Alexandr Mitrofanov, komentátor Novinek cz., byl mnohokrát v minulosti ověnčen (možná více než jednou) nejrůznějšími novinářskými cenami.

Protože tyto ceny vesměs dostávají od podivných rozhodovacích grémií jen novináři, kteří jsou zaměřeni ve svém psaní proti levici a podle možnosti tendenčně, mnohé tato "ocenění" novinářské práce o Mitrofanovi vypovídají.

Přitom se A. Mitrofanov na začátku 90. let tvářil jako velký přítel sociální demokracie.

Při nástupu, respektive již před nástupem, Miloše Zemana do funkce předsedy ČSSD byl jeho ohnivým zastáncem. Toto jeho angažmá ve prospěch M. Zemana v Právu, do kterého tehdy více než často psal, trvalo nejméně do roku 1997.

Pokud ve svém článku dnes používá Zemanův "citát z citace" Cyrila Höschla z roku 1992, který rozbalil dnešní prezident ve Federálním shromáždění, je to tedy u Mitrofanova minimálně řečeno myšlenkově nekonzistentní.

V tomto Höschlově výroku, použitého možná spíše z recese M. Zemanem v jedné z parlamentních diskusí, jde o to, že prý česká veřejnost zahrnuje významnou část lidí, kteří jsou ve světě i ve svém životě dezorientovaní a vlastně intelektuálně podprůměrní. A na tyto lidi se prý současná sociální demokracie zaměřuje.

A to dokonce jedna z jejích dvou nejvýznamnějších současných osobností (vedle J. Hamáčka) Jana Maláčová. J. Maláčová se podle Mitrofanova chová podle "modelu xantipa“, „dominantně, ve stylu Jany Bobošíkové“. Slovo dominantně je přitom Mitrofanovem potrženo. „Zevnitř její vlastní strany – tedy zaručená zpráva podle Mitrofanova – zazněla kritika, že by neměla vystupovat jako trestající ředitelka, ale jako chápající tetka, tedy vzor Alena Schillerová“. Prostě blábol.

J. Maláčová podle mého názoru vystupuje intelektuálně a emocionálně naprosto vyváženě. Není nudná a přitom konzistentně dlouhodobě přichází s návrhy i nápady, jak zlepšit situaci „obyčejných lidí“. Jinak řečeno, tradičních voličů sociální demokracie. Tedy důchodců, zaměstnanců, matek s dětmi atd.

Vůbec se mi nezdá, že Maláčová „…vyzařuje bodrou lidovost jako porouchaný jaderný reaktor…“

Možná, že se každý díváme na jinou osobnost. Možná, že Mitrofanov nalezl jinou Maláčovou, nežli já. Maláčová sice mluví srozumitelně, na rozdíl od větší části politické špičky téhle země, a to i pro běžného občana, ale určitě ne populisticky a ordinérně.

Mitrofanov cítí možná jakési vnitřní puzení (anebo je puzen někým jiným), aby vždy útočil na ty nejdynamičtější figury sociální demokracie. V minulosti to byl zejména M. Zeman, po něm V. Špidla a po nich také já. Mou osobou se Mitrofanov zabýval velmi intenzivně a velmi negativně zhruba od poloviny roku 2007 do konce roku 2010. Připomenu pro široké publikum, které pochopitelně nemá detaily v paměti, že zhruba v polovině roku 2007 se po pěti letech překlopily volební preference ČSSD a ODS, přičemž ČSSD se ujala stále se zvyšujícího vedení. Dalo by se říci, že čím větší měla vedoucí ČSSD převahu v preferencích nad ODS, tím nechutnější útoky Mitrofanova na mou osobu následovaly. Zvláštní...Čím to asi bylo?

Pokud dnes Mitrofanov útočí na Maláčovou se Stropnickým, vidí v nich (on nebo jeho loutkovodiči) silný potenciál, který může zhatit představy o pádu sociální demokracie do propasti, který by si někteří lidé přáli. Pokud na Maláčovou útočí Mitrofanov, jde Maláčová po správné cestě. To znamená k zisku mandátu v Praze pro ČSSD a také k odstranění slabého místa politiky ČSSD, kterým Praha po dlouhá léta pod vedením Pocheho, Petříčka a podobných, byla.

Pokud dnes J. Maláčová se svým poradcem Stropnickým navštěvuje fabriky a další zaměstnavatele, aby zjistila, jak jsou dodržovány pracovně-právní a jiné předpisy, je to krok správným směrem. Zaměstnanci konečně vidí, kdo je schopen se jich zastat. Že to není miliardář, ale socialisté, kteří toto měli vždy v popisu práce, jenomže na to v sobotkovských časech zapomněli. To, že je co kontrolovat a řešit, ukazují statistiky, podle kterých je většina kontrol, které provádějí inspektoři práce a cizinecká policie u zaměstnavatelů, vyztuženi Maláčovou, důvodných. Jsou zjišťovány závady, což je samozřejmě pro zaměstnavatele nepříjemné. A i když zaměstnanci otevřeně nejásají, dobře chápou, že tyto kontroly jsou v jejich zájmu. Inteligenci lidu obecného, jsem já osobně, pane Mitrofanove, nikdy nepodceňoval. Mj. i tato kontrola, na které se účastní ministryně práce, ukazuje, že sociální demokracie není v této době zdaleka démodé a že má širokým vrstvám lidí co nabídnout.



Jiří Paroubek