Použil jsem dnes název článku, který po volbách do parlamentu v červnu 1990, v nichž sociální demokracie propadla, použil Jiří Horák.

Pro méně informované připomenu, že Jiří Horák, exilový sociální demokrat, byl předsedou ČSSD v letech 1990 – 1993 (byl také mým osobním přítelem).

Tehdy také sociální demokracie nezdolala 5% hranici, potřebnou pro vstup do parlamentu. Ale volby se konaly zhruba půl roku poté, co tato strana de facto nově vznikla, protože od června 1948 v tehdejším Československu prostě legálně nemohla existovat.  Naprostá většina z nás tehdy  však nepochybovala o tom, že tento neúspěch je pouze přechodným neúspěchem a že strana poroste a bude sílit. A už na podzim roku 1990 získala strana v komunálních volbách zhruba 5% voličů a 1000 mandátů v okresních zastupitelstvech. To byla politická báze, ze které v dalších letech mohla ČSSD vycházet. Členové získávali politické zkušenosti v obecních zastupitelstvech a pro jakékoliv příští volby již strana byla i personálně lépe vybavena.

Dnes je sociální demokracie po dlouhých letech na politickém výslunní stranou, která se neprobojovala přes 5% bariéru do poslanecké sněmovny.

Tento výsledek se nezrodil ze dne na den. Když jsem stranu v roce 2010 po vítězných volbách (přes 22% hlasů) předával svým nástupcům, věřil jsem, že pozici nejsilnější politické strany v zemi na všech úrovních české politiky v dalších letech upevní a třeba i rozhojní. Nikdy by mě nenapadlo, že po komunálních volbách v roce 2010, ze kterých ČSSD vyšla vítězně, už bude následovat jen politický sestup a později i pád.

V letech 2010 – 2017 sociální demokracii ovládal B. Sobotka a jeho klan milců (bisoni, Pokorný atd.). Strana, bohužel, zcela ztratila důvěryhodnost. Ale postupně ztrácela také celou řadu svých osobností. Někoho vytěsnili Sobotkovi lidé, jiný měl problémy tím, že byl zapojen do nějaké korupční či jiné aféry. Prostě strana přišla v průběhu času o celou řadu zajímavých a perspektivních lidí.

 V roce 2017 po volbách, ve kterých získala něco málo přes 7% hlasů a patnáct poslaneckých mandátů, měla dvě možnosti. Buď jít spolu s pravicí do opozice a být od ní těžko rozeznatelná. Anebo využít řady figur, které stále ještě byly v jejích řadách s vládní zkušeností se zkušeností z vysokých ústavních či jiných funkcí. Poslanecký klub si v roce 2017 vytvořil k svému obrazu naprosto autokraticky se chovající Sobotka tak, aby jej nikdo nepřevyšoval. A tak ho nikdo nepřevyšoval.... Klub postrádal vynikající řečníky a byl tudíž pro případnou opoziční práci  předem handicapovaný.

Ministři za ČSSD odvedli v minulém funkčním období (2018-2021) vesměs – až na Petříčka – velmi dobrou práci. Ale ani to nespravilo pochroumanou důvěryhodnost ČSSD.

Prostě, ČSSD bude muset začít od začátku. Zformovat se pro volby do obecních zastupitelstev. Postavit za rok co nejvíce kandidátek. Postavit také co nejvíce kandidátů v 27 senátních volebních obvodech. Má přitom. možnost sáhnout po bývalých hejtmanech, krajských radních, poslancích, tedy po osobnostech, kteří již mají veřejnou známost a vážnost.

Velmi poučné jsou také počty preferenčních hlasů, které dostali jednotliví straničtí lídři a také kandidáti ČSSD, kteří byli za špičkou kandidátky. Ti, kteří byli úspěšní, co do počtu preferenčních hlasů, by se měli objevovat za rok na kandidátkách ČSSD jak v komunálních, tak v senátních volbách.

Prostě jak Američané říkají: Jsou to nové sázky.

Říci komplexně v čem to je, že ČSSD nepřekonala 5% hranici hlasů nutných k tomu, aby se dostala do sněmovny, bych si nechal na příště. Těch důvodů je celá řada a některé přetrvávají celých deset let.

Některé individuální výkony (ale i kolektivní výkony) v dresu ČSSD přesto byly velmi slušné. Výborný výsledek měl kraj Vysočina, což je do značné míry dáno osobností bývalého hejtmana Běhounka.

Nakonec velmi dobrého výsledku dosáhla i J. Maláčová v Praze, jejíž 4% hlasů je potřeba hodnotit, když ne jako úspěch, tak jako přijatelnou prohru. Ještě před půl rokem v průzkumu veřejného mínění měla ČSSD v Praze pouhá 2%. Dobří byli vv preferencích i Birke, Stráská či Zaorálek a další. 

 

Pravice sice zvítězila, ale…

Obě dvě pravostředové koalice ve svém souhrnu ve volbách zvítězily. Koalice SPOLU dokonce volby s výsledkem 27,8% vyhrála. Na třetím místě v pořadí skončila koalice PirSTAN s 15,6% hlasů. Očekával jsem, že pravice je schopná získat zhruba dvě pětiny hlasů. A že tedy pokud má ten populisticko-socialistický tábor zvítězit, musí se do sněmovny kromě hnutí ANO a SPD, probojovat ještě alespoň jedna strana z těch menších (ČSSD, komunisté či Přísaha).

Dá se říci, že pravici ovšem vyšlo všechno. Volební výsledek hnutí ANO po osmi letech vládnutí či spoluvládnutí (27,1%) není vůbec špatný. Hnutí ANO získalo dokonce nejvíce mandátů (72; koalice SPOLU 71). 

Obě dvě pravicové koalice, které teď mocně oslavují své vítězství a vznik budoucí pravostředové vlády, by si měly být vědomy, že se staly vítězi voleb jen proto, že propadl zhruba milion hlasů. A že tedy nemají v národě většinu. Měly by se tedy podle toho také  chovat. Obávám se však, že v genetické výbavě české pravice je zakódována arogance, která povede k povolebnímu triumfalismu. A česká pravice, respektive pravicová vláda, která vznikne, bude do značné míry pracovat podle svých předvolebních slibů. Oni slíbili, že budou konsolidovat veřejné finance. Zatím po takovýchto slibech české pravice vždy následoval rychlý růst státního dluhu. Obávám se, že nejinak tomu bude i tentokrát.

ODS nese spoluodpovědnost za to, že po žádoucím odstranění superhrubé mzdy byla podseknuta daň z příjmu fyzických osob, což veřejné finance připravilo každoročně o nějakých 80 – 90 mld. korun příjmů. Teď jsou v nelehké situaci. Předseda ODS Fiala vyhlásil před volbami, že hravě sníží výdaje ve státním rozpočtu na příští rok o bratru 100 mld. Kč. Jak to chce tento ekonomický Einstein provést, to už neupřesnil. Teď máme šanci se to dozvědět. Pokud pravice bude ve vládě, bude postupovat jako vždy diletantsky a já o tom téměř nepochybuji. Bude to mít za následek omezení celé řady veřejných výdajů. Určitě ne důchodů, ale zcela nepochybně pravicová vláda sáhne ke snížení výdajů v oblasti veřejných služeb. Tedy pro příští rok.

V roce 2020-2021 už státní rozpočet ponese jasnou pečeť svých pravicových zpracovatelů. Utáhnou se dále výdajové šrouby, zejména také proto, že pravice bude bazírovat na nesmyslném navyšování výdajů na armádu. Takže na jedné straně se bude škudlit na lidech, na druhé straně budeme platit velké peníze za zbraně především zahraničním zbrojovkám.

Pravice bude mluvit (více než konat) nějakou dobu o potřebě stavět družstevní a komunální či sociální byty. Ale tím se celá věc prakticky zkonzumuje sama. Pravicová vláda bude fantazírovat o tom, že proto musí změnit, zlepšit, zpružnit nedávno přijatý stavební zákon. Přitom celý problém v oblasti bytové výstavby leží někde jinde. Chce to jen dobrý zákon, který by přinesl instrumenty vhodné k rozvoji bytové výstavby (mimochodem, sociální demokraté takový návrh zákona k řešení komunální bytové výstavby mají připravený, ale stali se mezitím mimoparlamentní stranou). Bez jasného zákona, usměrňujícího bytovou výstavbu obcí či krajů, se prostě levné nájemní byty stavět nebudou.

Ale zato se budou stavět čím dál dražší byty financované z hypoték, draze následně pronajímané nájemníkům.

V oblasti průmyslové výroby, která je v podmínkách Česka pro tvorbu HDP státu vlastně rozhodující, má dnes velký problém automobilový průmysl. Dodavatel z Tchaj-wanu není schopen stoprocentně vykrýt potřeby českých automobilek. A tak může dojít k jejich dlouhodobé odstávce, což se významně projeví na tvorbě HDP státu. A teď by mohl předseda Senátu, Vystrčil, jet znovu na Tchaj-wan, aby přesvědčil jeho představitele, dodávat pravidelně a rychle zmíněné čipy do automobilů.

Pokud půjde nová pravicová vláda cestou rozsáhlých zásahů ve výdajové části státního rozpočtu, vytvoří to v krátké době velké společenské tenze. Měsíční inflace dosáhla již téměř 5%, a pokud např. nebude vycházeno z této reality a budou stagnovat např. mzdy veřejných zaměstnanců (v krátké době i zaměstnanců v soukromém sektoru), bude to znamenat pokles reálných příjmů zejména zaměstnaneckých domácností a domácnostní důchodců. Také nápad ODS snížit počty zaměstnanců státu o 13%, je nesmyslný. Z ministerstev odejdou prvotřídní odborníci a jejich agendy nebudou řádně spravovány. Propuštění úředníci budou hledat, jako vysoce specializovaní pracovníci zaměstnání přes úřadey práce. Přitom jim bude vyplaceno vysoké odchodné a velmi pravděpodobně budou také posléze příjemci náhrad v nezaměstnanosti anebo jiných sociálních dávek.

Oba tyto faktory (stagnace mezd úředníků veřejného sektoru a důchodů) povedou k omezení spotřeby obyvatelstva. To se negativně promítne také v HDP státu.

Pokud bude pravicová vláda snižovat výdaje státu hlava nehlava a přitom navyšovat např. vojenské výdaje, dříve nebo později dojde k silným demonstracím anebo až k sociálním bouřím. Není v české povaze zakódováno revoltovat, ale velmi pravděpodobně se to stane. Koalice čtyř pravicových stran a srandovní strany Pirátů se čtyřmi mandáty bude od svého počátku čelit velkému vnitřnímu pnutí. 

Velkým útokům z řad zaměstnanců bude čelit koalice již od počátku jara, protože všem lidem, kteří tyto strany volili, spadnou šupiny z očí.

Teď jde o to, začít koalici pravicových sil připomínat jejich předvolební sliby.

 

Jiří Paroubek