Když se podívám na stránky Bloomberg.com, vidím, že cena plynu je momentálně nejvyšší, jaké bylo za posledních třináct let dosaženo.

Pokud se před dvěma lety touto dobou pohybovala na úrovni kolem 2 dolarů za jednotku, nyní je to 7,14 dolarů za jednotku (nyní, 28. 4. ve 14:30). Nepamatuji se, že by v době studené války kdy byl ruský plyn či ruská ropa odpojen od příjemců v západní Evropě.

Také do této doby, tedy v průběhu dvou měsíců rusko-ukrajinské války, v níž Západ zvyšuje své angažmá dodávkami zbraní ad., nebyl v dodávkách ropy a zemního plynu zemím Západu žádný problém.

Rusko 1. března sdělilo ústy prezidenta Putina, že bude nadále dodávat tyto strategické suroviny (plyn a ropu) jen těm nepřátelsky se chovajícím zemím, které mu budou platit za dodávky přes platby do Gazprombanky v rublech.

Evropští vůdci okamžitě začali hovořit o tom, že se Moskva dopouští porušování smluv, které nepředpokládaly platby za plyn a ropu v rublech.

Jak správně včera poznamenal jeden můj kolega z redakce Vaše věc v jednom ze svých článků, „ve válce létají kulky oběma směry“.

Také sankce ze strany Západu a USA jsou samozřejmě v mnoha směrech porušením nejrůznějších smluvních ujednání a je otázka, zda nejsou v rozporu s mezinárodním právem.

S mezinárodním právem je pochopitelně v rozporu také agrese Ruska vůči Ukrajině. Reakce české vlády na celý problém by měla být křišťálově jasná a zároveň racionální a umírněná. Umírněná proto, že se bez ruského plynu a zřejmě ani bez ruské ropy (pokud všichni nepřesedneme na kola) se nebudeme moci ještě dlouhá léta obejít. Kromě toho, při nejrůznějších diskusích o závadnosti ruského plynu jsem se stálé nedozvěděl, kolik že vlastně bude stát ten vzývaný LNG (zkapalněná plyn z USA, z Kataru, z Austrálie a příp. z dalších zemí). Bude to dvaapůlkrát dražší, třikrát dražší nežli je obvyklá cena plynu z Ruska anebo třeba šestkrát dražší, pokud tyto země získají na dodávky zkapalněného plynu do západní a střední Evropy monopol.

Zkrátka, české obyvatelstvo, které teď zažívá šok z avizovaného navýšení cen plynu (a v krátku i elektrické energie a tepla) by mělo znát nepříjemnou pravdu. O kolik zaplatí za plyn víc, nežli jsme platili dosud? Budou to ceny ještě vyšší, než je současná úroveň cen, která téměř nemá v minulosti obdoby? Nebo to bude ještě více?

Jako typický a trochu furiantský, pro postoj vlády charakteristický, vidím vyjádření ministra práce (dříve též držitele ministerstva zemědělství), šéfa lidovců, Jurečky, na twitteru. Tam hovoří o tom, že: „Lepší kravské lejno (používám jemnější výraz pro exkrement než Jurečka), než plyn od Putina…“. Jurečka alternativní cestu vidí v potenciálu biomethanu, v renovaci budov a zřejmě v jejich zateplení, v rozvoji obnovitelných zdrojů, což podle něj může pokrýt polovinu současné spotřeby plynu.

Silně pochybuji o těchto čarodějných počtech ministra Jurečky. Ale i kdyby byl Jurečka čaroděj a skutečně takový potenciál bychom v těch zakopaných hřivnách zlata v naší zemi našli, těžko bychom mohli nahradit případné výpadky dodávek ruského plynu ze dne na den, prakticky okamžitě.

Je to prostě neodpovědné blábolení. Ještě k tomu chybí připojit možnosti využití vodíku (t.č. ve fázi laboratorního výzkumu) a jaderné energetiky. Bohužel jaderná energetika má tu nepříjemnou vlastnost, že od doby rozhodnutí o postavení jaderného bloku do doby jeho zprovoznění, uplyne obvykle nějakých 17 – 20 let. Takže tato cesta také není zrovna perspektivní. Kromě toho, upozorňuji na analýzy řady ekonomů, které ukazují, že Rusko ani ty zdrcující sankce, které byly ze strany Západu proti němu využity, zřejmě ekonomicky na kolena nesrazí. I když se např. podaří snížit spotřebu ruského plynu v EU zhruba o dvě třetiny, ruská obchodní bilance bude výsledkově zhruba na stejné úrovni, jako byla v loňském, příjmově rekordním roce, když ruský export kulminoval.

Myslím ale, že ruský prezident chystá Západu ještě další překvapení. Tedy, že nezůstane jen u plateb v rublech za plyn a ropu.

Mnoho zemí světa, které nejsou soběstačné, pokud jde o pěstování pšenice a dalších zemědělských plodin, bude větší měrou závislých na ruském exportu zejména pšenice. Vůči tzv. nepřátelským státům Rusko jistě uplatní požadavek platby v rublech za dodanou pšenici. Pak, anebo ještě před pšenicí, bude následovat požadavek plateb v rublech za dodávky palladia, niklu, případně dalších vzácných či průmyslových kovů.

To je přímý útok na měnovou dominanci dolaru, který je dosud světovou rezervní měnou. Pokud se arabské státy z Perského zálivu dohodnou s Číňany na platbách za ropu a plyn v čínských jüanech, bude to další prolomení do světového monopolu dolaru coby rezervní měny.

Tak, jak reagoval Jurečka, to je mustr i pro ostatní členy české vlády, kteří budou celou věc bagatelizovat, povedou hrdinné proslovy o válečných zločincích a nakonec buď stáhnou ocásky a platbu v rublech akceptují anebo dojde k přerušení dodávek. Vzhledem k tomu, že k nám chodí plyn plynovodem z Německa, bezprostřední ohrožení Česka zřejmě nehrozí...

V každém případě však v cenách plynu na světových trzích vzniká prostor k tomu, abychom začali reálně uvažovat. Reálně uvažovat o podpoře urychlit úsilí o uzavření udržitelného míru mezi Ruskem a Ukrajinou. To by vedlo ke zmírnění napětí a tenzí také na mezinárodních komoditních trzích a pomohlo by to srazit cenu zemního plynu z dnešní neúnosné výše k normálu.



Jiří Paroubek