Včerejší divadélko v Poslanecké sněmovně proběhlo vcelku podle očekávání. Obě strany se vzájemně obviňovaly z nevstřícnosti.

A slovo „konstruktivně“ poletovalo ve sněmovním éteru tak často, že by si jeden myslel, že je to snad někým z aktérů míněno vážně.

Vláda nechtěla ustoupit v ničem ani o píď. Je samozřejmě otázkou, kam až vláda ustupovat nejen chce, ale také může. A opozice plácala, kromě několika rozumných sentencí většinou naprosté nesmysly. Obě dvě hlavní opoziční síly, tedy ten konzervativní pravicový tábor a liberální pravicový tábor, přišly s vlastními, marketingově pojatými “plány“ na řešení koronavirové krize. Ty byly sice plodem politického kutilství, ale tu a tam by z nich možná nějaký perla vydestilovat šla. Tedy, kdyby se představitelé vlády více snažili.

Bylo chybou Andreje Babiše jako premiéra, že v poslední době několikrát ponížil komunistickou stranu natolik, že její poslanci – i přes vysokou míru své hrochovitosti – tentokrát nechtěli v hlasování o prolongaci nouzového stavu vládu podpořit. Nechápu například, proč vláda, vlastně obě dvě koaliční strany, ponížila komunisty v průběhu projednávání třetího čtení státního rozpočtu, když od samého počátku relativizovala a zpochybňovala vládou akceptovaný komunistický požadavek na snížení armádního rozpočtu o 10 mld. korun. Po schválení rozpočtu se s touto redukcí armádního rozpočtu vláda nechala dovláčet pravicovými médii, lačnými krve vlády, ke zpochybňování závazku. A k naznačování, že se jednalo jen a jen o politický trik k obalamucení komunistů. Kromě toho komunisté před měsícem velmi vstřícně podpořili vládu s jejím požadavkem na prodloužení nouzového stavu o 30 dní, ale za předpokladu uspokojení vcelku realistických komunistických požadavků. Tím jedním bylo vrátit lyžaře na sjezdovky a tím druhým požadavkem bylo vrátit děti do škol. Oba tyto požadavky vláda odsabotovala a nyní k nim zřejmě bude přistupovat v epidemiologicky v mnohem nepříznivější situaci. Je to škoda.

Republika potřebuje pokračování nouzového stavu. Nemocnice jsou přeplněné, lékaři a sestry na hranici svých lidských a pracovních možností. Západní farmaceutické firmy naprosto zklamaly jako dodavatelé vakcín proti koronaviru v dohodnutém množství. A každý měsíc umírají tisíce lidí na koronavirus.

Opozice si nemohla nechat ujít politické divadlo pro své voliče. To samozřejmě k věci do jisté míry patří. Je to konec konců úloha opozice hrát určité hry. Ale tentokrát jsou ve hře také zdraví a životy občanů.

Poslouchat v televizi výlevy některých představitelů opozičních stran, a to bez výjimky, už vlastně nešlo snést. Sledoval jsem např. vystoupení předsedy Pirátů Bartoše. Představa, že by tento mladý krasořečník s dredy byl příštím ministerským předsedou mně opravdu nahání strach. Za tím člověkem není vidět žádná práce, před ním žádná vize. Jeho životní zkušenosti a zejména pracovní kariéra svědčí o tom, že by dobře zapadl např. do „kolektivu“ současných vedoucích představitelů EU. Ti např. dokázali tak „zprasit“ smlouvy s farmaceutickými firmami na dodávky tolik potřebných vakcín a nechali se opít rohlíkem při příslibu dodávek (z čehož vlastně vyplynula monopolizace evropského trhu na dodávky vakcín pro firmy Pfizer a AstraZeneca), že si musím nutně klást otázku, zda tito lidé někdy viděli nějakou smlouvu mezi např. dvěma firmami. Každá taková smlouva totiž obsahuje sankce za neplnění služeb či dodávek zboží ze strany dodavatele. A teď si představme „našeho“ Bartoše, že bude řešit ve vládě něco praktického, na této úrovni. Dopadne to jako s primátorem Hřibem na pražské radnici. Zatím nejvýznamnější počin, který Hřib na radnici udělal za více než dva roky svého působení, byl nákup luxusního superkávovaru za 100 tisíc Kč. Tedy kromě provokací ve vztahu k Číně a k Rusku, ty by mu šly.

Jsem téměř přesvědčen o tom, že kdyby Babiš s Hamáčkem ustoupili většině realistických požadavků pravice (ale těch mnoho nebylo), hlasy pro prodloužení nouzového stavu by stejně nedostali. Nicméně A. Babiš to měl zkusit. Hrál tak trochu známou americkou hru na sraba. V této hře proti sobě jedou zdálky dva automobily velkou rychlostí a když se k sobě blíží tak, že hrozí přímý střet, jedno z těch aut uhne. A to je ten srab. Někdy je ale lepší uhnout.

Na dnešní schůzce premiéra s prezidentem v Lánech se jistě řešily události posledních dnů, respektive nepříjemný politický vývoj pro vládu A. Babiše a pro prezidentovy záměry. Tak nějak toho přišlo moc najednou, až se mi to zdá být příliš mnoho náhod najednou.

Vláda prohrála hlasování o prodloužení nouzového stavu, což je jednak konstatování toho, že ve sněmovně nemá většinu (což není překvapení) a dále to je de facto vyjádření nedůvěry vládě.

Minulý týden hnutí ANO i prezidenta velmi těžkým způsobem zasáhl celkem zákeřný zákrok ze strany Rychetského Ústavního soudu, který zmrzačil volební zákon tak, aby byl co nejméně výhodný pro hnutí ANO. Tento zásah Rychetského samozřejmě vyvolává několikaměsíční politickou krizi. Je to jako když se hladovým psům hodí ohlodaná kost se zbytky masa. Tak takovým způsobem se budou prát politické strany o konečné znění volebního zákona. V nastalé politické vřavě učiní také Senát vše pro to, aby zvýšil svou politickou váhu v politickém systému země. Ta je ústavně, vzhledem k tomu, že se Senát již nepodílí na volbě prezidenta a neschvaluje ani státní rozpočet, vlastně jen dekorativní.

Třetí úder a to se týká přímo prezidenta, přišel včera, když policie oznámila, že byl obviněn z údajného zneužití evropských dotací prezidentův kancléř V. Mynář. Prezident na to reagoval klidně, ale klidný nemůže být. Obávám se, že Mynář bude až do konce volebního období prezidenta vláčen po soudech či alespoň tiskem. A vlastně jako politická jednotka vytvořená na podporu prezidenta končí.

Včerejší rozhodnutí sněmovny je samozřejmě v nastalé situaci velmi nepříjemné. Jen vyostřuje politickou krizi, kterou minulý týden vyvolal svým rozhodnutím Ústavní soud.

Naštěstí zbytky politického realismu se objevily v postojích některých hejtmanů za ODS. Ti sice vládu verbálně odsoudili, ale současně ji vyzvali, aby vyhlásila nouzový stav sama. To je, myslím, správné řešení.

A co na to A. Babiš? Samozřejmě, že by tuto výzvu hejtmanů za ODS vedených jihočeským hejtmanem Kubou měl přijmout. Kuba se chová v zásadě konstruktivně a realisticky. Prostě, bez nouzového stavu není možné provádět řadu protipandemických opatření.

Ale strategicky poskytuje tato situace A. Babišovi velkou výhodu. V tuto chvíli může ustoupit do pozadí a provést rekonstrukci vlády. Na své místo premiéra by měl nominovat dosavadního ministra životního prostředí Brabce. Ten je konsensuální, bez skandálů, s velmi dobrými pracovními výsledky. Brabec dokázal, což je možná překvapivé, najít rozumný pracovní konsensus i s neziskovým sektorem v oblasti ekologie. To ukazuje, že má velké politické vlohy.

Babiš by měl okamžitě navrhnout také nového ministra dopravy, protože K. Havlíček by se měl věnovat především a jedině ministerstvu průmyslu a zejména pak kompenzacím pro podnikatele a pro různé socioprofesní skupiny. Ministerstvo průmyslu dráždí cílové skupiny dotačních titulů přehnanou byrokratičností, pomalostí a strnulostí. Prostě ministr se musí věnovat hlavně řešení tohoto problému. Vláda by se měla zbavit některých ministrů, jejichž výkony jsou slabší či slabé. To platí i pro koaličního partnera. A. Babiš má teď příležitost, podobně jako před čtyřmi lety, když jej Sobotka naprosto hloupě vyoutoval coby ministra financí ze své vlády, se ujmout volební kampaně hnutí ANO. A to bez odpovědnosti za další průběh boje proti pandemii, tedy za dennodenní agendu tohoto boje.

A co by měla obnovená vláda dělat v nastalé situaci?:

1. Především zrychlit vakcinaci obyvatelstva, což vyžaduje oproštění se od iluzí, že západní farmaceutické firmy jsou schopny masivně a v krátké době dodávat vakcíny proti koronaviru na evropský trh. Jde o to, snažit se o co nejrychlejší zúřadování možností použití vakcíny ruské, čínské a třeba indické anebo marťanské v evropských schvalovacích institucích. V zásadě je to úplně jedno. Ať si občané vyberou, ale vakcíny tady být musí k dispozici, a to co nejrychleji.

Možná, že se objeví ještě pár hrdinných antikomunistů, kteří budou bojovat svůj zpožděný boj proti komunismu právě v této otázce. A je dobře, aby to udělali, aby se demaskovali, že jim vůbec nejde o život běžných občanů a o jejich zdraví.

2. Vláda musí začít opravdu s masivním testováním, včetně žáků základních škol. Zvýšit kapacitu PCR testů až na nějakých 80 – 100 tisíc denně. Firmy a školy by měly zajistit testování ag testy denně, povinně a zdarma. Bláboly o tom, že tyto testy by měly být dobrovolné, jsou opravdu z dílny Jaroslava Haška. To je asi stejný požadavek, jako třeba ten, aby se daně platily dobrovolně.

3. A konečně pak zajistit fungování chytré karantény, neboť lze očekávat se zvýšením nemocenské, že lidé nebudou mít motivaci se vyhnout karanténě. Jde o to navýšit také trasovací kapacitu.

4. Zmínil jsem už výše potřebu zjednodušit a zrychlit opatření na podporu ekonomiky. Stanovit vládní programy tak pružně, aby bylo možné finanční podporu na podporu podnikání a zaměstnanců opravdu čerpat.

Situace státu je sice velmi vážná, asi taková jako na odděleních JIP ve většině českých nemocnic, ale není zoufalá a hlavně je řešitelná. Chce to hlavně udělat chladnou analýzu a vláda nesmí podlehnout ohromnému tlaku, který na ní teď vyvíjejí jak opozice, tak většina českých médií.



Jiří Paroubek