Někteří čeští novináři se patrně domnívají, že si prezident Joe Biden, který zahájil včera osmidenní cestu po Evropě, snad přečte jejich výtvory, zajásá a pochválí. Američtí novináři by to totiž nenapsali lépe nežli ti čeští...

Anebo si čeští komentátoři myslí, že alespoň někdo z těch, kdo sleduje z americké strany názorovou hladinu v českém tisku a působení médií na české občany, bude vrcholně spokojen.

Když jsem před dvěma lety (duben 2019) seděl na světovém fóru v Pekingu při závěrečné státní večeři, které se účastnilo několik set hostů, tak u hlavního stolu sedělo několik desítek zahraničních hostů. Premiérů či prezidentů zemí zejména z Asie, Afriky, Latinské Ameriky, ale také z Evropy.

Nešlo si nevšimnout, protože jsem od nich seděl zhruba sedm metrů, jak silnou empatii mezi sebou měli u tohoto „předsednického“ stolu vedle sebe sedící čínský prezident Si a ruský prezident Putin.

Zdá se, že řada politiků Západu, ale především mainstreamových novinářů, nedokáže pochopit, že zejména díky politice bývalé americké administrativy, která vyhledávala konfrontace zejména s Čínou a nesnížila tlak na Rusko, došlo ke sblížení obou těchto východních mocností. Přitom zájmy obou východních mocností jsou v zásadě kompatibilní. Nevidím žádnou významnou oblast, kde by se jejich zájmy překrývaly natolik, aby mezi nimi docházelo ke konfliktům. Toto sblížení je tedy už dnes realitou

Joe Biden rozvíjí ve Spojených státech progresivní politickou a ekonomickou vnitropolitickou agendu. O tom není sporu. Je to vnitropoliticky velký posun Ameriky doleva. Je otázka, jak dlouho to bude trvat. Zda se Bidenovi a jeho demokratům podaří během necelých dvou let ukázat americké veřejnosti takové výsledky jejich vnitřní politiky, že jasně zvítězí na podzim 2022 ve volbách do Kongresu. Pokud nikoliv, nelze očekávat, že v zásadě liberální a levicová vnitropolitická agenda bude pokračovat.

Pokud jde o Čínu, tak největší státy Evropské unie, jako jsou Německo, Francie a Itálie nevidí Čínu optikou jednotlivých administrativ Spojených států, které v ní vidí hlavního globálního soupeře.

Západoevropské politické elity si v podstatě zvykly na myšlenku, že Čína roste a její hospodářství se dynamicky rozvíjí. A usilují o to, aby získali co největší část čínského trhu pro odbyt svých výrobků.

A třeba Italům jde také o to, aby získali v rámci existující strategické spolupráce s Čínou velké čínské investory, kteří by zvyšovali sílu italské ekonomiky a pomohli řešit vysokou nezaměstnanost.

Prostě Čína je nejen stabilním, ale je také rychle se rozvíjejícím odbytištěm pro evropské výrobky s trvale rostoucí kupní silou obyvatelstva, především v několika setmilionové střední třídě. A čínská střední třída prahne po evropských výrobcích. Přes automobily, luxusní zboží až po výrobky spotřebního průmyslu.

Myslím, že i čeští politici (ti napravo od středu, počínaje Piráty a konče lidovci, tedy klasická česká pravice) by si měli uvědomit, že prostřednictvím německého vývozu odchází do Číny také velká část českého exportu, zejména prostřednictvím automotive a strojírenství do Německa. Nemohou se tvářit, že obchod Česka s Čínou je nevýznamný. Jeho větší část prochází totiž přes Německo, kde jsou české výrobky kompletovány do konečné produkce.

V roce 2019 jen tak mimochodem, Česko navštívilo více než 600 tisíc čínských turistů. Tedy lidí se slušnou kupní silou, které k nám "importovaly" tři letecké linky z Číny. Tedy, naším zájmem by mělo být, abychom tyto čínské turisty, jakmile budou obnoveny cesty Číňanů do Evropy, neztratili ve prospěch např. Vídně či Budapešti.

Prostě Evropa, pokud jde o vztahy s Čínou, musí jít jinou cestou nežli Spojené státy. A USA by si měly zvyknout na to, že hospodářském růstu této východní mocnosti se nedá zabránit. Tu a tam se v americkém tisku objevují dokonce úvahy o válce s Čínou. Takový válečný konflikt by nikomu neprospěl a zejména by neprospěl USA a Číně. Prostě Američané by si měli uvědomit, že svět už není jejich „mare nostrum“, ale že je multipolární.

A upřímně, proč se nějak podstatněji zabývat čínským hospodářským růstem v situaci, kdy Čína neprojevuje ve vojenské oblasti žádné hegemonistické úmysly. Jen při trochu zběžné znalosti čínské historie je zřejmé, že se všichni vládci Číny za posledních 2200 let soustřeďovali především na řešení vlastních, čínských problémů, souvisejících s výživou a životními podmínkami čínského obyvatelstva.

Na zahraniční expanzi již neměli ani chuť ani energii. Dnes se Čína díky svému projektu „Pás a stezka“, což je nejvýznamnější ekonomický projekt současnosti globálního rozměru, dostala ekonomicky do desítek zejména rozvojových zemí vlastně po celém světě. Potřebuje kupovat suroviny pro své rostoucí hospodářství tak, aby výroba, zj. v průmyslu, mohla zajistit růst životní úrovně vlastního obyvatelstva.

Čína samozřejmě modernizuje také svou armády a své námořnictvo. Těžko očekávat, že by chtěla přihlížet, tak jako to dělali v 19. století tehdejší vládci Číny, koloniální expanzi evropských mocností do Číny, nebo nějaké parcelaci Jihočínského moře, při které by nebylo dbáno jejích zájmů.

Pokud jde o Rusko, americká administrativa ustoupila ze svého tlaku ( za Trumpa zdrcujícího) na Německo, aby byla ukončena výstavba plynovodu Nord Stream 2, kterým se z Ruska povede plyn plynovodem po dně Baltského moře do Německa. Také my se díky tomu můžeme těšit na zvýšené dodávky zemního plynu, což nám umožní v budoucnu snáze přejít v energetice a v teplárenství ze spalování uhlí na vyšší využití plynu.

Zdá se, že Bidenova administrativa chce mít stabilní vztahy s Ruskem. Západ těžko může očekávat, že rostoucí Rusko, podpořené svou velmi dobrou finanční situací (jako nikdy v minulosti) se podvolí nějakému politickému školení. J. Biden je zkušený politik. Skoro bych se vsadil, že touto cestou ve vztahu k Rusku nepůjde. Možná, že nám oba státníci, tedy Biden a Putin, příští středu po svém setkání oznámí, že již došli k dohodě o prodloužení dohody START, limitující množství jaderných zbraní v obou zemích. A možná, že i v jiných otázkách.

Samozřejmě, že předmětem diskuse určitě bude také společný boj proti klimatickým změnám anebo proti pandemii. Případně proti rakovině a jiným nemocem. Ukazuje se totiž, s ohledem na projevenou schopnost Ruska v oblasti výzkumu, že tato země má vynikající vědce, kteří byli schopni vytvořit během krátké doby konkurenceschopnou vakcínu proti covid-19. A touto vakcínou pomáhat v boji proti šíření této nemoci v cca padesáti zemích celého světa.

Budeme jistě se zájmem i s napětím čekat na výsledky tohoto summitu.



Jiří Paroubek