by dobré je ve vlastním zájmu, pokud se to úplně nepříčí našemu národnímu zájmu, respektovat.

Na Hřibovi je vidět celková nevyzrálost politiky a politiků Pirátské strany. Jsou schopni udělat, pokud jsou v opravdu výkonných funkcí,  republice tolik problémů, jako málokdo jiný. Komunální politici, typu Hřiba by se ale především měli zabývat skutečnými zájmy svého města a jeho obyvatel. Tedy řešením problémů dopravy, zdravotnictví, školství atd. 

A soukromě bych primátoru Hřibovi doporučil, aby se jel podívat do kteréhokoli čínského metropolitního města na kvalitu tamních komunikací. Metropolitními městy v Číně mám na mysli taková, která mají více, nežli 10 mil. obyvatel. Stačí ale, když vyjede v Šanghaji či v Pekingu z letiště do hotelu a jinou cestou zamíří zpět na letiště. Zjistí, že komunikace jsou rovné, bez rigolů, kvalitní, prostě úplně jiné než v Praze. Kdo cestuje po Praze autem (zácpy jsou úplně stejné jako v čínských městech), ale kvalita komunikací v Praze je tak nízká, že pokud cestujete na zadním sedadle, můžete si přivodit mořskou nemoc. A s tím by něco Hřib  měl udělat. 
 

Jiří Paroubek