Nekonečná sága na téma budování tunelového komplexu Blanka v Praze se dočkala dalšího pokračování. Kvůli navlhlým kabelům se otevření tunelu opět zpozdí a nejspíš také prodraží. Cena tunelového komplexu se před touto poslední anabází už kvůli vícepracím a četným změnám v projektu vyšplhala na úctyhodných 37 miliard korun. Původně měl tunel stát o zhruba deset miliard méně. Otevřen měl být už v roce 2011, ale zahájení provozu bylo několikrát odloženo.

Není divu, že primátorce Adrianě Krnáčové ujely po zveřejnění zpráv o navlhlé kabeláži, která bude muset být nejspíš vyměněna, nervy a na otázku novinářů, kdo tunel projektoval odvětila, že „asi nějaký debil“. Podivovala se zejména tomu, jak je možné, že kabely v tunelu, kde se dá předpokládat vlhkost a občasné průniky spodní vody, nejsou proti vodě odolné.

Následovalo, co jsme v případě tunelu Blanka zažili už mnohokrát, když se v předchozích dílech této absurdní ságy hádali pražští politici s firmou Metrostav o zaplacení či nezaplacení dodatečných prací—tedy vzájemné obviňování a rozhodné odmítání zavinění jednotlivými účastníky. Projektant tunelu, společnost Satra, se ohradil a jakoukoliv vinu popírá. Tu také popírá dodavatel kabelů, firma ČKD DIZ Praha. A žádné selhání nepřipouští ani stavební dozor Inženýring dopravních staveb.

Krnáčová se snažila svalit část viny na minulá vedení Prahy, které prý charakterizovalo naprosto nekompetentní rozhodování a výběr nespolehlivých dodavatelů. Tomu prý ale bude za chvíli konec.

Kdybychom tomu po zkušenostech s různými týmy na pražském magistrátě mohli uvěřit, možná bychom si částečně oddechli. Jenže hnutí ANO, které Krnáčová ve funkci primátorky reprezentuje, spoluvládne se sociální demokracií, která pro změnu spoluvládla s jinými stranami v Praze už v minulosti—a to i v době, kdy bylo takříkajíc zaděláno na poslední kolo problémů.

Největší kus viny na zpackaném projektu nese vedení Prahy pod taktovkou občanského demokrata Pavla Béma z doby, kdy se projekt rozběhl. Nejenže se později ukázalo, že projekt za desítky miliard nebyl smluvně pevně zarámován, a že pro dodavatele bylo snadné měnit jeho parametry, ale také, že dohled ze strany města byl přinejmenším laxní.

Krnáčová mluví o nespolehlivých dodavatelích, jenže problém je hlubší. Neznáme totiž odpověď na otázku, zda právě dodavatelé, kteří se podle ní ukázali jako nespolehliví, nebyli pražskými politiky vybráni záměrně tak, aby si na své přišli oni i politici. A aby to všechno pěkně zaplatil daňový poplatník.

Nové vedení města je každopádně v nezáviděníhodné situaci. Je pod velkým tlakem veřejnosti tunel konečně zprovoznit, ale pokud bude chtít najít viníka posledního karambolu a donutit ho k zaplacení škod i nápravě chyb, může se otevření tunelu opět významně protáhnout.

Vybrat si tak budeme muset i my, občané. Někteří z nás nejspíš nad tímto dalším průšvihem mávnou rukou a budou argumentovat, že hledat viníka nemá smysl, protože stejně jako v minulosti utone celá věc v arbitrážích a soudních řízeních s výsledkem, že tunel bude dál zavřen. Ať tedy město raději zaplatí nezbytné opravy a tunel konečně funguje.

Jiní si možná řeknou, že i kdybychom neměli tunelem Blanka jezdit ještě třeba celé roky, je už jednou konečně nutné, aby se za neuvěřitelný šlendrián a tahání peněz z daňových poplatníků někdo zodpovídal. A také, že prostě nemůžeme pokračovat v praxi minulých magistrátů.

Jisté je, že tunel Blanka může posloužit jako studijní materiál všemožných patologií novodobé české politiky—od korupce, přes provázání ekonomických a politických zájmů, až po nekompetentnost jak ve vedení města, tak v některých stavebních firmách. Chce se ironicky říct, že kdyby se celý tunel zakonzervoval a zpřístupnil pěším, byl by nejpřípadnějším muzeem dějin českého mafiánského kapitalismu po roce 1989.

Prostě další tunel.

ČRo Plus, 4.3.2015