Mezi zprávami o nepříliš podařené africké cestě premiéra Fialy, kterou předcházel jeho rovněž nepodařený „shopping“ v Německu, přicházejí do veřejného prostoru jen statistické údaje, které ničí zbývající optimismus.

Myslím, že je to už 18 měsíců, co soustavně klesá spotřeba obyvatelstva. Jinak řečeno, klesají objemy nákupů v maloobchodní síti.

Mezi tím se mihne zpráva, že máme v republice milion chudých a dva miliony lidí, kteří se této hranici blíží. Kdybychom však vzali za východisko statistický údaj charakterizující „německého chudého“, mohlo by těch chudých být někde mezi 4 až 5 miliony. Je to zkrátka smutné představení.

Vláda je v první řadě válkychtivá. A to naprosto nesmyslně, velmi hloupě se snad domnívá, že se tím zalíbí našemu největšímu spojenci – Spojeným státům. V politice vždy platí, že po písmenech A a B přichází písmena C, D a E. Jinak řečeno, pokud udělám nějaký čin a nějaké politické rozhodnutí, musím vědět, jaké to má důsledky – kladné i záporné. Dobrý politik se soustřeďuje na činy, které mají převážně pozitivní důsledky.

Pokud se týden před zahraniční cestou po Africe premiér zúčastní proizraelské demonstrace, vystupuje jako politický aktivista a ne jako politik či státník, musí počítat s politickými důsledky. Pokud bagatelizuje bláboly své ministryně obrany, která by nejraději po přijetí rezoluce ve Valném shromáždění OSN, vyzývající k příměří mezi Izraelem a Hamásem, dohnala Česko k vystoupení z OSN, musí počítat s důsledky. Je běžnou praxí všech zahraničních diplomatů, kteří působí v naší zemi, podávat rešerše svým vládám. A tak všem vládám muslimských států a pochopitelně v tom i arabských států došla rešerše o výstřednostech premiéra a jeho ministryně obrany. A tak Saúdská Arábie, coby spoluautor rezoluce OSN o příměří zrušila okamžitě cestu ministra průmyslu Síkely do Rijádu.

A jaké jsou konsekvence těchto politických deviací? Vztahy s Ruskem jsou, jak se zdá, nenapravitelně narušeny. Fialova vláda se chce dříve nebo později vzdát úplně ruského plynu i ruské ropy (to druhé se jí zatím moc nedaří). Pokud si ještě znepřátelí Fialova družina Saúdy, což je rovněž potenciální dodavatel mocných proudů ropy a zkapalněného plynu do Evropy, což taktéž platí o Nigérii, budeme se muset časem vybavit na zimu ne dvěma svetry podle Pekarové Adamové, ale třemi svetry. Tedy, abychom měli na sobě v zimě pěknou vrstvu oblečení, která nahradí ubývající podkožní tuk.

Vláda vůbec nechápe, proč bychom měli ukončit neproduktivní konflikt na Ukrajině. Tento konflikt přinesl dramatické zvýšení cen prakticky všech druhů surovin, na jejichž dovozu je naše země závislá. A prosperita Česka více nežli jiných zemí EU byla závislá v posledních 30 letech na levných ruských surovinách. To se změnilo po jedenácti salvách sankcí vůči Rusku. A česká diplomacie se nyní podílí na zpracování již dvanáctého balíku těchto sankcí. Přitom přes prostředníky v Turecku, v Číně či Indii se do Ruska dostane prakticky jakékoliv západní zboží a zejména ruskému spotřebnímu průmyslu zmíněné sankce pomohly k rozvoji a k posílení odbytu na domácím, ruském trhu. Rusku se přitom daří v posledních měsících zvyšovat objemy peněz inkasovaných z prodeje energetických surovin. Fantaskní představy reprezentantů EU o finančních stropech na prodej ruské ropy prostě nefungují. Inflace v Rusku je podstatně nižší než inflace u nás.

Dokonce i ČNB pod novým vedením udělala první velkou chybu, když při očekávatelném poklesu českého hospodářství v tomto roce nesnížila základní úrokovou míru z hospodářství retardujících 7%.
Prostě zdá se, že na všech úrovní české politiky a státní správy sedí buďto diletanti anebo lidé, kterým se nedaří (nebyl bych ale tak přísný na vedení ČNB po J. Rusnokovi).

Podle maloobchodu padá i průmysl a index nákupních manažerů klesá již několik měsíců po sobě. Jinak řečeno, české podniky nemají dostatek zakázek. A to je vždy špatně. Nebude práce pro lidi se všemi důsledky, co to bude mít.

K prosazení tzv. konsolidačního balíčku chybí už jen podpis prezidenta. Nepochybuji o tom, že prezident „balíček“ podepíše a vytvoří tak právní rámec pro změnu cca 60 dalších, navazujících zákonů. Bude to legislativní zemětřesení, které brzy zažijeme.

Na druhé straně přicházejí zprávy o nespokojenosti jednotlivých zaměstnaneckých skupin s poklesem reálných mezd. Obecně se připouští, že letos bude průměrná inflace kolem 11%. V minulém roce to bylo prý 15,1%. Já bych si dovolil s oběma těmi čísly nesouhlasit. Myslím, že inflace u skutečně pro život podstatných produktů, počínaje potravinami, byla v posledních dvou letech podstatně vyšší.

A tak trvá můj odhad, že za poslední dva roky poklesne reálná mzda Čechů v souhrnu o čtvrtinu, v nejlepším případě „jen“ o pětinu. A pokud Česká bankovní asociace vydala dnes povinně optimistické vyjádření o tom, že inflace v příštím roce bude už jen na úrovni 2,6%, je potřeba se jen pousmát. Díky konsolidačnímu balíčku bude inflační tlak dále pokračovat. Pokud porostou ceny energií, jako, že vláda nedělá nic proti tomu, aby nerostly, vyvolá to další růsty cen v celé řadě dalších oborů. Pochopitelně v obchodech, kdy ke chlazení zboží v samoobsluhách je potřeba elektrická energie, jejíž ceny zřejmě výrazně porostou a to se promítne prakticky všude. V průmyslu, v zemědělství, prostě všude. A protože naše ekonomika má v zásadě oligopolní charakter, tedy o cenách a tržních podmínkách rozhodují oligopoly (v energetice, v obchodě, v bankovnictví atd.), můžeme oprávněně očekávat další inflační ránu jako z praku.

Jistou nadějí bude, pokud odbory a další profesní organizace, počínaje lékaři, učiteli, kovodělníky, začnou stávkovat. Zejména pokud se připojí zaměstnanci v dopravě, tak se české hospodářství zastaví. Buď na hodiny anebo dokonce na den či dny. A vláda bude muset změnit pod tlakem lidí svou politiku. Že toho není schopna? Také si myslím. Ale pod tlakem lidí a klesajících preferencí jednotlivých vládních stran, bude nucena svou politiku modifikovat.


Jiří Paroubek