V Dubaji byla 1. října zahájená světová výstava, Expo 2020. Tedy pro vysvětlení pro méně informované, Expo se mělo uskutečnit již v loňském roce, ale díky světové pandemii covid-19 se to nestalo. A proto zůstalo původní označení. Expo bude probíhat od října do března příštího roku.

Když se dívám na některé minulé české účasti na světových výstavách, je možné říci, že zejména v dobách starého režimu (což je smutné a paradoxní) skončily vynikajícím úspěchem republiky. Zejména Expa v Bruselu 1958 a do jisté míry i v Montrealu 1967 skončily jakoby tehdejší Československo patřilo k civilizačním oporám světa.

Včera jsem zhlédl pavilony některých států na Expu v Dubaji. Podle očekávání na výborné úrovni byly čínský a japonský pavilon, do jisté míry také pavilon americký. Číňané a v menší míře i Američané ve svých pavilonech ukazovali mj. úspěchy své kosmonautiky. Zejména Číňané velmi podrobně. Ruský pavilon nebyl ještě otevřen.

Na velmi slušné úrovni je také německý pavilon. Ale k tomu, aby si návštěvník udělal ucelený obraz, musel by mít na detailnější prozkoumání pavilonů (je jich celkem 200) alespoň týden. Pavilony některých menších států, zejména států z Karibiku, si popletly své exhibice na Expu s účastí na světových výstavách cestovního ruchu (CR). Několik velkých výstav CR jsem v minulosti viděl a musím říci, že největší hodnotou pavilonů malých a miniaturních států a státečků je alespoň symbolická účast na Expu.

Samozřejmě mě zajímal především pavilon České republiky. Musím ale říci, že tou hlavní hodnotou českého pavilonu byla - podle mého názoru-pečená kachna se zelím a karlovarskými knedlíky a s výtečným plzeňským pivem, které jsem si nejméně po roce dopřál (pivo za normálních okolností nepiju a tučná jídla jsem vyloučil ze svého jídelníčku již před lety).

V přízemí budovy národního pavilonu je zařízení, které dokáže „vysublimovat“ až 900 litrů vody ze vzduchu a to každý den. A český výrobce tohoto zařízení je pochopitelně schopen do pouštních a polopouštních států, trpících suchem dodávat nejen tato relativně velká zařízení, ale také „kapesní“ zařízení vyrábějící ze vzduchu několik desítek litrů vody denně pro osobní spotřebu. U pavilonu je také několik stovek krásných tropických rostlin, které jsou zalévány výhradně vodou, jež je vyráběna v tomto skvělém zařízení.

V prvním patře pavilonu je pak zajímavá expozice českého skla. Opravdu špičkové výrobky českých sklářů. Možná, že by stálo za to, aby českých sklářů, kteří se na Expu zúčastnili, bylo příště více, někteří prostě chyběli.

Celkově si myslím, že organizátoři Národního pavilonu tak trochu promarnili příležitost ukázat vysokou úroveň českého průmyslu, který stále ještě z velké části živí celou naši zem. Jistě by se našlo, při troše snahy, např. několik vynikajících produktů vyspělých českých start-upu, které by zdokladovaly vysokou technickou vyspělost českého průmyslu.

Upřímně, je škoda, že se Češi vzdali také ukázek artefaktů ze své více než tisícileté historie. Bylo přece možné, tak jako v minulosti, ukázat některá umělecká díla českých mistrů ze středověku. Ale třeba i svatováclavskou korunu (repliku) anebo nějaké artefakty z Expa 1958 v Bruselu. Prostě něco, co by nás odlišilo od Běloruska, Norska a desítek dalších středně velkých a malých států. Mohu-li soudit podle včerejší návštěvnosti českého pavilonu – netvrdím, že bude taková také v těch následujících dnech, týdnech a měsících – žádná velká sláva se nekoná (řada jiných pavilonů byla naplněna). Oslavné tirády nad naší exhibicí v Dubaji se mi zdají být poněkud předčasné.

Byla by škoda, abychom do budoucna pokračovali směrem k naprosté bezvýznamnosti v rámci celého věta, tedy ke státům typu Barbadosu, Belize Trinidadu a desítkám dalších. Měli bychom mít alespoň tu ambici, kterou mají naši sportovci na olympiádě. Získat medaile, abychom se umístili na desátém až dvacátém místě na světě. Po čase to třeba i zlepšit tak, jako tomu bylo za časů Čáslavské nebo Zátopka. Tak, aby naší republiku lidé vnímali jako přední stát světového společenství.



Jiří Paroubek