Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil informaci, která na první pohled nezní špatně. Průměrná mzda v Česku překročila 43 tisíc korun. Oproti stejnému období minulého roku je mzda nominálně o 7,7% vyšší.

Vlivem vysoké inflace ale reálná mzda opět klesla, tentokrát o 3,1%. Je to už sedmý pokles reálné mzdy ve čtvrtletí za sebou. Reálná mzda se tak vrátila na úroveň let 2017 či 2018.

Dalším závažným nepříznivým faktorem je, že dvě třetiny zaměstnanců stejně na průměrnou mzdu nedosáhnou. A když bychom vyloučili početné zaměstnance Prahy s abnormálně vysokou průměrnou mzdou, pak bychom museli nad průměrnou mzdou ve zbytku republiky zaplakat.

Říkat si o tom, které obory jsou na tom nejlépe, pokud jde o mzdový vývoj, je vcelku nevkusné, protože to vyvolává další diskuse směrem k tomu, že ekonomika v krizové situaci není vládou vůbec regulována.
Energetika se jen veze na vysokých cenách energií a z toho plynoucích rekordních finančních výsledcích, které vydřela z občanů a z ostatních, menších a středních firem. Její výkonnost tedy nevzrostla její vlastní zásluhou. Nicméně je to vlastně jeden z mála oborů, který zaznamenal růst reálné mzdy. Podobný vývoj byl i v oboru peněžnictví a pojišťovnictví, kde mzdy nominálně vzrostly o 10%. Ve zpracovatelském průmyslu se snížení reálných mezd (těsně) netýká jen zaměstnanců ve výrobě motorových vozidel a ve výrobě elektrických zařízení.


Pokles reálných mezd za rok a půl je alarmující

Už nejméně půl roku píši ve svých článcích anebo hovořím veřejně, pokud tedy dostanu příležitost v médiích, o tom, že za roky 2022 a 2023 v souhrnu dojde k poklesu reálných příjmů a životní úrovně lidí u nás zhruba o pětinu a možná až o čtvrtinu.

ČSÚ uvádí, že za posledních 6 čtvrtletí poklesly reálné mzdy českého obyvatelstva v souhrnu o 13% (v průměru 8,5% za rok 2022 a 4,5% za I. pololetí 2023). Takže i česká statistika přiznává značně vysoký pokles reálné mzdy neslýchaný v podmínkách Česka. Pokud tedy vynecháme první období transformace počátkem 90. let. Pro srovnání bychom museli jít až do ekonomického dávnověku, tedy do roku 1953, kdy komunistická vláda provedla měnovou reformu. V důsledku té tehdy silně poklesly reálné mzdy českého obyvatelstva. O kolik, to už se nikdy nedozvíme.

Čísla ČSÚ, která uvádějí pokles reálných mezd v souhrnu šesti čtvrtletí let 2022 a 2023, vychází přitom z velmi širokého spotřebního koše. České obyvatelstvo však zajímá ve skutečnosti jen několik desítek položek, kde nárůst cen byl enormní. Mám na mysli zejména energetiku, pohonné hmoty, základní potraviny, bydlení. Všechny tyto položky působily na inflaci s mnohem větším drivem, než např. několik set položek, které jsou zařazeny statisticky do spotřebního koše a zůstávají při nákupech mimo hlavní zájem českých občanů. Prostě řečeno, pokles reálných mezd byl v reálu mnohem vyšší za uvedené období nežli 13%. A myslím, že je zcela na místě můj odhad, že dojde za léta 2022 a 2023 v souhrnu k poklesu reálných mezd českého obyvatelstva o 20 – 25%. Prostě české obyvatelstvo chudne a vinu na tom nese zejména současná vláda.


Co měla dělat vláda jinak?

Měla se před rokem a půl poučit např. v sousedním Polsku, kde polská vláda vlastně eliminovala DPH u vybraných položek zejména potravinářského zboží, takže dopad drahoty na polské občany nebyl takový jako u nás. Proto Češi jezdí nakupovat vybrané druhy zboží do Polska a to i s poměrně větší vzdáleností od hranic, kdy je to stojí více peněz za pohonné hmoty. Tím, že významná část kupní síly českého obyvatelstva je realizována v Polsku či jiných sousedních zemích, přichází český státní rozpočet o rozpočtové příjmy z prodeje zboží, které čeští občané nakupují v zahraničí. To je také jeden z mnoha důvodů ubohého vývoje HDP Česka v letošním roce, který v nejlepším případě nezaznamená pokles oproti předchozímu roku. V EU není jiná taková ekonomika, která by měla takové problémy, jako má momentálně ekonomika česká.

Takže máme drahotu, což je ekonomicky termín, když rostou ceny a klesají reálné mzdy, k čemuž dochází právě u nás. Vedle drahoty je to záliba vlády vymýšlet další šílené a zbytečné výdaje v oblasti obrany, které půjdou v příštích deseti letech ve prospěch ekonomicky mnohem silnějších států – USA, Německa, Švédska ad.

Vláda nemá vůbec žádnou vizi krátkodobou ani dlouhodobou, jak se z nastalé nepříznivé situace dostat. Jedinou možnost, kterou vidí, jsou tupé rozpočtové škrty, které ovšem způsobí ve svých důsledcích zase jen stagnaci národního hospodářství a další inflaci. V příštím roce tak lze očekávat, že inflace nezaznamená tak vysoký nášup, jako tomu bylo v letech 2022 a 2023. Ale i tak to bude stát za to.

Takže životní úroveň lidí byla vržena poměrně dosti daleko dozadu a vláda neví, jak hospodářství oživit. A co s tím.

Zatím, kromě vyzbrojování Ukrajiny vojenským šrotem za cca 45 mld. korun, nezvládla tato vláda vlastně nic podstatného. To jsou tedy ty peníze, které jsou oficiálně na tento účel vykázané. Nedivil bych se, kdyby bylo použito ve skutečnosti mnohem vyšších částek.


Jiří Paroubek