Je otázka, jaké možnosti bude vlastně mít nový ředitel České televize, aby zabránil vysílání podobných pořadů plných nenávisti a politické eskamotáže, jakým byl např. 168 hodin Nory Fridrichové uplynulou neděli.

Část tohoto pořadu byla věnována slovenským volbám. Ty se uskuteční 30. září a já se nemohu zbavit dojmu, že tento aktuální počin ČT je vlastně zasahováním do volební kampaně sousedního, spřáteleného státu. K tomu by se Česká televize ovšem neměla snížovat, nemělo by k tomu vůbec dojít.

Část pořadu věnovaná Slovensku, Róbertu Ficovi a Smeru v nedělním pořadu 168 hodin byla nazvána „Smer Slovenska“. O R. Ficovi a jeho místopředsedovi Ĺ. Blahovi se v pořadu hovořilo jako o lidech se „slovníkem postfašismu“. Nevím, co to postfašismus je. Jestli je to nejvyšší stádium fašismu nebo ještě něco horšího. Neznám takovýto politologický výraz. Tedy alespoň ne v korektní rovině.

Pořad N. Fridrichové ukázal, na čí straně redaktoři ČT stojí. Prezidentka Čaputová, která před pár týdny reálně odhadla své síly při obhajobě prezidentského úřadu a sdělila vděčnému národu, že už nebude znovu kandidovat, získala jako cenu útěchy „Cenu císaře Otty“. Císař Otto byl skutečně pozoruhodnou osobností středověku. Ale přiznám se – a je to možná má chyba – že jsem do včerejška o takové ceně neměl ani tušení. Ale může být. Tedy na jedné straně máme "postfašismus" a na straně druhé ideální političku moderní demokracie, která ztratila podporu většiny Slováků.

Sujet celého pořadu N.Fridrichové podtrhl v neděli jakýsi mladý politolog, o kterém jsem nikdy neslyšel. Z české univerzity, jejíž jméno jsem nestačil postřehnout, jménem Malý. Ten se uchýlil ke skandálnímu, kriminalizujícímu tvrzení, že se Fico a jeho lidé volební kampaní a tedy snahou dostat se do parlamentu a do vlády, vlastně chtějí „zachránit před vězením“. Podobná, často kriminalizující tvrzení měli v sestřizích, prostříhaných do pořadu i další výteční mužové a jedna žena.

Jakýsi redaktor Korda z časopisu Týždeň řekl o Ficovi, že mu „není nic svaté“ a prý dělá „nejodpornější“ politiku. Bývalý neúspěšný prezident Slovenska, Kiska, se vyjádřil o rozohněném poslanci Smeru, který hovořil na oslavách SNP (Slovenské národní povstání) v Bánskej Bystrici, že prý mu chyběla už jen „Leninova čepice“. Podobný nenávistný přístup zvolil také redaktor televize TA3 Illiev. Vyznamenala se také končící česká eurokomisařka V. Jourová, která v souvislosti s Ficem a jeho družinou mluvila o tom, že se snaží „sexualizovat nepřítele“ podle jakéhosi prý ideologa V. Putina. Větší blábol jsem snad ještě neslyšel.

Náměstek ředitele Národního muzea v Praze, prý slovakista, Stehlík, hovořil o tom, že vlastně pánové Fico a Orbán programově i jinak lžou a sami nevěří tomu, co říkají…

Z politického hrobu vytáhla ČT také F. Gála, který to zmotal všechno dohromady. Když je Smer proti dodávkám zbraní na Ukrajinu a tedy proti válce a vede protiválečnou kampaň, tak prý tyto řeči „smrdí násilím“ A on už to prý zažil, protože 95% jeho rodiny zahynulo během holocaustu. To je jistě smutný rodinný příběh, ale vztahovat ho na Fica a Smer je hodně nevkusné.

Mužové typu místopředsedy Smeru, poslance Blahy jistě neprovolávají veřejně slávu Slovenskému národnímu povstání (což dokonce zveřejnila i ČT ve zmíněném pořadu), aby se stali fašisty, protofašisty či postfašisty. Jsou politicky normální. Chtějí zabránit pokračování rozvratu Slovenska, způsobenému pravicovými vládami Hegera, Matoviče a prezidentky Čaputové, krytými napomahači v mediích a v zahraničí. Chtějí vést Slovensko normálním směrem. Nenávist, která sálá z evropského mainstreamu vůči Ficovi je skutečně neslýchaná. Věřím, že Smer tyto volby i přes zásahy zvenčí tohoto typu, které přijdou i z vlivnějších míst, než je ČT, utvrdí většinu Slováků, že je potřeba prosadit změnu. Celý region střední Evropy na to čeká. A konec konců, prospělo by to i české neparlamentní i parlamentní opozici.


Jiří Paroubek