To, že vláda udělala ze svobody slova u nás kus použitého toaletního papíru a kašle na Ústavu, zatím běžné občany příliš neznepokojuje.

Stejně je příliš neznepokojuje – alespoň většinu z nich – naprosto jednostranný příval lží a polopravd v souvislosti zejména s ekonomickou situací Evropy, ČR a především s problematikou energetiky. V mainstreamových českých médiích vlastně téměř nezavadíte o objektivní názor.

Exponenti vlády, např. místopředseda ODS a europoslanec Vondra, hovoří ve svých veřejných vyjádřeních často o represích Putinovy administrativy v Rusku vůči lidem s odlišnými názory. Tentýž exponent vlády mluví o Rusku jako o zemi s autoritativním režimem, vlastně s diktaturou jediného muže. Je o to smutnější, že i u nás nejsou připouštěny ve veřejném prostoru jiné názory a jakýkoliv projev odlišující se od mainstreamu může být zcela protizákonně a protiústavně vyložen jako proputinovský. A takový projev může být považován za kriminální delikt. A takové médium, které to umožní, je označeno za proruské, a tedy vedoucí „hybridní válku“ proti Západu a naší zemi a je ukončen jeho provoz. Úplně stejně jako v Rusku....

Sdělení české generální prokuratury (zcela záměrně neuvádím název Nejvyšší státní zastupitelství) se pohybuje v rámci těch „nejlepších tradic“ bývalého režimu. Za projevení jiného názoru na ruskou invazi hrozí trestní postih. A policie a státní zástupci už s tím, alespoň podle mainstreamových médií, začali. Zastrašovat vlastní občany a potlačovat projevy jejich názorů, byť s nimi ani já nemusím osobně souhlasit, je v zásadě nechutné, nedemokratické a protiústavní.

„Nejvyšší soudce“ v této zemi, Rychetský, se před pár dny zabýval možnými excesy ruského vedení a nesmyslné řešil akademickou otázku odebrání stálého členství Rusku v RB OSN. Ale vůbec tohoto dobrého muže neznepokojuje pošlapávání svobody slova bez zákonného prostředku (chybí zákon umožňující vůbec takové represivní zásahy do médií dělat) v naší zemi.

Co je však pro občany v tuto chvíli ještě horší, je naprostá pasivita vlády ve vztahu k hrozícímu dramatickému růstu cen pohonných hmot a ropných derivátů. Tím, jak roste cena ropy na světových trzích (i přes uklidňující prohlášení německé vlády, že bude pokračovat v odběru ropy a plynu z Ruska a neuplatní na ně sankce) se cena ropy Brent udržela i dnes na 125 dolarech za barel. Řada významných světových analytiků očekává růst cen ropy v krátké době až na úrovni 180 – 200 dolarů za barel.

Ministr financí Stanjura, muž bez jakýchkoliv zkušeností v oblasti vysokých financí, má zřejmě radost, jak se mu, díky zvyšujícím se prodejním cenám benzínu a nafty, plní státní kasa. Ale občané na to vesměs mají jiný názor. Ceny pohonných hmot jsou pro ně už teď neúnosné a jsou neúnosné také pro firmy, které se zabývají dopravou. Přitom dopravou nemyslím jen přesuny osob a zboží, ale také přepravu jakýchkoliv materiálů prakticky napříč celým národním hospodářstvím. A aktuálně také v zemědělství. Blíží se jarní setí obilovin.

A pokud vláda nezasáhne zastropováním cen pohonných hmot, desítky a možná stovky českých firem se dostanou do vážných, často existenčních potíží.

Ministr průmyslu, Síkela, svému džobu opravdu vůbec nerozumí. Na výzvu představitele opozice, Babiše, aby vláda zastropovala ceny pohonných hmot, se vyjádřil, že by pak prý lidé začali hromadit zásoby. To je úplný logický nesmysl. Pokud budou lidé vědět, že cena bude zastropována dlouhodoběji, nemusí přeci hromadit žádné zásoby.

Řekněme si to otevřeně. Vláda a její ministr průmyslu se drží bezhlavě principu, že prý trh všechno srovná. Pokud bude takto pokračovat i nadále, volný trh s exponenciálně se zvyšujícími cenami pohonných hmot srovná se zemí české dopravce. Jsem si jist, že vláda na svém zítřejším zasedání „nějaké“ řešení tohoto problému připraví. Ale protože se jedná o vládu ideologicky indoktrinovanou, bude to řešení v nejlepším případě polovičaté.

Zatím ale ani šéf opozice nezmínil závažný problém, který se týká výrobců pečiva. Tento problém se týká zatím spíše malovýrobců pečiva, což Babišovy fabriky nejsou. Dodavatelé mouky a dalších komponent pro výrobu, zvyšují malým pekárnám a výrobcům chleba a pečiva ceny s ohledem na růst světových cen pšenice.

Česko je však ve výrobě obilnin v zásadě soběstačné. Pokud by bylo závislé na dovozu pšenice, muselo by počítat s obrovským nárůstem cen této zemědělské komodity. Její cena se meziročně téměř zdvojnásobila. Ale my jsme v zásadně jiné situaci. Neexistuje žádný důvod, aby někdo u nás zvyšoval ceny mouky vyrobené z obilnin, vypěstovaných v minulé sklizni.

Vláda by měla neprodleně zakázat spekulativní vývoz mouky do zahraničí, což by snížilo tlak na růst výrobních nákladů v malých a menších pekárnách.

Zastropování cen elektrické energie či přechodné zrušení DPH anebo alespoň podstatné snížení jeho sazby by v zásadě udrželo ceny energií pro výrobu chleba a pečiva na přijatelné úrovni. A to by nenutilo výrobce zvyšovat ceny tohoto zboží.

ČOI by také měla sledovat, jak přistupují k cenám pečiva a chleba velké obchodní řetězce, s jakou obchodní marží pracují. Zda je tato marže přiměřená či nikoliv.

Pokud vláda nebude věnovat dostatečnou a zejména trvalou pozornost oblasti pohonných hmot, cen tepla, cen energií, ale také cen chleba a pečiva, může počítat s dvouciferným skóre inflace i v následujících měsících tohoto roku

Možná, že by se ministři a zejména premiér měli méně starat o to, co se děje za našimi hranicemi a více se starat o starosti obyčejných lidí v naší zemi.

Jak jsem si povšiml, tato vláda a zejména administrativa pražského primátora Hřiba, se nedokázala včera postarat ani o ukrajinské uprchlíky, kteří u nás hledají ochranu před válkou ve své zemi.

Včerejší „představení“ v pražském Kongresovém centru bylo ostudné a vlastně do nebe volající.



Jiří Paroubek