Včera jsem v ČT24, kromě jiného, viděl dychtivou redaktorku, kterak se ptá jakéhosi quasiodborníka, kdy že ty sankce Západu už konečně dopadnou na ruský lid.

Tedy, hlavně na ruské střední vrstvy. A i když otázka nebyla vyřčena, směřovala k jedinému, jak to otřese reputací prezidenta Putina v Rusku. Např. tím, že lidé nebudou moci použít platební karty Mastercard či Visa a z ruského trhu zmizí celá řada výrobků a výrobců. Nechci posuzovat tyto subtilní otázky, protože tolik informací o vnitřní situaci v Rusku nemám...

Jasné však je, že válka na Ukrajině a vyhlášené sankce (a možné protisankce Rusů vůči Západu) způsobí velmi vážné problémy nejen ruské ekonomice, ale také ekonomice západoevropské, evropské a tedy i české.

V dubnu minulého roku, před necelým rokem, se pohybovaly ceny ropy Brent na 65 dolarech za barel. Z těchto cen zhruba vycházel kalkul příjmů ruského státního rozpočtu. To, co bylo nad touto cenou, již jde do ruského fondu budoucnosti. Tedy do jakéhosi rezervního fondu, který si Rusko vytváří na horší časy. Přitom významná část tohoto fondu byla v průběhu doby proměněna v nákupy zlatých rezerv, které jsou uloženy v ruské národní bance.

Dnešní cena ropy Brent již dosáhla 125 dolarů za barel. A protože sleduji to, co píší analytici v nejrůznějších západních médiích, tak jejich predikce zní, že cena ropy se může rychle vyšplhat až na úroveň 180 – 200 dolarů za barel.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by došlo k přerušení dodávek plynu z Ruska do zemí EU. Díky tomu se zatím cena plynu za jednotku množství příliš nehýbe směrem vzhůru, pohybuje se kolem cca 5 MMBtu. Ale před orkem byla cena plynu na 2,7 MMBtu.

Ceny pšenice se před rokem udržovaly na vysoké úrovni 600 dolarů za bušl. Dnes je cena pšenice již téměř na třinácti stech dolarech. Běžná cena pšenice před dvěma až třemi lety se přitom pohybovala v rozmezí 400 – 500 dolarů za bušl. Razantně navyšuje také cena rýže.

Jinak řečeno, pokud jsme v lednu hovořili o inflaci v ČR na úrovni téměř 10%, neodvážím se odhadovat (vlastně ani nechci odhadovat) jaká inflace bude např. na konci června.

Odhaduje se, že Rusové díky sankcím, které na ně jsou uvaleny a které se na ně chystají, i pokud jde o prodej jejich ropy, dojde ke snížení prodeje ruské ropy zhruba na jednu třetinu dosavadního množství.

Pokud ale ceny ropy vyběhnou na trojnásobek cen z loňského dubna, budou na tom Rusové příjmově zhruba stejně…

Odhaduje se, že saúdsko-arabské Aramco ovšem zdvojnásobí v tomto roce díky růstu cen ropy své zisky ze 100 mld. dolarů na astronomických 200 mld. dolarů. A to všechno zaplatí ostatní svět a zejména Evropa a Japonsko.

Jen z výčtu cen a anticipace vývoje cen ve třech či čtyřech významných komoditách, je zřejmé, že česká ekonomika bude tvrdě zasažena jak válečným konfliktem, tak sankcemi, jejichž dopady jak čeští vládní politici, tak zcela jednostranně referující česká média zcela bagatelizují. Inflace prostě může dosáhnout úrovně desítek procent.

Vláda řeší vcelku dobře příliv uprchlíků z Ukrajiny. Zhruba po týdnu je jich u nás asi sto tisíc. Za další týden to může být čtvrt milionu. Evropská unie počítá s tím, že do Evropy může z Ukrajiny přijít až 8 milionů lidí. To bude obrovská zátěž pro všechny systémy i v těch nejbohatších státech EU, mám na mysli systémy zdravotní, sociální a také finanční (tedy veřejné rozpočty).

Odhaduje se, že řešení dopadů covidové krize v Evropské unii si vyžádá zhruba 700 miliard eur. Už to je ohromný zásek do veřejných rozpočtů. Další, možná podobná částka, se zde vynoří v důsledku potřeby řešení krize v oblasti energetických surovin (mám na mysli zejména ropu), ale také potravinářských komodit (pšenice).

Prostě o desítky procent se mohou zvýšit ceny energií (elektřina, teplo), pohonných hmot, ale také se výrazně zdraží např. chléb, pečivo a obecně potravinářské zboží.

Podle zhruba před rokem a půl zveřejněných výsledků průzkumu CVVM asi dvě třetiny českých občanů mají finanční rezervy v řádu 1 – 3 měsíců. Jinak řečeno malé.

Jsme tedy na prahu krize, pro kterou v novodobých dějinách Česka, resp. Československa, těžko najít obdoby. Snad jen srovnání s Velkou krizí počátkem 30. let, kterou si naštěstí nikdo z nás už nepamatuje.

Ještě bych rád připomněl, že během jednoho měsíce by na Ukrajině měla být zaseta pšenice a kukuřice, neboť tato země je sýpkou světa. Zhruba 10% světového exportu pšenice a zhruba 12% exportu kukuřice pochází z Ukrajiny.

Mimochodem, pšenice i kukuřice jsou dalšími zemědělskými komoditami, kterých má Rusko dostatek, v některých letech vyváží 25 – 30 milionů tun pšenice. Těžko si představit, že by na vývoz pšenice z Ruska do hladovějících zemí, byly Západem uvaleny sankce.

Vládě trvá řadu dlouhých dní, než pochopila, že musí konečně zasáhnout v limitování cen pohonných hmot a doufejme, že také elektrické energie a tepla. Může snížit či zcela zrušit DPH u některých komodit. Nejen u energetických komodit, ale také u zemědělských produktů. Pokud to neudělá, miliony občanů v této zemi se během několika málo měsíců ocitnou v situaci finanční nouze a sociální deprivace.

V zájmu země by mělo být, aby vláda co nejrychleji napomohla ukončení válečného konfliktu na Ukrajině. Tou nejlepší cestou k tomu ovšem nejsou dodávky zbraní ukrajinské armádě. Ty jenom budou prodlužovat nesmyslný konflikt.



Jiří Paroubek