V poslední době se pp. Hanák a Mitrofanov, jinak nesporně dobří novinářští řemeslníci, zabývají intenzivně mou osobou a mým dle nich nepřijatelným politickým stylem. Neberu jim to, ani nekňučím jako oni, pokud se do nich tu a tam strefím já. Jejich útoky, to jsou podle nich vlastně jen dobře míněné přátelské štulce. Mé reakce jsou opět podle nich arogantními a hrubými urážkami.

Oba pánové teď velebí M. Zemana. V pořádku. Podívejme se, co oba o něm v nedávné minulosti napsali. Když byl předsedou ČSSD a premiérem, nenechávali na něm nit suchou. Uvedu z jejich bohaté tvorby o M. Zemanovi pár ukázek: …“Volby v roce 1998 ČSSD vyhrála vysáním nejrůznějšího radikálního smetí (pane Hanáku, voliči – občané jsou pro Vás opravdu smetím? – pozn. autora) napravo nalevo, aniž by si dělala hlavu s voličským jádrem v budoucnu. Ještě před dvěma roky se ČSSD představovala jako strana přívětivě usměvavá, která neuhne pohledem. Dnes je to partaj mocenských manipulátorů, obsazovačů finančních pašalíků ve správních radách, rozhádaná jako sbor pavlačových drben, strana nejnižšího pragmatismu“… a dále: …“Za to všechno je odpovědný M. Zeman…M. Zeman, nikdo jiný než M. Zeman by měl nyní odstoupit. Neboť odpovědnost je především čin. Prokázal by tím sociální demokracii velkou službu.“ (J. Hanák, 16. 11. 2000, Slova a čin). Opravdu „roztomilé“ hodnocení po dvou úspěšných letech Zemanovy vlády. Co by následovalo po odstoupení Zemanovy vlády? Silnější a lepší sociální demokracie? V pachu politické porážky asi sotva. Rozvrat politické pozice sociální demokracie po pádu Zemana, to s jistotou. Opravdu dobrý přítel sociální demokracie.

A druhý výtečný levicový novinář Mitrofanov: …“U předsedy sociální demokracie se předpokládá větší citlivost k zaměstnancům než k manažerům. Zemanova pozice je opačná – i tady je blíž ODS. Čím dál víc tak působí jako Klausův spolehlivý spojenec v řadách sociální demokracie. Logiku by to nakonec mělo – jen ODS je totiž schopna zaručit Zemanovi splnění jeho posledního politického cíle, co nejdelší setrvání ve Strakově akademii. Toto všechno, i s hustou omáčkou Zemanova předchozího pohrdání lidmi majícími jiný názor…“ (A. Mitrofanov, 5. 1. 2001, Špidlova cesta od dvojky k jedničce).

A jak psali oba pánové o dalším sociálně demokratickém premiérovi Špidlovi? Opět p. Mitrofanov půl roku po ustavení vlády v čele s V. Špidlou: „Fraška, kterou dlouhodobě předvádí sociální demokracie, v níž si lidé navzájem lžou, nejsou schopni se na ničem dohodnout – ale především přestali být důvěryhodným partnerem pro vyjednávání, protože v ČSSD pravá ruka nikdy nemůže zaručit, co v příštím okamžiku udělá ruka levá – vytváří krizový stav. Tato strana je k smíchu a to je horší osud, než utrpět těžkou porážku. Občan může kroutit hlavou, kam až ČSSD ve Špidlových rukou dospěla, ale političtí partneři musí tvrdě zvažovat, zda s takovým spolkem má smysl spojovat svůj další osud.“ (A. Mitrofanov, 1. 3. 2003, ČSSD potřebuje léčbu). Interval hyperkritičnosti ze strany Práva se tedy zkracuje ze dvou let u Zemana na několik měsíců u V. Špidly.

A teď co bylo napsáno o třetím předsedovi ČSSD (a premiéru) v řadě, S. Grossovi: „Příznivci M. Zemana už nemusí litovat jeho nepřítomnosti ve vedení ČSSD. S. Gross prokázal, že dokáže prohrát senátní a krajské volby stejně drtivým způsobem jako M. Zeman před čtyřmi roky. To rozmetání, které sociální demokracie o víkendu potkalo, je na první pohled nepochopitelné.“ (J. Hanák, 8. 11. 2004, Rozmetání).

Tady se interval času, kdy by třeba „levicové“ noviny daly nějaký oddechový čas ke konsolidaci pozice ČSSD po děsivě prohraných volbách do Evropského parlamentu, ještě zkrátil. Tři měsíce poté, co představil svou novou vládu, už dostává sociálně demokratický předseda vlády těžké údery od „levicového“ listu.

A co druhý objektivní novinář, p. Mitrofanov v hezky napsaném článku o ČSSD z 16. 12. 2004 pod inspirativním názvem „Postavy na palubě Titaniku“ anebo v jiném článku z 25. 2. 2005 pod příznačným názvem „Gross se v čele strany vyčerpal.“ Uvedu krátký výňatek z tohoto článku: „Není zřejmé, že si Gross a ostatní kouzelníci se sedmičkami uvědomují, že česká sociální demokracie je na prahu historického krachu. Jakákoliv vláda, pracně slepovaná a dýchavičně přežívající do mimořádných voleb, by prestiž ČSSD tlačila stále níž.“

Skvělá rada, rozpustit ve vrcholící politické krizi vládu, vydláždit cestu k volbám a tedy k svému politickému Waterloo. Pan redaktor to přece se sociální demokracií myslí jen a jen dobře... Naštěstí jsme pana redaktora neposlechli a 15 měsíců nato získala sociální demokracie ve volbách do sněmovny třetinu hlasů voličů.

Vlastně, když jsem si četl v desítkách článků pp. Hanáka a Mitrofanova, inspirovaných mými předchůdci v předsednické funkci v ČSSD, mohu si ještě gratulovat. Mě jen vyzývají k odchodu z vedení ČSSD.

Určitě by to ČSSD „posílilo“ pět měsíců před volbami, a když ČSSD vede (podle obou pánů málo) ve všech průzkumech veřejného mínění.

Každý soudný člověk si jen na těch několika ukázkách z tvorby obou pánů udělá obrázek, že sociální demokracii prospět nechtějí. Ale možná, že trvalá destrukce pozice lídrů ČSSD má pro voliče této strany svůj půvab. Nevím.

Co dodat? Oba pánové pracují stále ve stejných vzorcích chování. Na webových stránkách ČSSD máte možnost najít články, které oba pánové napsali o všech šéfech ČSSD. Nic kladného, pochopitelně a jak jinak.

Začne to útoky spíše politického a osobního charakteru na lídra, se snahou rozbít postupně jeho autoritu a prestiž uvnitř strany i mezi levicovými voliči (i takoví mezi dnešními čtenáři Práva ještě jsou). Současně najít alternativní, progresivní budoucí lídry sociální demokracie a rozehrát hru na rozvášněnou vnitrostranickou opozici nespokojenou s nehodným dosavadním lídrem. Glorifikovat budoucího lídra, pokud se zapojí do kritiky zahnívajících poměrů ve straně. Následně znejistět voliče sociální demokracie její drolící se jednotou. To dále oslabí stávajícího lídra v kolenou: klesnou volební preference strany i jeho osobní popularita a začíná počátek konce silné pozice ČSSD. Dojemná starost obou pánů o ČSSD se pak ještě stupňuje. Až „starý“ lídr odejde, začínají oba pánové hrát úplně stejnou hru s tím novým lídrem. Až do jeho úplného politického konce. Tak tomu bylo po Zemanově odchodu se Špidlou i Grossem.

Teď zkouší pět měsíců před volbami do sněmovny něco podobného na mě. Přece musí vědět, že pár měsíců před volbami žádná soudná politická strana měnit svého šéfa nebude. I ODS si se skřípěním zubů ponechala svého Topolánka. Je to tedy naprosto promyšlený a plánovitý postup Práva co nejvíce oslabit pozici ČSSD ve volbách do sněmovny a otevřít tak cestu k další vládě pravice. Dnešním dnem se ani k jednomu z obou pánů již nebudu vyslovovat, ať si píší, co chtějí. Je mi jich líto.