V minulém týdnu se mě snaživý redaktor z bulváru otázal, zda jsem nepřehodnotil, s ohledem na probíhající konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, svůj pohled na umístění americké vojenské základny na našem území.

Tedy, zda jsem nepřehodnotil své záporné stanovisko k americké vojenské základně u nás z let 2007-2009.

Nechci tomu milému chlapci, který se mě tázal, sahat do svědomí, ale otázku tohoto typu určitě inspiroval někdo z jeho šéfů. Anebo ještě spíše někdo z nadšéfů jeho šéfů. Prostě médiím by se teď hodil jeden polepšený hříšník, který kdysi prosazoval, aby zde nebyla umístěna americká vojenská základna. A teď došel k náhlému prozření. Třeba proto, aby mu v médiích dali větší prostor, aby sám sobě mohl nadělat do čepice a tu si dát ještě na hlavu. Milému novináři jsem odpověděl, že jsem zde kdysi nechtěl sovětské vojáky, dočasně – tedy trvale umístěné na našem území. A že ani později jsem netoužil po tom, aby zde byli umístěni vojáci američtí. Nota bene, aby radarová základna, kterou jinak mají Američané umístěnu v podobném typu zařízení někde uprostřed Tichého oceánu, byla cca 50 km od Prahy.

Protože mj. znám i ruské dějiny a tak trochu i uvažování ruských politiků, vím, že na podobná rozhodnutí druhé strany, u nichž mají představu, že ohrožují ruskou bezpečnost, budou reagovat nepřiměřeně. Tedy na radarovou základnu u Prahy, která měla být jaksi doprovázena vybudováním údajně protiraketové základny s prý jen12 antiraketami v Polsku, by Rusové nejspíš namířili z Kaliningradské oblasti na Prahu a okolí možná desítky raket středního doletu s jadernými hlavicemi.

Proto tehdy česká sociální demokracie pod mým vedením, v úzké spolupráci s německou SPD, rakouskou SPÖ, polskou a maďarskou sociální demokracií a samozřejmě se slovenským Smerem, tento americký projekt odmítla. Nechtěli jsme stupňovat napětí ve Střední Evropě. A ušetřili jsme tak Střední Evropě nejméně 12 let života v napětí a balancování na okraji válečného konfliktu.

Jsem rád, že se to povedlo a nemám nic, co bych na svém postoji v této věci měnil ani dnes. Doufám jen, že moji nástupci ve vedení ČSSD budou tak odvážní a zejména tak moudří, aby tuto politiku také prosazovali.

Jen tak pro zajímavost připomínám, že tehdy tento postoj sociální demokracie, ale také komunistů a mnoha občanských iniciativ podporovalo 70 – 80% české veřejnosti.



Jiří Paroubek