Volby do Evropského parlamentu se Čechů opravdu týkají. Hraje se v nich o evropský sociální stát, tedy i o ten český. Jindy moudrý komentátor jednoho provládního listu před pár dny napsal, že prý není žádný rozdíl mezi mnou a Mirkem Topolánkem a že je tedy vlastně jedno, zda bude do Evropského parlamentu zvolen Losna nebo Mažňák. Jinak řečeno: voliči sociální demokracie, zůstaňte doma, nechoďte k volbám. Je to trochu překvapivé u komentátora levicového deníku, ale co naplat. Nicméně každý si jistě udělá vlastní názor, zda volič nemá na vybranou.

ODS je v poněkud prekérní situaci. Nemůže se hájit praktickými výsledky práce své vlády. Prostě proto, že její vláda žádných výsledků nedosáhla. Vláda ODS, slušně řečeno, se nepovedla. Ani programem už ODS nemůže příliš oslnit. Neoliberalismus, vyznačující se minimálními zásahy státu do ekonomiky, vyšel v souvislosti se světovou hospodářskou krizí z módy. Stal se anachronismem. Lidé jako George Bush a Mirek Topolánek, jejich způsob myšlení, to jsou praví viníci hospodářské krize. Neoliberální doktrína je tak zcela zdiskreditována. Z Modré šance a ze Smlouvy ODS s voliči zbyla jen pachuť v ústech i v hlavách lidí. Nic z toho, co ODS slíbila, nesplnila, a často dělala pravý opak toho, co slíbila.

Ostatně byla to právě ODS, která použila v průběhu svého vládnutí některé nástroje patřící do arzenálu autoritativních režimů a totalitních stran. Vyjmenuji jen několik z nich: útoky na svobodu médií, zasahování do nezávislosti justice, zejména do soustavy státního zastupitelství a také korupce v politice. Velký římský historik Tacitus povahu tohoto „způsobu politiky“ vyjádřil opravdu nesmrtelně: „Nikdo nikdy nevykonával hanebně získanou moc dobrým způsobem.“

Pokud jde o programové cíle, ČSSD má svůj propracovaný program k volbám do Evropského parlamentu. Je to jednak „vlastní“ program ČSSD a dále také programový manifest Evropské sociálně demokratické strany (sdružující sociálně demokratické, socialistické a labouristické strany všech zemí EU), na jehož zpracování se ČSSD podílela. A tak jedinou šancí, kterou ODS má, je strašení komunisty a Paroubkem. Z médií zároveň vykukuje usměvavá tvář bodrého Mirka Topolánka, za čímž se skrývá vzkaz veřejnosti: Dejte mi druhou šanci. Po okopaných autech, zdvižených prostředníčcích a vulgaritě bývalého premiéra je v komentářích rázem veta.

Zázračně proměněný Topolánek a trvalé strašení komunisty jsou tradičním arzenálem médií sympatizujících s pravicí, což lze u nás říci téměř o všech. Přitom v listopadu to bude již dvacet let, kdy došlo v naší zemi ke změně režimu. Jak dlouho ještě chce pravice věšet české veřejnosti na nos bulíky, že je i dnes možný návrat před listopad 1989? Jinak řečeno, že je demokratický režim tak slabý, aby se něco takového mohlo podařit? Podle nedávného průzkumu veřejného mínění si dvě třetiny dotázaných o ČSSD myslí, že bez ní je moderní demokracie v naší zemi těžko představitelná. Dosáhla v této otázce největšího podílu ze všech českých politických stran.

Co všechno bude ve hře

Poselství voleb do Evropského parlamentu je jednoznačné. Také v EU se bude bojovat o charakter evropského sociálního státu, o sociální spravedlnost pro Evropany, a tedy i pro nás. Každý náš občan by si měl uvědomit, že sedmdesát procent českých zákonů je dnes odvozeno od evropské legislativy a že po schválení Lisabonské smlouvy bude tento podíl činit až devadesát procent.

V následujících zhruba dvou měsících bude ČSSD seznamovat českou veřejnost – na internetu a prostřednictvím prezentací novinářům – s jednotlivými oranžovými knihami, tedy s jednotlivými resortními programy strany. Předpokládám, že počátkem července se pak uskuteční programová konference ČSSD, na níž seznámíme českou veřejnost s programem pro volby do Poslanecké sněmovny.

Sociální demokracie bude zdůrazňovat svou zásadní odlišnost od programových východisek ODS i jiných stran. Sociální demokracii jde o solidární zdravotnictví, jehož páteří jsou veřejná, nezisková zdravotnická zařízení, nikoliv dosahovaný zisk. Usilujeme o takovou důchodovou reformu, v níž nedojde k privatizaci, a to ani částí důchodového pojištění. Jsme také proti opt-outu, který chce ODS, protože máme za to, že stát musí zaručit budoucí důchody občanům, nikoliv tučné zisky soukromým penzijním fondům. Nepřipustíme vzdělávací systém, v němž by bylo zavedeno školné na vysokých školách, jak to chce ODS. Vzdělání musí být dostupné všem, bez rozdílu sociálního zázemí. A mohl bych pokračovat ve výčtu dalších výrazných programových odlišností mezi sociální demokracií a občanskými demokraty (americký radar; nespravedlivá daň z příjmu fyzických osob; protikorupční opatření, kde ODS neudělala za tři roky vůbec nic; církevní restituce a další).

Vše – celá sada rozdílů mezi ČSSD a ODS – se dá shrnout do jednoduchého sloganu: „Chcete návrat vlády Mirka Topolánka?“ A na tuto otázku si musí odpovědět každý občan sám. Volby do Evropského parlamentu zatím nebyly mezi českými voliči příliš v oblibě. Nastal čas to změnit.

(článek byl otisknut v týdeníku Literární noviny dne 11. května 2009)