Podařený kongres Topolánkovy strany
Sociální demokracie má seriozně připravený program pro volby, včetně opatření pro boj proti krizi. Bude na svých programových dokumentech ještě velmi intenzivně v příštích týdnech pracovat a debatovat o nich s veřejností. Na rozdíl od svého hlavního soupeře vstoupí ČSSD do supervolebního roku, ve kterém budou na jaře volby do sněmovny a na podzim do obecních zastupitelstev i do senátu, plně koncentrovaná a v klidu.
Ve volební kampani na jaře přijdeme nepochybně s novými, překvapivými prvky, které umožní rozšířit dosah našeho působení na nejširší vrstvy občanů. Ale urážky soupeře, jak to vidíme v podání ODS a TOP 09 vůči nám, to určitě nebudou. Na našeho hlavního volebního soupeře: ODS, jak ukázal její poslední kongres o minulém víkendu, se hodí parafráze slov klasika: nic nezapomněli a nic se nenaučili.
Argumenty ODS i jejich pokusy o humor jsou stále na stejné brdo. Kdyby v této zemi nevládnul před více než dvaceti lety komunistický režim – který ke spokojenosti naprosté většiny z nás skončil – neměla by ODS již argumenty, jak útočit na sociální demokracii. Je přitom zbytečné dodávat, že za bývalého režimu mohla sociální demokracie působit jen v exilu. Zjednodušování, že levice, a to i levice demokratická, jsou zločinci, povede k tomu, že časem zbudou v ODS jen fanatici.
Zvláštní zastavení si zaslouží humor v podání ODS. Hlavním iniciátorem humoru ODS je takřečené Íčko (tak je mafiány nazýván Ivan Langer), což mluví samo za sebe.
Nejvíce se ovšem zdá být průběhem kongresu poškozena naše basetí fenka Tony. To, že jsem v jakési sjezdové alegorii, jistě plné vtipu, vystupoval já s manželkou, to ponechávám stranou. Ale hovořit o naší Tony jako o „zbytcích psa“, to je opravdu příliš i na naši modrou gaskoňskou basetku. Cítí se opravdu silně poškozena...
A další sjezdová legranda: křtění knihy o Bratrstvu kočičí pracky. Maně se mi vkrádá otázka, kdo že vlastně v tom bratrstvu je? Je to kamarád mafiánů Íčko, velrybář – Gandalovič a jeho černé duše, společenství předsedy ODS z Toskánska, kmotři ODS z krajů, jak je roztomile nazval M. Topolánek?
Kdybychom chtěli pěstovat stejný druh humoru, tak bychom se zabývali například fotografiemi předsedy ODS zachycujícími důkazy jeho mužnosti těsně po obědě v Berlusconiho vile v Itálii.
Česká pravice měla opravdu kreativní víkend. Myšlenková potence nic moc, ale o to více invektiv na politické soupeře. I K. Schwarzenberg přestal předstírat jakoukoliv slušnost. Sociální demokracie se podle něj prý podobá prodejné slečně. Že zrovna „knížepán“ mluví o takových věcech. Nejprve byl ve straně jménem ODA, pak se stal oporou Zelených a nakonec sestavuje stranu politických recyklátů, která se tváří – včetně mimořádně (všeho)schopného M. Kalouska – jako ctnost sama. Všechny tyhle přestupy stihl K. Schwarzenberg uskutečnit za několik málo let. Opravdu zásadový muž. Ať chci nebo nechci, nutně mně přichází na mysl v souvislosti s novou Schwarzenbergovou stranou přirovnání se starými povětrnými děvčaty v novém veřejném domě.
Ve volební kampani na jaře přijdeme nepochybně s novými, překvapivými prvky, které umožní rozšířit dosah našeho působení na nejširší vrstvy občanů. Ale urážky soupeře, jak to vidíme v podání ODS a TOP 09 vůči nám, to určitě nebudou. Na našeho hlavního volebního soupeře: ODS, jak ukázal její poslední kongres o minulém víkendu, se hodí parafráze slov klasika: nic nezapomněli a nic se nenaučili.
Argumenty ODS i jejich pokusy o humor jsou stále na stejné brdo. Kdyby v této zemi nevládnul před více než dvaceti lety komunistický režim – který ke spokojenosti naprosté většiny z nás skončil – neměla by ODS již argumenty, jak útočit na sociální demokracii. Je přitom zbytečné dodávat, že za bývalého režimu mohla sociální demokracie působit jen v exilu. Zjednodušování, že levice, a to i levice demokratická, jsou zločinci, povede k tomu, že časem zbudou v ODS jen fanatici.
Zvláštní zastavení si zaslouží humor v podání ODS. Hlavním iniciátorem humoru ODS je takřečené Íčko (tak je mafiány nazýván Ivan Langer), což mluví samo za sebe.
Nejvíce se ovšem zdá být průběhem kongresu poškozena naše basetí fenka Tony. To, že jsem v jakési sjezdové alegorii, jistě plné vtipu, vystupoval já s manželkou, to ponechávám stranou. Ale hovořit o naší Tony jako o „zbytcích psa“, to je opravdu příliš i na naši modrou gaskoňskou basetku. Cítí se opravdu silně poškozena...
A další sjezdová legranda: křtění knihy o Bratrstvu kočičí pracky. Maně se mi vkrádá otázka, kdo že vlastně v tom bratrstvu je? Je to kamarád mafiánů Íčko, velrybář – Gandalovič a jeho černé duše, společenství předsedy ODS z Toskánska, kmotři ODS z krajů, jak je roztomile nazval M. Topolánek?
Kdybychom chtěli pěstovat stejný druh humoru, tak bychom se zabývali například fotografiemi předsedy ODS zachycujícími důkazy jeho mužnosti těsně po obědě v Berlusconiho vile v Itálii.
Česká pravice měla opravdu kreativní víkend. Myšlenková potence nic moc, ale o to více invektiv na politické soupeře. I K. Schwarzenberg přestal předstírat jakoukoliv slušnost. Sociální demokracie se podle něj prý podobá prodejné slečně. Že zrovna „knížepán“ mluví o takových věcech. Nejprve byl ve straně jménem ODA, pak se stal oporou Zelených a nakonec sestavuje stranu politických recyklátů, která se tváří – včetně mimořádně (všeho)schopného M. Kalouska – jako ctnost sama. Všechny tyhle přestupy stihl K. Schwarzenberg uskutečnit za několik málo let. Opravdu zásadový muž. Ať chci nebo nechci, nutně mně přichází na mysl v souvislosti s novou Schwarzenbergovou stranou přirovnání se starými povětrnými děvčaty v novém veřejném domě.