Zdá se, že druhá vlna pandemie koronaviru přechází v těchto dnes volně do vlny třetí.

Obávám se, že během několika málo dní můžeme mít i 20 tisíc nakažených denně. Proč?

Pandemie je již příliš dlouhá a lidé během Vánočních svátků a ve dnech až do Nového roku hledali možnost silných sociálních kontaktů. Podobné potřeby mají ale i občané v sousedním Německu a zveřejňované výsledky počtů nakažených nejsou tak tragické jako v ČR. Prostě Němci jsou ukázněnější a lidé přes léto nevyšli v Německu ze cviku. Vláda držela německou veřejnost stálé v bdělosti. To se, bohužel, v Česku nestalo. Prakticky již od jara byla koronavirová pandemie politizována opozicí a s ní spjatými médii. V tom se vyznamenala zejména ČT24.

Vláda se přes léto dostala pod velký tlak, a to jak ze strany opozice, tak ze strany s ní spjatých medií, ale také že strany tzv. autorit a celebrit, kteří vyzývali k „odrouškování“. A. Babiš mimo to podlehl naléhání svých marketingových poradců a namísto tvrdého preventivního zásahu na přelomu srpna a září čekal se zásahem. Nezbytná opatření zavedl v podstatě z velké části až po krajských a senátních volbách.

Po vyhlášení výsledků těchto voleb opozice pochopila, že má poprvé za delší čas reálnou šanci, bude-li postupovat společně, porazit A. Babiše a vyřídit tak současnou levostředovou vládní koalici.

Opozice ale své šance na vítězství v podzimních sněmovních volbách poněkud přeceňuje. Už jen proto, že struktura voličů i jejich kvantum budou jiné nežli v krajských a senátních volbách. Jinak řečeno, k volbám přijdou i voliči, kteří dříve podporovali levicové strany. A to je šance i pro sociální demokraty a pro komunisty, dostat se z nejednoduché situace nepříliš skvělého vývoje volebních preferencí, ve které nyní jsou.

Také sociální situace ve společnosti se bude rychle měnit. Pokud v minulém roce ukazovaly průzkumy veřejného mínění, že významná část Čechů žije od výplaty k výplatě anebo s finančními rezervami na jeden až dva měsíce, finanční situace těchto občanů, kteří tvoří dnes zřejmě až dvě třetiny české společnosti, se ještě zhorší. Prakticky zcela deklasováni budou v krátké době lidé závislí na jednorázovém a příležitostném výkonu práce.

Bude se zvyšovat nezaměstnanost i u zaměstnanců a zintenzivní se krachy a ukončování podnikání desetitisíců živnostníků.

Úspěšný ve volbách do sněmovny může být tedy ten politický subjekt, který přesvědčí veřejnost, že on je ten, kdo vyvede republiku z hospodářské krize. Zajistí práci pro lidi a zakázky pro podnikatelský sektor. A kdo něco podobného dokázal již v minulosti.

Významnou roli v rozhodování voličů v podzimních volbách sehraje také to, zda vláda dokáže v praxi zajistit očkování vakcínou proti koronaviru co největší části českých občanů, v co nejkratší době a také s kýženým efektem. Ten kýžený efekt spočívá především v tom, že dramaticky poklesne počet nově vykazovaných lidí nakažených koronavirem. A že společnost již v průběhu letních měsíců začne normálně žít. Tedy, že bude obnovena normální činnost zdravotnického systému, který nebude sloužit především k řešení dopadů pandemie, systému školství, aby vzdělával žáky a studenty. A že se vzpamatuje nebo alespoň se začne viditelně oživovat české hospodářství. A nejen, to. Lidé se chtějí bavit, jezdit na dovolenou...

Komentáře politických analytiků, kteří se často ve svých hodnoceních v nedávné i vzdálenější minulosti mýlili, nevyznívají vesměs příznivě pro českou levici. Nesdílím úplně tento jejich názor.

Pokud jde o komunisty, do čela strany se postaví nový lídr a už to samo o sobě může galvanizovat bývalé i dosavadní voliče komunistů k tomu, aby tuto stranu znovu volili.

Pokud jde o sociální demokraty, jejich šance je v solidních výkonech většiny jejich ministrů. Dále v naprosté bezprogramovosti a nekonečné pragmatičnosti populistického hnutí ANO, řízeného v posledních měsících pouze marketingovými impulsy přicházejícími od rádců z poradenského týmu vůdce hnutí, A. Babiše.
Sociální demokracie by proto v době co nejkratší měla představit veřejnosti své ucelené programové představy. Jednak ty, kterými ukazuje, jak překonat dopady krize, obnovit dynamiku hospodářství a současně jak revolučním způsobem modernizovat českou ekonomiku.

Je zde k dispozici ohromný balík evropských peněz, přes půl bilionu korun, který může změnit zásadním způsobem charakter českého hospodářství.
A v době co nejkratší by sociální demokracie měla dát k dispozici veřejnosti i stranické základně k diskuzi koncept svého střednědobého – volebního programu.
Její současní i bývalí (a možná budoucí) voliči by jistě uvítali, pokud vedení ČSSD přijde s návrhy, jak postupně obnovit pozici ČSSD ve společnosti, jak tuto stranu modernizovat. Veřejnost musí vidět, že strana sama se sebou chce něco udělat...

Jinak řečeno, situace levice je vážná, ale ne zoufalá a především, je řešitelná. Ale slova tentokrát nepostačí, je potřeba přistoupit k činům.

Je otázka, do jaké míry se již vyčerpal politický koncept a potenciál A. Babiše. V průzkumech veřejného mínění se jeho hnutí stále udržuje s preferencemi mírně pod úrovní 30% preferencí. Zdá se, že hnutí nemá již další kapacitu k tomu, aby získávalo nové voliče i když se o to A. Babiš svým daňovým manévrem, zvaným „daňový balíček“, před Vánocemi pokusil. Jde mu o to, významným snížením sazby daně z příjmu získat voliče z vyšších středních vrstev. Uvidíme, jak tento manévr bude v reálu fungovat. Pokud ale A. Babiš a jeho hnutí zůstane jen u jednoho triku, bude to mít pouze ten následek, že se zvýší schodek státního rozpočtu, zhruba o 100 mld. Kč. A nic víc a nic méně.

Řada analýz i průzkumů veřejného mínění se vážně zabývá myšlenkou, že hnutí ANO oslabuje a ve volbách dramaticky ztratí. Chtěl bych mít k dispozici jasnozřivost těchto politických badatelů a kutilů. Zatím, podle mého názoru, jen vydávají své přání za realitu.

Znovu se ale vracím k myšlence, že klíčové pro úspěch dosavadních vládních stran ve volbách do sněmovny, bude to, jak se jim podaří zajistit celostátní očkovací kampaň, která jediná může efektivně zamezit dalším vlnám pandemie Covid-19.

Dívám-li se na lídry předvolební „liberální koalice“ Pirátů a hnutí Starostů, nemůžu se ubránit přesvědčení, že tito lidé s jistotou počítají se svým volebním vítězstvím. A tedy s tím, že budou sestavovat příští vládu. V eventuální vládní koalici dvou stran s velmi nečetným členstvem mají jistou výhodu, že se dva partneři dohodnou lépe nežli tři.

Naopak koalice konzervativní, složená z ODS, TOP 09 a lidovců, bude ve složitější situaci. Jak ostatně ukázaly velmi rozdílné pohledy těchto tří stran na daňový balíček, nebudou politické dohody těchto stran ve volební alianci vůbec jednoduché. Programové rozdíly mezi těmito stranami jsou příliš velké.

Všechny strany v obou vytvářejících se předvolebních aliancích již sdělily, že se hned po volbách opět osamostatní. Jinak řečeno, každá z těchto stran pak bude hrát svou vlastní hru. A to je šance i pro A. Babiše, kdyby spolupráce např. s komunisty, pokud by se tato strana nedostala do sněmovny (což není zdaleka jisté), skončila. A. Babiš by se jistě snažil o zcela jiné řešení vládního uspořádání. Nevylučoval bych ani dvoučlennou koalici buď s ODS anebo s Piráty.

To nejsmutnější a nejlegračnější, co by nás mohlo postihnout, by byla „slovakizace“ české politiky. Tedy, pokud by pět stran obou pravostředových koalic, ustavilo společnou vládu. Dříve nebo později by se taková vládní koalice zmítala v podobných problémech, jako je tomu dnes na sousedním Slovensku. Byla by od počátku heterogenní a časem by se nepochybně rozložila. Konečně, slovenská vládní koalice ukazuje české pravici cestu. Jediné, co jí dalo na Slovensku dohromady, byl strach z R. Fica (v případě Čech dosaď místo R. Fico jméno A. Babiš) a tento strach pomine s tím, jak se, pod kriminalizujícím tlakem, rychle rozpadají politické pozice Smeru.
Je otázka, jakou roli ve volební kampani, která prakticky už začala, mohou sehrát některé problémové kauzy A. Babiše - „Čapí hnízdo“, ad.

Zvláštní roli jazýčku na vahách může po sněmovních volbách sehrát Okamurova SPD. Šéf SPD má velmi živou politickou představivost, která mu už ve dvojích volbách do sněmovny umožnila přetavit jeho snahu v politický úspěch. V jedněch volbách to byl strach z imigrantů. V druhých volbách to byl jiný, v podstatě virtuální problém a nepochybuji o tom, že i tentokrát naladí takové volání sirén ve vztahu k deprimované části voličů, že získá hlasy, které mohou být rozhodující pro sestavu a podporu příští vlády. Co je naprosto jisté, je to, že se s Okamurou nebude chtít asociovat nikdo ze stran „tradiční“ české pravice a samozřejmě ani Piráti. To je opět šance pro A. Babiše...

Premiér Babiš nepochybně musí uvažovat také o možnosti, že v případě vítězství hnutí ANO, nemusí být nezbytně premiérem. Může pak hrát v politice země podobnou roli, jakou hraje v sousedním Polsku vůdce vládní strany Právo a spravedlnost, Kaczyński. Osobně si takové řešení, že v čele vlády stane někdo z blízkých politiků A. Babiše (Brabec nebo Havlíček), umím představit. Nevím ale, zda si to umí představit i A. Babiš. Jeho stylem práce je, že do poslední chvíle bude hledat takové řešení (tak jako v mnoha jiných případech), které mu bude nejvíce vyhovovat a současně, aby za takové řešení zaplatil politicky co nejméně.

Kostky jsou tedy vrženy. Na konci roku bude mnohé jinak nežli nyní, ale především bude jasno.


Jiří Paroubek