V letošním I. čtvrtletí to dopadlo, alespoň statisticky, pokud jde o meziroční růst HDP, opticky velmi dobře.

Růst HDP 4,6% by mohl být důvodem k určité spokojenosti, kdyby nevycházel ze základu, kterým byla česká ekonomika a její výkonnost v I. čtvrtletí 2021. Ty byly ochromeny lockdownem, sevřeny covidem-19, který každý týden způsoboval stovky úmrtí. Z tohoto hlediska je potřeba toto číslo hodnotit velmi střízlivě.

Obávám se, že analytici, kteří hodnotí v mediích perspektivy českého hospodářství v tomto roce, jsou jaksi povinně optimističtí. Optimismu se drží statečně i v situaci, kdy řada bank předpokládá nulový meziroční růst hospodářství a velmi vysokou inflaci.

Když se dívám na rizika české ekonomiky, tak jsou to, pokud jde o ta vnitropolitická, především očekávatelný značný pokles poptávky českého obyvatelstva po zboží zbytnějšího charakteru anebo po předmětech dlouhodobé spotřeby. U nákupu těchto předmětů budou lidé spíše odkládat koupi. A celkově, pokud budou mít vůbec z čeho si vytvářet finanční rezervy, budou vytvářet rezervy na horší časy, které nutně přijdou.

Velkým rizikem je stále válka na Ukrajině. Její prodlužování evropskou a americkou politickou elitou jde proti zájmům obyčejných lidí. Např. embargo na dovoz ruské ropy do zemí EU povede nepochybně k přechodnému nedostatku této suroviny dovážené z jiných destinací světa. To ve svých důsledcích může vést k dalšímu růstu cen pohonných hmot u čerpacích stanic. Dnes již zažíváme meziročně zhruba padesátiprocentní nárůst cen PHM, může to však být ještě třeba o 10 – 20% více a může dojít i k uplatnění přídělového systému benzinu a nafty na přechodnou dobu.

Čeští novináři, kteří se vesměs plně zapojili do propagandistické mašinerie, podporující válku na Ukrajině, až do konečného „vítězství nad Ruskem“, mluví rádi cosi o liberálních hodnotách. O svobodné a demokratické Ukrajině. Ukrajina je zemí, ze které odešlo za posledních třicet let (to nepočítám současný exodus zhruba 8 milionů lidí) více než 10 mil. obyvatel. Kdyby tito lidé cítili v silně oligarchizované zemi, jakou je Ukrajina, perspektivu k lepšímu životu, neprchali by masově z tohoto státu za hledáním lepšího života jinde. Je otázka, kolik se z dnešních 8 milionů uprchlíků z Ukrajiny vrátí po skončení konfliktu do mateřské země.

Na Ukrajině neexistuje svoboda slova. Opoziční, a to i velmi mírně opoziční média (včetně televizí bývalého prezidenta Porošenka) byla postavena mimo hru. Stejně tak politické strany, včetně těch levicových. A vůdce údajné „proruské“ opozice byl odveden jako zločinec v 'klepetech" před zraky televizních kamer. Dobře, země je ve válce, leccos lze pochopit. Politickým vzorem prezidenta Zelenského je prý W. Churchill. Churchill za války s třetí říší v letech 1939 – 1945 přizval do své vlády představitele do té doby opozičních labouristů (socialistů) a liberálů. Zelenský to vyřešil jinak. Nechci posuzovat Zelenského eskapády, kdy poučuje a vyučuje velmi nediplomaticky zejména špičky německé politiky. Počínaje spolkovým prezidentem a konče spolkovým kancléřem.

Zdá se, že Ukrajina není schopna, a toto je další riziko pro nás i svět, s ohledem na to, že nemůže využít svých přístavů u Černého moře, vyvážet obilí (pšenici, kukuřici a jiné zemědělské plodiny).

Rusové dostávají Ukrajinu pod tlak tím, že ničí železniční spojení, ale také sila s obilím. Ukrajina tak prakticky nemůže vyvážet obilí z loňské úrody.

Pokud bude sklizena pšenice, kukuřice ad. plodiny letos, nebude mít Ukrajina možnost tuto úrodu v plném rozsahu uskladnit a vyvézt ze země (tedy, pokud. potrvá válka). To prohloubí finanční problémy Ukrajiny a donutí to zejména USA i EU k vyšší finanční pomoci této zemi nežli dosud.

Mimochodem, česká sklizeň pšenice je údajně již rozprodána, producenti a prodejci využili vysokých světových cen k jejímu vývozu. Během několika málo týdnů, ještě před novou sklizní, budeme muset nakupovat (nejen) chlebovou mouku, neboť bude chybět pro mletí naše vlastní pšenice.

A po sklizni budeme muset nakupovat pšenici v Evropě za světové ceny, což jistě povede k dalšímu růstu cen, zj. chleba, pečiva ad. Z tohoto hlediska vidím odhady Potravinářské komory, které předpokládají meziroční nárůsty cen potravin o 25% jako spíše podceněné.

Ceny plynu nepochybně dále porostou, když už dnes jsou na třináctiletém maximu.

Bohulibý záměr Evropské komise naplnit prázdné zásobníky v EU plynem, vede ke zvyšování poptávky po plynu (zj. ruském) za nejvyšší možné ceny. Je otázka, zda je to moudré. Evropské politické špičky opakují, že nechtějí umožnit Rusku, aby financovalo z výnosu prodeje ropy a zemního plynu svou válku na Ukrajině. Pokud klesá zhruba o 30% export ruského plynu meziročně do Evropy, naopak o 60% vzrostl meziročně ruský export plynu přes plynovody do Číny. Prostě Čína bude dovážet na základě dlouhodobých kontraktů levný ruský plyn. A my v Evropské unii nakupujeme nyní drahý ruský plyn. A to vlastním přičiněním. A budeme nakupovat ještě dražší zkapalněný plyn (LNG) z USA, Kataru, Austrálie či z Alžírska. To udrží nebo dokonce ještě zvýší vysoké ceny plynu pro evropské obyvatelstvo. Ale uhájíme liberální hodnoty…

Je tu ještě další riziko pro český průmysl. Tím je de facto zastavení dodávek čipů a dalších klíčových komponentů, nutných k výrobě automobilů z Číny. Za I. čtvrtletí t.r. vyrobila mladoboleslavská Škoda Auto o 162 tisíc méně aut než v hubeném I. čtvrtletí minulého roku. A objevují se stále nová rizika. Projevuje se také nedostatek pneumatik kvůli sazím vyráběným v Rusku.

Takže přístav v Šanghaji je v tuto chvíli uzavřen a proud čínských výrobků a polotovarů do Evropy, včetně ČR se vlastně zastavil. Bude to nejen těžká rána pro české automobilky, ale také pro český elektrotechnický průmysl.

Současná česká vláda chce možná získat zlatou medaili v poskytování pomoci zejména válečného vybavení Ukrajině. Říkám dlouho, že to nepovažuji za moudré, ale kromě této „zlaté medaile“ nic jiného, konstruktivního v činnosti české vlády nevidím.

Řízení hospodářské politiky zcela selhává. Ve vládě není jediný ekonom, jediný národohospodář. A vláda je spokojena sama se sebou a zatím se vůbec nezabývá scénáři, ke kterým dojde, pokud české hospodářství meziročně poklesne řekněme o 2 či 3%. České banky zatím z loajality k vládě uvažují o nulovém růstu české ekonomiky.

Zato zde máme minimální růst nominálních mezd a ve II. pololetí roku možná 20 až 25 procentní inflaci. Kromě v tomto článku zmíněných a notoricky známých služeb a zboží, které zdražují o desítky procent, chci ještě upozornit na růst cen nájmů. A na nedostupnost nájemních bytů, zj. ve velkých městech, což je dáno poptávkou ze strany bohatých Ukrajinců, kteří tvoří určitou část z těch více než 320 tisíc běženců, kteří u nás v tuto chvíli jsou.

Vláda přitom fantazíruje o výstavbě tisíců nových a levných bytů pro Ukrajince (a doufejme také pro desetitisíce Čechů, kteří o ně mají zájem), neví ale jak na to a nemá ani žádnou legislativní normu, zpracovanou k tomuto účelu. Zatíženy jsou samozřejmě také zdravotní, sociální a školské systémy státu. Prostě, nejsme zemí, která by mohla bez problémů vstřebat statisíce nových příchozích. Fantazie o tom, jak budou Ukrajinci zaměstnáni, jsou opravdu jen fantaziemi. Pokud neznají český jazyk, těžko se na trhu práce uplatní lidé v kvalifikovanějších pozicích. Vláda by měla zorganizovat ve školách, s využitím blížících se dvouměsíčních prázdnin, kurzy českého jazyka pro dospělé Ukrajince i jejich děti tak, aby se zvýšila jejich šance prosadit se na trhu práce.

Ministr financí Stanjura odhadl dopady přílivu Ukrajinců zatím na 50 mld. Kč. Já si umím představit, že to může být klidně dvojnásobek této sumy. A účet bude stále otevřen.

Na podzim může přijít další vlna koronaviru v podobě nějaké agresivnější mutace, nežli byla ta poslední.

Prostě současné vládě nezávidím, ale její problémy jsou zvyšovány ještě tím, že její ministři nemají vesměs žádné praktické zkušenosti s řízením čehokoliv.

Výsledkem dopadů celého konglomerátu problémů na ekonomiku, včetně chabého výkonu české vlády, může být pokles životní úrovně českého obyvatelstva v tomto roce o 15 - 20% oproti předchozímu u roku.



Jiří Paroubek