Jiří Pehe

25. 03.

Americký konvoj je užitečný katalyzátor

Jiří Pehe Přečteno 11142 krát

Průjezd amerického vojenského konvoje Českou republikou vyvolává hysterické reakce, zejména na straně jeho odpůrců. Na druhé straně pomyslné barikády stojí komentátoři a politici, a soudě podle prozatímních průzkumů i větší část veřejnosti. Tato část společnosti průjezd konvoje vítá jako gesto spojenecké podpory ve světle ruské agrese na Ukrajině, popřípadě jako zcela rutinní akci v rámci vojenské aliance, které jsme spolu s USA členy.

Mnozí z těch, kdo průjezd konvoje podporují, se na odpůrce průjezdu amerických jednotek zlobí. Padají silná slova. Chystají se protiakce vůči protestům odpůrců. Na sociálních sítích zuří válka slov. To vše v ostrém kontrastu vůči přátelské atmosféře obklopující americký konvoj v zemích, kterými na své cestě z Estonska na základnu v Německu zatím projel.

Dění okolo amerického konvoje v naší zemí lze vnímat ve srovnání s baltskými státy a Polskem téměř jako skandál i jako další důkaz neschopnosti Čechů ujasnit si, kam geopoliticky patří. Můžeme se jistě vysmívat i čecháčkovství.

Průjezd konvoje ale také můžeme vnímat jako užitečný lakmusový papírek, který demokratické většině ukáže, kde u nás kdo skutečně stojí ve vztahu k základním hodnotám. Bezpečnostní a informační službě, tedy kontrašpionáži, také nejspíš poskytne náměty ke zkoumání toho, zda někteří lidé a skupiny nevyjadřují názory, které vyjadřují, protože jsou placeni Ruskem, popřípadě jsou jeho agenty.

Zatímco totiž v případě ruské invaze na Ukrajině byla protizápadní, proruská lobby u nás schopná maskovat svoje postoje vzletnými úvahami o historii, ruském ponížení necitlivým Západem, popřípadě ekonomickými úvahami o nesmyslnosti sankcí, průjezd amerického konvoje je záležitost natolik hodnotově jasná, že zuřivé útoky na něj ze strany některých politiků, komentátorů a části veřejnosti na sociálních sítích de facto odhalují mnohé tyto lidi jako nepřátele demokracie a Západu, jakož i jako potenciální spojence Ruska v případě většího vojenského konfliktu.

Jinými slovy: lidem ospravedlňujícím Rusko po všem, co už v posledním roce předvedlo, bychom ještě stále mohli rozumět podobně, jako šlo do jisté míry chápat ty, kdo před nacistickou invazí omlouvali Německo. Pro mnohé lidi prostě bylo tehdy těžké uvěřit, že tak kulturní a civilizovaná země by mohla propadnout barbarství a vážně se chystat k tomu, co pak předvedla.

Útoky na průjezd spojenecké kolony jsou ale kvalitativně něco jiného. Tady už nejde o nějaký „užitečný idiotismus“, naivitu, nebo nedostatek prozíravosti, ale v podstatě o cílené útoky na samotnou podstatu našeho demokratického uspořádání, politického směřování a geopolitického ukotvení po roce 1989, ať už se schovávají za starost o naši suverenitu nebo třeba stav silnic.

Ukazuje se tak, že různé skupiny, které si říkají Skuteční přátelé Ruska nebo Přátelé Ruska, nebo lidé okolo Protiproudu Petra Hájka, bývalého vicekancléře Václava Klause, zdaleka nejsou jen „přáteli Ruska“, ale především zuřivými nepřáteli Západu, USA a potažmo i liberální demokracie.

Na druhé straně se ukazuje, že kupříkladu prezident Miloš Zeman, který je znám svými smířlivými postoji k současnému Rusku, není zároveň hlasatelem antiamerikanismu a odporu k NATO. Průjezd americké kolony střízlivě a rozumně podpořil. Kde stojí bývalý prezident Václav Klaus, si můžeme naopak zatím jen domýšlet.

Současné události prostě rýsují jiné dělení společnosti i politiky, než tomu bylo v dobách, kdy se různé tábory přely o tržní reformy, vládní politiku, korupci či míru sociálního státu. Tyto diskuze nedělily společnost na demokraty a ty ostatní, ale spíše na pravici a na levici. Konflikt s Ruskem, a zejména nyní postoje vůči spojeneckým Američanům, nabízejí ale stále zřetelněji dělení společnosti na přátele a nepřátele našeho současného zřízení.

Až americký konvoj naší zemí projede, budeme tak mít v mnoha věcech více jasno. Nikoliv už jen v tom, kdo z různých, často možná naivních důvodů podporuje Rusko i v době, kdy se stalo hrozbou nejen pro Ukrajinu, ale i pro nás, ale zejména v tom, kdo jsou vnitřní nepřátelé našeho státu v podobě, v níž se po pádu komunismu ustavil. A to je docela užitečné poznání.

ČRo Plus, 25.3.2015

18. 03.

Americký konvoj v propagandistické válce

Jiří Pehe Přečteno 11339 krát

Plánovaný průjezd amerického vojenského konvoje přes Českou republiku by se dal odbýt suše tak, že naše země je na základě vlastního svobodného rozhodnutí členem Severoatlantické aliance. Je tudíž naprosto pochopitelné, že umožní, aby se přes její území přesunul spojenecký konvoj vracející se z vojenského cvičení na Baltu.

O celé věci by nebylo třeba snad ani vést politickou debatu. Když už by se k ní někdo měl vyjadřovat, pak snad odborníci. Přesto se z přejezdu amerického konvoje pomalu ale jistě u nás stává horké politické téma.

Je pravda, že jeden z impulsů k tomu dali sami Američané, když vysvětlili, že cesta konvoje na základnu v Německu po českých silnicích, spíše než obvyklý přesun techniky po železnici, má být „viditelnou demonstrací“ amerických závazků vůči spojencům v NATO ve světle agresivního chování Ruska na Ukrajině.

Mohli bychom ale také argumentovat, že Američany k tomuto viditelnému gestu přinutila právě situace na Ukrajině, v jejímž světle zaznívají v členských zemích na východních hranicích NATO obavy, zda by se za ně NATO--spoléhající především na vojenskou sílu Spojených států--v případě dalšího rozšíření ruské agrese postavilo.

Četné reakce českých politiků na přejezd konvoje spojenecké armády přes naše území by mohly být považovány jen za jejich tradiční snahu se zviditelňovat i s pomocí témat, k nimž nedokáží nic smysluplného říct.

Abychom byli spravedliví, mnozí z nich nakonec jen suše konstatovali, že se jedná o naši spojeneckou povinnost. Ministr obrany Martin Stropnický správně zdůraznil, že v případě ohrožení se naše země bez spolupráce se spojenci neobejde. Proč se tedy v části politického spektra a společnosti vzedmul k průjezdu konvoje takový odpor?

Možných odpovědí je několik. Obzvláště v extrémně levé části politického spektra, jakož i v části sociální demokracie, nadále panují sympatie k Rusku a odpor ke Spojeným státům, občas i k celému Západu. Těmto politikům příliš nevadí ruské počínání na Ukrajině, ba naopak, ale jsou schopní snést řadu argumentů o údajně imperialistických choutkách Spojených států.

Americký konvoj na našem území je pro ně vítanou příležitostí tyto postoje otevřeně ventilovat, přičemž je často balí do ustaraných frází o tom, jak jeden přejezd amerického konvoje přes naše území může torpédovat mírové snahy na Ukrajině, nebo traumatizovat české občany, kteří mají s cizími vojáky na našem území špatné zkušenosti.

Zaznívají dokonce i licoměrné obavy o stav českých silnic a starosti českých řidičů. Nenechme se ale mýlit. V podstatě jde většinou zase jen o nechuť k Američanům a více či méně skrývané sympatie k putinovskému Rusku.

Na plné obrátky pracuje i ruská propaganda. Proruský web Aoeronet.cz vyzývá odpůrce konvoje, aby blokovali hraniční přechody. Na Facebooku se prý organizují lidé, kteří chtějí házet na projíždějící konvoj rajčata či ho nějak blokovat. Kolik z těchto iniciativ platí a organizuje Rusko se asi nikdy nedozvíme, jisté ovšem je, že se o nich v našem svobodném prostředí bude nakonec vážně diskutovat jako o projevech občanského rozhořčení. Je to cena za demokracii.

Už teď někteří představitelé KSČM, Úsvitu, nebo Strany práv občanů tvrdí, že cílem průjezdu americké kolony je prý zastrašit nás, nikoliv Rusko. Anebo, že většina našich občanů s průjezdem nesouhlasí.
Kola propagandy se tak začínají točit na plné obrátky, a jak už to s propagandou chodí, o pravdu nejde. Politikům z výše zmíněných stran tak vůbec nevadí, že podle prvních anket si naprostá většina hlasujících myslí, že demonstrativní průjezd amerického konvoje přes naše území je v kontextu současného ruského chování naprosto v pořádku.

ČRo Plus, 18.3.2015

05. 03.

Tunel Blanka by mohl být muzeem mafiánského kapitalismu

Jiří Pehe Přečteno 5468 krát

Nekonečná sága na téma budování tunelového komplexu Blanka v Praze se dočkala dalšího pokračování. Kvůli navlhlým kabelům se otevření tunelu opět zpozdí a nejspíš také prodraží. Cena tunelového komplexu se před touto poslední anabází už kvůli vícepracím a četným změnám v projektu vyšplhala na úctyhodných 37 miliard korun. Původně měl tunel stát o zhruba deset miliard méně. Otevřen měl být už v roce 2011, ale zahájení provozu bylo několikrát odloženo.

Není divu, že primátorce Adrianě Krnáčové ujely po zveřejnění zpráv o navlhlé kabeláži, která bude muset být nejspíš vyměněna, nervy a na otázku novinářů, kdo tunel projektoval odvětila, že „asi nějaký debil“. Podivovala se zejména tomu, jak je možné, že kabely v tunelu, kde se dá předpokládat vlhkost a občasné průniky spodní vody, nejsou proti vodě odolné.

Následovalo, co jsme v případě tunelu Blanka zažili už mnohokrát, když se v předchozích dílech této absurdní ságy hádali pražští politici s firmou Metrostav o zaplacení či nezaplacení dodatečných prací—tedy vzájemné obviňování a rozhodné odmítání zavinění jednotlivými účastníky. Projektant tunelu, společnost Satra, se ohradil a jakoukoliv vinu popírá. Tu také popírá dodavatel kabelů, firma ČKD DIZ Praha. A žádné selhání nepřipouští ani stavební dozor Inženýring dopravních staveb.

Krnáčová se snažila svalit část viny na minulá vedení Prahy, které prý charakterizovalo naprosto nekompetentní rozhodování a výběr nespolehlivých dodavatelů. Tomu prý ale bude za chvíli konec.

Kdybychom tomu po zkušenostech s různými týmy na pražském magistrátě mohli uvěřit, možná bychom si částečně oddechli. Jenže hnutí ANO, které Krnáčová ve funkci primátorky reprezentuje, spoluvládne se sociální demokracií, která pro změnu spoluvládla s jinými stranami v Praze už v minulosti—a to i v době, kdy bylo takříkajíc zaděláno na poslední kolo problémů.

Největší kus viny na zpackaném projektu nese vedení Prahy pod taktovkou občanského demokrata Pavla Béma z doby, kdy se projekt rozběhl. Nejenže se později ukázalo, že projekt za desítky miliard nebyl smluvně pevně zarámován, a že pro dodavatele bylo snadné měnit jeho parametry, ale také, že dohled ze strany města byl přinejmenším laxní.

Krnáčová mluví o nespolehlivých dodavatelích, jenže problém je hlubší. Neznáme totiž odpověď na otázku, zda právě dodavatelé, kteří se podle ní ukázali jako nespolehliví, nebyli pražskými politiky vybráni záměrně tak, aby si na své přišli oni i politici. A aby to všechno pěkně zaplatil daňový poplatník.

Nové vedení města je každopádně v nezáviděníhodné situaci. Je pod velkým tlakem veřejnosti tunel konečně zprovoznit, ale pokud bude chtít najít viníka posledního karambolu a donutit ho k zaplacení škod i nápravě chyb, může se otevření tunelu opět významně protáhnout.

Vybrat si tak budeme muset i my, občané. Někteří z nás nejspíš nad tímto dalším průšvihem mávnou rukou a budou argumentovat, že hledat viníka nemá smysl, protože stejně jako v minulosti utone celá věc v arbitrážích a soudních řízeních s výsledkem, že tunel bude dál zavřen. Ať tedy město raději zaplatí nezbytné opravy a tunel konečně funguje.

Jiní si možná řeknou, že i kdybychom neměli tunelem Blanka jezdit ještě třeba celé roky, je už jednou konečně nutné, aby se za neuvěřitelný šlendrián a tahání peněz z daňových poplatníků někdo zodpovídal. A také, že prostě nemůžeme pokračovat v praxi minulých magistrátů.

Jisté je, že tunel Blanka může posloužit jako studijní materiál všemožných patologií novodobé české politiky—od korupce, přes provázání ekonomických a politických zájmů, až po nekompetentnost jak ve vedení města, tak v některých stavebních firmách. Chce se ironicky říct, že kdyby se celý tunel zakonzervoval a zpřístupnil pěším, byl by nejpřípadnějším muzeem dějin českého mafiánského kapitalismu po roce 1989.

Prostě další tunel.

ČRo Plus, 4.3.2015

Archiv článků: březen 2015

Americký konvoj je užitečný katalyzátor

Americký konvoj v propagandistické válce

Tunel Blanka by mohl být muzeem mafiánského kapitalismu

Blogeři abecedně