Když se včera večer objevila informace, že dosavadní místopředseda Petříček chce kandidovat na předsedu ČSSD, byl jsem i nebyl překvapen.

Nebyl jsem překvapen proto, že znám celou tu zájmovou skupinu kolem Pokorného a Pocheho, která si za každou cenu chce udržet vliv na sociální demokracii, a to i když to pro tuto stranu bude zcela smrtící objetí.

Byl jsem na straně druhé překvapen proto, že bych očekával více soudnosti od všech protagonistů celé této etudy. Tedy Petříčka, Pocheho, Netolického, Šmardy a Štěcha.

Každému bych rád poradil svou metodu práce, když jsem nastupoval do jakékoliv funkce, která pro mě byla životní výzvou. Ať už to byla funkce člena pražského zastupitelstva nebo náměstka primátora pro finance, ministra pro místní rozvoj, předsedy ČSSD a předsedy vlády. A ještě o řadu let dříve, v podnikové sféře, když jsem šel jako mladík pracovat do pozice šéfa útvaru plánování a rozpočtování velkého podniku restauračního stravování nebo zástupce ředitele velkého stavebního závodu či náměstka ředitele obchodního podniku. Každý vzestup v životě vyžaduje sebevědomí, ale také pokoru. Vždy jsem si říkal, zda mám na to, abych náročnější pozici zvládl.

Ostatně, když jsem po vyhraných volbách do sněmovny v červnu 2010, odcházel z pozice předsedy ČSSD, jedním z důvodů bylo také to, že jsem věřil, že moji nástupci v blízké budoucnosti rozhojní počet voličů ČSSD. To se, bohužel, nestalo a strana jde za posledních jedenáct let od jednoho volebního neúspěchu k dalšímu a má čím dál nižší počty voličů.

Můžu mít k Janu Hamáčkovi řadu výhrad. A také je mám, i když si je nechávám z nějaké zbytkové loajality vůči straně spíše pro sebe. Není vizionář, není to rozený stranický lídr, ale lidé jej chápou jako úspěšného ministra s velmi vysokou popularitou. Tato jeho popularita a popularita jeho kolegyně Jany Maláčové je vlastně v současné době jediným aktivem, které vedení ČSSD v politickém boji má.

Strana nemá ani střednědobý program (byť mnou zpracovaný koncept programu pro podzimní volby – loňské - je možné použít jako východisko pro zahájení diskuse nad střednědobým programem). A mnou zpracovaný a vedením strany odsouhlasený Plán hospodářské obnovy zatím vedení ČSSD, z mně neznámých důvodů, nezveřejnilo.

Na druhé straně proti Hamáčkovi stojí Petříček, Poche, Dolínek a vlastně celá tato podařená pražská skupina funkcionářů ČSSD. Je potřeba říci, že tito lidé naprosto prohráli všechno, co se v Praze za posledních deset let prohrát dalo. Pokud vím, tak v celé Praze, na pražské radnici, ba ani v jedné z 57 městských částí Prahy není zastoupen jediný sociální demokrat. To celé beru já osobně trochu úkorně, protože Praha byla dlouhá léta mou politickou základnou. Za patnáct let pobytu na pražské radnici v letech 1990 – 2005 (byl jsem čtyřikrát zvolen členem městského zastupitelstva), jsem vybudoval silnou politickou pozici ČSSD na pražské radnici. Stalo se tak postupně, když po letech opoziční práce se vysmívaná strana stala váženou radniční stranou. To všechno tihle Dolínkové, Pocheové a spol. dokázali promarnit. A teď by měli odvahu začít tento svůj „styl“ prosazovat v celé republice. To je nehorázná drzost. Vlastně i ostuda a urážka nejen všech zbývajících členů ČSSD, ale také voličů. Nechci rozebírat trapně burleskní příběh ohlášené podpory kandidatury T. Petříčka na předsedu ČSSD od pražské organizace příliš detailně. Zdá se, že klikou Pocheho připravené usnesení předsednictva, dorazilo do Seznam Zprávy o cca dvě hodiny dříve nežli se o něm hlasovalo. To by snad nebyl ten hlavní problém. Problémem je, že se Petříčkovým ambicím podpory nedostalo… prostě debakl přecházející do burlesky. Ukazuje to jediné. Že sice Pokorný s Pochem stále ještě mají vliv na celé vydavatelství Práva, které jim otiskne vlastně to, co chtějí, ale jaksi nemají lidský materiál. A tihle lidé by chtěli vyvést sociální demokracii z krize... Toto je zřejmě ten „změněný styl“, o kterém Petříček mluví.

A tímto způsobem by zřejmě chtěl vytvořit „krizový tým pro ČR i pro sociální demokracii“. No, větší hámotiny Právo tentokrát nemohlo otisknout.

Dále se podle informací Práva cítí Petříček dotčen postupem, jaký Hamáček loni zvolil při 'zařizování krajské kandidátky ČSSD na Ústecku'. Petříček tak podle všeho navazuje na práci alter ego B. Sobotky Radka Pokorného, který v posledních dvou týdnech údajně vedl kampaň proti Petru Bendovi nejen ve svém oblíbeném vydavatelství Práva, ale také v jiných médiích. Prostě útoky na Bendu byly (po jeho mediálním propojení s Hamáčkem) jen dělostřeleckou přípravou před včerejším výstřelem z Aurory, který předvedl Petříček a spol.. A chlapci společně všechno zhudlařili, tak jako ostatně vždycky. Vždycky v minulosti.

Předseda Hamáček by si na sjezdu zasluhoval lepšího, serióznějšího soupeře, majícího poněkud jiné politické zázemí a úroveň nežli má Tomáš Petříček.

Pánové Netolický, Štěch a Šmarda by si měli příště lépe vybírat společnost. Sečteno a podtrženo: První pokus o vnitrostranický puč proti Hamáčkovi nevyšel a změnil se v burlesku.



Jiří Paroubek